Příběhy návratu: Digitálním nomádem na Broumovsku

Michaela Mašková, foto Tomáš Valášek

Čtvrtek, 22. června 2023

Sdílet na:

Vylidňování regionu je tématem, které nedávno dokázalo rozvířit Broumovsko. Přestože mnoho mladých se po vysoké škole do regionu nevrací, jsou i tací, kteří se sem žít vracejí a zakládají zde rodiny. Proč nezůstali ve velkoměstě, či v zahraničí? Jaká je jejich zkušenost? A co je přitáhlo zpět? Přinášíme seriál rozhovorů Příběhy návratu. Grafik Michal Čepelka žil mimo Broumovsko 13 let, než se natrvalo vrátil do rodného Broumova.

Jaký je Váš příběh?

Až do maturity jsem žil v Broumově, kde jsem se také narodil. Protože v Broumově není žádná vysoká, ani vyšší odborná škola, musel jsem vylétnout do světa. To se tak stává všem… Byl jsem v té době poměrně rozmazlený a ve chvíli, kdy jsem se dostal do světa a musel se o sebe začít starat, začalo mě to hodně bavit a už se mi nechtělo vracet zpátky. Nejprve jsem studoval na Vyšší odborné škole obalové ve Šťětí, pak jsem přešel na univerzitu do Hradce Králové na obor grafická tvorba a multimédia. Začalo mě to hodně bavit a začaly se dostavovat dílčí úspěchy v podobě cen v různých soutěžích, které mě dost nastartovaly. Zároveň se mi kromě grafické umělecké tvorby otevřela možnost stát se promítačem v hradeckém kině Bio Central a rovněž se mi ozvali ze školy pro nedoslýchavé a neslyšící s nabídkou vedení odborného výcviku. Obojí jsem tehdy přijal. Dalších pět let jsem pracoval ve škole i v kině. V roce 2015 jsem odešel studovat na magisterské studium na Fakultu výtvarných umění v Brně. Další rok a půl jsem pak žil mezi Brnem a Hradcem Králové. Po dokončení jsem si řekl, že bych zkusil žít i v Praze. To byla z dnešního pohledu chyba. Přestěhoval jsem se totiž do Prahy na podzim a tak moc se mi tam nelíbilo, že jsem se rozhodl vrátit do Broumova. 

Co bylo tím hlavním důvodem pro návrat?

Vlastně mě to už několik let táhlo zpátky. Na víkendy jsem jezdil domů za rodinou, působilo to na mě. Člověk cítí kořeny a je mu v tom dobře. V Praze jsem navíc musel začínat zase od nuly. Když jsem zkusil odpovědět na nějaké inzeráty na práci, ani mi nikdo neodpověděl. V Praze je obrovský přetlak lidí. Naštěstí jsem na tom nebyl závislý vzhledem k vlastní samostatné tvorbě, kterou se pohodlně uživím. Také už se mi nechtělo platit vysoký nájem. Dokonce jsem se přesytil bohatého kulturního a společenského života v Praze, stejně jako možností nakupovat v podstatě kdykoli.  Největším motivem pro návrat však pro mě byla rodina a příroda. Tehdy začal být módní název digitální nomád. Říkal jsem si, proč bych musel být digitálním nomádem někde na Kanárských ostrovech, když můžu být v místě svého rodiště. 

Jak dlouho jste žil mimo Broumovsko?

Zhruba třináct let.

Jaký byl návrat do Broumova?

Někteří lidé si toho ještě ani nevšimli! Občas se mě někdo zeptá, kde teď bydlím… Ne vážně, jezdil jsem sem na víkendy, takže lidé byli zvyklí mě potkávat. Stejně jako další spolužáky s gymnázia.

Vy jste se nejen vrátil, ale zapojil jste se do veřejného dění a vstoupil do komunální politiky. Co Vás k tomu vedlo?

V komunální politice v Broumově jsem figuroval už dříve, kandidoval jsem za nestraníky Arnolda Vodochodského. Politika mě baví – baví mě být aktivní, sledovat dění, také mě baví kampaně a vymýšlet je. Díky tomu jsem okolo roku 2019 vstoupil do krajské organizace Pirátů a zkraje roku 2021 se mi ozvali s nabídkou čelní pozice na kandidátce do Poslanecké sněmovny.  Všechny tyto předchozí zkušenosti mě přivedly na myšlenku vytvořit v Broumově nové uskupení. Spojili jsme se a vymysleli Broumovskou vlnu.

