Zářez. Blog Dalibora Novotného

Sekačku dáme včas prohlédnout a seřídit odborníkům, něco si přečteme jak to dělat lépe, půjčíme si stroj na vertikutaci, zajdeme koupit semeno na dosetí, uválcujeme, posekáme co nejdříve mladou trávu, abychom se nenadřeli a ... zase to bude stejné jako vloni a roky předchozí. Budeme překvapení, že na jaře dlouho pršelo. Když jsem chtěl udělat právě tohle, musel jsem být jinde. Tráva zatím vyrostla.

Starost o trávník přináší současným majitelům realit nepřeberné množství témat. Jak trávník vlastně založit, udržovat, jakou použít techniku, hnojení, zalévání, sečení, kam s ní. Informace k jednotlivým operacím najdeme hojně na internetu, v knihách, časopisech. Radí kde kdo. Můžeme také konzultovat s ostatními ve společnosti a v hospodě. Trávník je téma, na který se každý chytí. 

Naše zahrádky, předzahrádky a prostranství nám blízké zvládáme udržovat technickými prostředky dnes už snadno dostupnými. Pamětníci se ještě po svých zahrádkách proháněli sekačkou typu, podvozek a rukojeť z kočárku, motor z pračky, kabel z fabriky Domamont. Říkám, pokrok je pokrok, a opravdu, kdo chce mít trávník jak v buckinghamském paláci určitě toho svou pílí dosáhne. Zádrhelem při tvorbě úžasného trávníku je, kam s posečenou trávou. Literatura a praxe se někdy, jak známo, liší. Kompost, kompostér, mulčovat, sběrný dvůr... Vždycky si poradíme, někteří odpad dovezou i do lesa.

S trávou a s trávníky se naši předci tolik nezabývali. Šlechtěné trávníky byly jen na zámcích, v parcích a ve vybraných zahradách. U každého domku či na zahrádkách se něco pěstovalo, tedy prostor pro dnešní trávníky byl určen pro soběstačnost rodiny v mrkvi, ředkvičkách, cibuli a bramborách. Ostatní zelené plochy zbaštili králíci a muselo se pro ně usušit něco sena na zimu.

Jezdil jsem na prázdniny k babičce a dědovi do malé vesničky k Třebíči. Tam to bylo tak, že tráva ze zahrady se sušila, seno se dávalo na půdu - krmivo králíkům a drobnému zvířectvu na zimu. Tráva pro každodenní krmení se chodila sekat kosou. Strýc vzal kosu a hrábě, položil je na kolečko a vydal se po silnici. Ušel par desítek metrů, zastavil, nabrousil kosu a kosil trávu v "pangejtu". Nasečenou trávu odvezl domů, rozložil ji, aby se nezapařila, a zvířectvo mělo na celý den píci. Další den se to opakovalo, a i teta tohle všechno zvládla, když strýc nebyl doma. Chodili síct "pangejty", špičky a plácky, občas za tmy i na družstevní. Trávy nebylo nikdy dost. Jednou vyrazil strýc sekat trávu a pokos v „jeho" příkopě a za svým patníkem sekal soused odnaproti. Schylovalo se k tomu, že vypukne bitva, bitva jak na Bílé hoře. Dnes by se řeklo o ždibec trávy.

V Torontu jsme byli s mojí rodinou pozváni na oběd do vilové čtvrti. Při kávě a zákusku nás vyrušil hřmot sekaček. Prý bude za chvíli klid. Jdu se podívat.

Prosím o prominutí popisnosti, ale bylo to dokonalé. Před domem zaparkovaný Ford pickup s přívěsem. Tam měli hoši všechno nářadí a stroje, které k práci potřebovali. Říkám-li hoši, byli to dva statní chlapi typu Ken, starší a mladší. Starší brázdil neveliký trávník vetší sekačkou, mladší měl menší a jezdil mezi keříky a méně dostupnými místy. Potom nastartoval motorovou kosu a tou dočistil okraje trávníku a okolo keřů, kde byl vyhlouben žlábek. Rýha také byla mezi trávníkem a obrubníky chodníku. Ta samá drážka dělila místo plotu rozhraní pozemku mezi sousedy. Starší Ken očistil keře od zaschlých listů a přerostlých větviček, nakypřil půdu pod stromy a obnovil drážky podél obrubníků a kruhů okolo stromků. Mladší pohrabal trávník, starší vyfoukal (zametl) chodník a cestu. Naložili si nářadí, odpad a za půl hodiny popojeli a dvě čísla popisná dál a pokračovali v dobře zvládnutém postupu.

Při procházce městem a po všudepřítomných parcích s drzými veverkami, jsem se nestačil divit, kolik musí mít Kenů a kolik vytvoří zářezů. Obdivoval jsem, že trávník končil tam, kde začínal chodník nebo obrubník a okolo stromů a keřů byly čisté kruhy nakypřené půdy. Vše bylo oddělené drážkou, rýhou, zářezem, žlábkem. Pojmenujme to, jak chcete. Tam je začátek a tady konec. Zazvonil zvonec.