Zůstává jen lítost
Komentář k odstranění starých náhrobků na hřbitově v Heřmánkovicích.
Hřbitovy jsou vzpomínkou na ty, kteří už odešli, jsou mapou paměti, dokážou nás zavést zpět do minulosti, ke kořenům. Na Broumovsku je to mapa dvou národů, které se na zdejším území setkávají.
Zhruba před deseti lety, když jsme poznávali zdejší kraj, objížděli jsme skupinu broumovských kostelů spolu s jejich hřbitovy. Ty se dělily na dvě části – menší, s novými udržovanými pomníčky s českými jmény a starou německou část, povětšinou s neudržovanými náhrobky, jen občas svíčka, květina. Nutno říci, že omšelost vytvářela často atmosféru plnou tajemství, hloubku věků. Takovou atmosféru má třeba hřbitov ve Vernéřovicích. Posledním hřbitovem, kam jsme tehdy zavítali, byl hřbitov v Heřmánkovicích. Pamatuji si poničené náhrobky, často bylo vidět dovnitř hrobu. Zvláštní pocit. To ale není jediné, co ve mně z putování po hřbitovech zůstalo. Nejvýraznějším vjemem bylo pročítání jmen na náhrobcích – opravdové putování po historii místa. Kdo zde žil? Jaká rodinná jména se zde opakují? Která z nich přetrvala do současnosti? Pohlovi, Schulzovi, Jirmannovi... a mnoho dalších. Vedlo mě to k přemýšlení o minulosti, o lidech, kteří tvořili Broumovsko dávno před námi, na jejichž dílo našimi životy, ať už vědomě, či nevědomě, navazujeme.
Když jsem včera večer viděla reportáž Vlastimila Weinera, kterou vysílala Česká televize v Událostech Východočeského kraje, nemohla jsem tomu uvěřit! Opravdu to všechno zmizelo?! Zůstala jen hnědá hlína a plocha srovnaná se zemí? Jedná se o čin, který právem vyvolává spoustu emocí a jistě přinese své důsledky. Ve mně zůstává především lítost. Lítost nad tím, že všechno zmizelo. Lítost, že vedení obce Heřmánkovice nepostupovalo s větším rozmyslem. Uvědomuji si, že starost o hřbitov se starými, rozpadlými hroby musí být náročná. Kladu si však otázku, proč se obec dříve neporadila, jak postupovat s lidmi, kteří se podobným místům věnují? Existují organizace, projekty i jednotlivci, kteří se tím, jak nakládat se starými hřbitovy, jež jsou místy historické paměti, dlouhodobě zabývají. Či proč to obec nejprve nekonzultovala se zástupci krajanských spolků, jako je například Heimatkreis, kteří jsou spolupráci s Broumovskem otevřeni a vlastně za ni vděčni?
Bohužel znovu a znovu se setkáváme s neschopností spolupráce nejen v širším kontextu, ale právě v regionu. Na celé té události zůstává vlastně jen jeden pozitivní moment – že reakce, které vyvolala a následky, které zřejmě obec ponese (případ už se dostal na Úřad vlády), snad povedou k tomu, že se něco podobného už znovu nestane. Alespoň já bych tomu ráda věřila.
Ilustrační foto kostel v Heřmánkovicích.