Vaší motivace je tedy pomáhat regionu, nebo zde něco měnit?

Úplně na začátku mě bolely některé zásahy do veřejného prostoru ve městě, kdy nevratně zmizely nebo se opravou poškodily cenné budovy. To byl jeden z podnětů. Dalším z podnětů bylo zjistit, jak napomoci lidem, aby měli práci. Například jak jim napomoci začít podnikat, aby nemuseli čekat, až se zde otevře nějaká továrna. Případně sem dotáhnout další nomády, kteří si v regionu mohou otevřít svojí malou živnost, zrealizovat svůj nápad. Regionální rozvoj je mi tedy hodně blízký. Třetí věcí jsou mezilidské vztahy a environmentální přístup. Jsme v prostředí s nádhernou krajinou, bohatou historií, ale sociálno zde trochu pokulhává. Vidím ve zdejší společnosti trhliny. Baví mě tedy zkoušet se zapojovat do společenského života a zkoušet trhliny zacelovat, vymýšlet kulturní aktivity, které lidi mohou stmelit.

Myslíte si, že Váš návrat na Broumovsko může někoho inspirovat k návratu? Co by mladí lidé potřebovali vědět, aby se chtěli vrátit zpět?

To je těžké, má to více rovin. Lidé, kteří odešli, si v novém místě nacházejí partnery, mají závazky třeba v podobě dětí. Pak už zase uvažují jinak, hledají pro ně to nejlepší prostředí. Pravda je, že Broumovsko je od zbytku země do určité míry dost odtržené, chybějí tu některé profese jako třeba lékaři. Druhou věcí jsou specializované profese – ti, kteří vystudovali odbornou vysokou školu, tu nemusejí vždycky sehnat práci. Pořád ale doufám, že se to podaří změnit. Vlastně si nejsem přesně jistý, co by měli lidé vědět, aby se vrátili. Je v tom spoustu neznámých. A navíc to město jako instituce může jen těžko ovlivnit.

Vy jste mluvil o trhlinách, které vás baví zaplňovat. Jak se dají zaplňovat trhliny ve společnosti?

Odspodu. Po malých krůčcích. V budoucnu bych rád vytvořil skupinu lidí, s nimiž budeme dělat akce malého komunitního charakteru, které třeba postupně začnou bavit více lidí. Jde o aktivity, které nestojí mnoho času a jsou vtipné a hravé. Pomáhají lidi udržovat v režimu aktivního občana. Myslím, že dnes je trochu trend, že lidi čekají, až pro ně někdo něco udělá – ať už je to stát či firmy, zkrátka někdo jiný. Možná se obávají starostí navíc ve volném čase.

Jaké malé komunitní akce máte na mysli?

Máme spolek BrauNOW, naposledy jsme dělali například takové setkání u ohně s filmem, jmenovalo se to Opejkací naslepo. Pár lidí přišlo. Chtěl jsem také dělat karaoke večírky, ale nevím, jestli to bude mít v Broumově úplně úspěch. Mě to tedy baví – trochu se předvádět a zkoušet limity. Každopádně v rámci těchto nápadů už nějakou dobu kupuji staré funkční věci na baterky – projektor apod., aby bylo možné dělat věci ve veřejném prostoru nebo přírodě.

Co byste přál Broumovsku?

Přál bych, aby si lidé na Broumovsku uvědomili, že mají být na co hrdí a že je s tím spojená určitá zodpovědnost. Broumov je opravdu skvělé město, a když lidé začnou více spolupracovat a koukat se kolem sebe na to, co se děje, bude to lepší. Myslím i drobnosti – seberu papírek ležící na zemi, vyvenčím svého psa řádně… atd. Jsou to každodenní drobnosti. Lidé je ovšem nevnímají v momentě, kdy mají pocit, že na nich nezáleží. Není to však pravda, záleží na každém jednotlivci. Ve chvíli, kdy cítí, že na nich záleží, budou se podle toho chovat. To je to, co bych přál Broumovákům i celému Broumovsku.