Výuka na dálku pohledem z blízka

Tato forma výuky byla ještě donedávna spojována spíše s vysokými školami a náhlá změna pro ně nezpůsobila až tak značné problémy. Covid-19 nicméně nezasáhl pouze vysoké školství, ale velmi citelně ovlivnil podobu vzdělávání na základních a středních školách. Ty dosud neměly s jinými než prezenčními formami vzdělávání žádné zkušenosti.

Do škol tak na jaře 2020 přichází "divoké období" výuky na dálku. Pro něj bylo typické nekoordinované a nesystematické počínání vzdělávacích institucí při provádění distančního vzdělávání. Na školách tato forma výuky měla mnoho podob, od komunikace přes sociální sítě typu Facebook a Instagram, multiplatformní aplikace typu WhatsApp a Messenger, přes klasické a dobře známé e-maily a školní informační systémy typu Bakaláři, až po dnes velmi netradiční a velmi logisticky náročné způsoby komunikace formou poštovních služeb. Způsobem pro předávání materiálů se rovněž staly osobní, avšak nekontaktní donášky učiva do místa bydliště žáků a studentů.

Zmíněná nejednotnost komunikačních platforem velice brzy dostala všechny účastníky vzdělávání na dálku pod tlak a do situace, ze které bylo pouze jediné východisko. Tím bylo nastavení jednotného komunikačního prostředí na školách tak, aby nedocházelo k situacím, že co pedagog, to jiná komunikační platforma a jiný způsob komunikace. S nastavováním těchto politik v jarní fázi pandemie na desítkách škol pomáhali také dobrovolníci z projektu Digitální pohotovost 4.0 a ucimeonline.cz.

Jako velmi dobrý a moderní prostředek na zajištění distančního vzdělávání, jak v jeho online či offline podobě, se velmi brzy ukázaly digitální platformy od společností Microsoft a Google. Ty nabízely velké množství služeb a funkcí na jedné platformě, což bylo v souladu s prosazovanou politikou sjednocování komunikačních platforem.

Školy dohnala nekvalitní digitální infrastruktura a rizikové chování

Záhy se však začaly objevovat jiné a zásadnější problémy, než byla nejednotná komunikační prostředí. Jako první vážný nedostatek se ukázala nekvalitní a zastaralá IT technika na školách. Ta neumožňovala pedagogům efektivně dosahovat jejich vzdělávacích cílů. Na straně žáků a studentů to byla zase zcela chybějící IT technika, bez níž se mnozí žáci a studenti nemohli plnohodnotně do distančního vzdělávání zapojit. Dle České školní inspekce se jednalo o 10–15 % žáků a studentů, kteří neměli doma přístup k počítači, či neměli internetové připojení.

Pro virtuální prostředí je také typické velké množství rizik a kybernetických útoků na jeho uživatele. Útočníci se velice často zaměřují na uživatelské údaje, autorský obsah, finance a další cenné informace a data. Dochází i k jevům jako kyberšikana či trolling. Jelikož se významná část výuky na dálku odehrávala a stále odehrává ve virtuálním prostoru je logické, že se tato rizika začala vyskytovat i zde. Cílem útočníků se tak stali mnozí učitelé, ale i samotní žáci a studenti. Prevence a minimalizace rizik zcela chyběla a stále chybí.

Nutno podotknout, že virtuální svět je přeci jenom bližší mladší generaci, tedy žákům a studentům, a právě oni se mnohdy stávají útočníkem. K tomu využívají i slabších digitálních dovedností některých pedagogů a také nedostatečně nastavených bezpečnostních ICT politik na školách.

Českými médii tak již proběhlo několik případů, kdy se obětí kybernetické kriminality stal učitel a původce útoku pocházel z řad žáků nebo studentů. V řadě případů si útočníci nebrali žádné servítky a pedagogy slovně velmi vulgárně napadali během videokonferencí a svůj projev rovněž doprovodili sdílením pornografického či jinak nevhodného materiálu. Často se vše odehrálo tak rychle a z nenadání, že pedagog nedokázal nikterak zareagovat. Velmi těžké bylo také identifikovat útočníky.

Bezpečná škola ano, ale i ta virtuální

Aby se tato situace zlepšila a začalo docházet k minimalizaci kybernetických hrozeb a současně k vytváření bezpečného virtuálního vzdělávacího prostoru, bude nutné začít o této problematice více mluvit. Školy by měly začít brát tato rizika vážně a smířit se s tím, že jich bude v souvislosti s postupnou digitalizací školství přibývat. Už to nikdy nebude jenom o tom, uložit školní agendu do trezoru nebo do archivu a zamknout třídu a školu. Všem vzdělávacím institucím, ale i Ministerstvu školství dnes vznikají dva nové, ale zásadní úkoly. Zajistit, aby bylo školství digitalizováno prostřednictvím kvalitních a bezpečných technologií, a aby byla zajištěna dostatečná a pravidelná osvěta a prevence kybernetické kriminality.

Přesto všechno je ale potřeba všechny školy pochválit. Mají za sebou rok velmi náročné práce, stovky hodin odučených on-line a byť tato podoba vzdělávání není ideální, tak ve vztahu k aktuální situaci, kdy jsme na počátku testování žáků a očkování učitelů, je nejméně riziková. Učitelé, ale i žáci tak budou muset ještě nějakou chvíli výuku na dálku vydržet a trénovat své digitální dovednosti. Ale jak se říká: co se během pandemie naučíš, ve stáří jako když najdeš.

O autorovi

Autor v současnosti působí jako poradce na ministerstvu průmyslu a obchodu pro oblast inovací, digitalizace a technického vzdělávání, a také jako poradce předsedy vlády České republiky pro oblast školství.