Zóon politikon čili o komunálních volbách

V posledním čísle časopisu Náchodský SWING v článku "Jak zvolit co nejlépe" Jaroslav Špulák píše: "A nový kandidát? [...] Je důležité též zjistit, jaký má morální kredit. Podstatná je jeho finanční situace, neboť je-li mizerná, může z něho příležitost udělat zloděje." Trochu mě ta věta vyděsila, protože jsem si ji dešifroval jako radu: volte raději bohaté a mocné, protože jsou hůře korumpovatelní. Osobně si nemyslím, že by existovala přímá úměra mezi finanční situací jedince a mírou jeho zkorumpovatelnosti. Naštěstí na prvním místě Jarda zmiňuje morální kredit kandidáta.

Chvíli jsem trochu záviděl členům politických stran, kteří – podle mé představy – mají volbu zjednodušenou: své vize a přesvědčení veřejně prezentují svým členstvím ve straně a tuto stranu také volí.

Takže kudy vedla moje cesta k výběru kandidátů, které jsem nakonec zvolil? Snazší to u mě měli kandidáti, které osobně znám. Anebo ti, kteří jsou nějak veřejně činní. Taková ta věta: toho člověka znám a vím, co dělá a jak se veřejně angažuje.

Prvních cca patnáct kandidátů jsem našel celkem bez potíží. Věřím, že jsem zakřížkoval takové lidi, ze kterých příležitost zloděje neudělá (a doposud neudělala), a kteří chtějí něco udělat pro město a jeho rozvoj. A mnozí z nich to dokázali už svou prací v minulých čtyřech letech. Jenomže zastupitelstvo má 21 členů a mně scházelo šest křížků. Najednou jsem si uvědomil, že ač je Police městečko malé, kde by se všichni měli znát, spoustu lidí neznám. Prostě neznám – tedy neumím si ke jménu kandidáta přiřadit jeho tvář nebo jakýkoliv skutek. Doposud jsem vybíral "ideální sestavu zastupitelstva" racionálně. Teď získávala navrch iracionální stránka věci: tenhle mě hezky zdraví, tenhle mi jednou v hospodě řekl, že jsem debil, tahle se na mě vždycky hezky usměje apod. Uvědomil jsem si, že tímhle způsobem se můžu dostat do zcela absurdní situace. Třeba si vzpomenu, že tahle učitelka mi dala ve škole poznámku, kterou jsem si nezasloužil, a proto ji nebudu volit. A tenhle policajt mi kdysi dal pokutu...

A došla mi jedna docela závažná věc: kandidátky nezávislých sdružení mající svůj plus v tom, že nejsou nijak svázáni s existující politickou stranou, toto vyvažují mínusem, že jsou hůře čitelné. Od zavedené politické strany zhruba vím, kam její politika směřuje, ale sdružení nezávislých jsou víceméně tabula rasa. Přesto v komunálních volbách drtivě vítězí. Proč? Protože naše politická scéna je nemocná.

Václav Klaus jednou prohlásil: "Na počátku devadesátých let jsem byl od havlistů nepřetržitě poučován, že po desetiletích komunismu potřebujeme hlavně morálku. Já jsem jim naopak říkával, že potřebujeme hlavně trh." Podle mě p. Klaus – nechtěně – přesně definoval nemoc naší politické scény: absenci morálky a preferování trhu. (Když si vzpomenu na prezidentské volby a nejrůznější přiznávání politiků, kdo všechno a jak je chtěl zkorumpovat, vychází mi, že se stali tržním artiklem bez morálky.) A lidé věří, že nezávislí jsou více morální a méně tržní, protože nejsou navázáni na politické strany. A to samozřejmě vítězí nad horší čitelností budoucího "politického" směrování – a nezáleží na tom, zda města, kraje, státu nebo EU. Ale pro mě osobně byla v okamžiku křížkování kandidátů důležitější lepší čitelnost budoucího směřování, a tak jsem těch posledních několik křížků udělal u kandidátů politické strany, která je mému pohledu na svět nejbližší, ač v mnohém s její politikou nesouhlasím. Ale nebylo to pro mě volení menšího zla, protože zlo zůstává zlem, ať je sebemenší. A nebyla to ani volba jména známého nebo toho, kdo mi strčil do schránky propisku nebo zapalovač se svým jménem.

Už Aristotelés si všiml, že člověk je tvor víc politický než společenský, jak mi nedávno připomněl jeden kamarád. Občas mám pocit, že je více zóon politikon než zóon logikon či zóon logon echon. Ale to se už dostávám strašně daleko od Polické radnice a komunálních voleb.

(Pozn. redakce - Autorem článku je spisovatel a výtvarník Pavel Frydrych. Tento příspěvek vyšel v listopadovém Polickém měsíčníku.)