Snažíme se zachovat co nejvíce původních částí
Pondělí, 3. ledna 2022
.jpg)
Okolo dvou milionů stály dosud opravy barokní ivanitské poustevny v Teplicích nad Metují. Před deseti lety se o ni začal starat spolek Zachraňme teplickou poustevnu.
Přes kamennou zídku zvědavě nahlížejí do kostelní zahrady dva turisté. Rádi by šli dovnitř. Vidíme je dírou ve zdi, která čeká na osazení zrenovovaným oknem. Stojíme v promrzlém prostoru bývalé ivanitské poustevny v Teplicích nad Metují. Pod nohama sice máme jen beton pokrytý mnoha dřevěnými odštěpky, ale nad našimi hlavami už je čerstvě udělaný strop. Široká prkna lemovaná lištami svítí novotou. „Tyhle stropy právě nedávno udělal náš tesař David Stejskal spolu s polickým truhlářem Jiřím Karpfem. Ty jsou přesně tak, jak byly,“ říká Martin Mráz z teplického spolku Zachraňme teplickou poustevnu a ukazuje na ozdobné otesání stropních trámů.
Spolek vznikl před deseti lety a od té doby se snaží památku zachránit. Barokní ivanitská poustevna je unikátní stavbou, jakou jinde v Česku nenajdeme. Dříve roubená stavba přiléhá ke kostelu Panny Marie Pomocné, tvoří ji nízká dvoukřídlá stavba a celý komplex uzavírá kamenná zeď, uprostřed níž se nachází kostelní zahrada. Formálně patří poustevna do majetku církve, prakticky se o ni však stará teplický spolek.
Práce jako na kostele
Práce na ivanitské poustevně je, jak se říká, jako na kostele. Dnes již poloroubená stavba byla napadena dřevomorkou a do její opravy se nikomu příliš nechtělo. Na radu biskupství založil tedy Martin Mráz spolu s kostelníkem, varhaníkem a učitelem hudby panem Ladislavem Šikutem spolek a od té doby ji postupně opravují.
„Ze všeho nejdříve jsme opravili část sklepa. Svod ze střech byl veden skrze sklep starou neudržovanou rourou. Ta se postupně úplně rozpadla a voda protékala přímo sklepem a jedna zeď se zřítila,“ ukazuje Martin Mráz dolů do hlubokého a temného sklepení, kde lze tušit staré základy s klenutými stropy. Stojíme v prostoru černé kuchyně, z hlubiny sklepa dýchá historie a černá kuchyň voní kouřem. „Tohle už málokde uvidíte. Černé kuchyně byly dřív sice v každém stavení, ale téměř všude už to lidé buď zastavěli pecí, nebo nějakým jiným topeništěm, či je vůbec odstranili,“ vysvětluje Martin Mráz a dodává: „Příští rok bychom ji rádi opravili, abychom ji mohli předvádět návštěvníkům.“
Zhruba před čtyřmi lety se podařilo obnovit šindelovou střechu, která zakrývá celou budovu poustevny. V letošním roce se dokončila oprava malé věžičky nazývané sanktusník. Tři vnitřní a dnes již zděné místnosti, v nichž žili kostelníci, obklopuje chodba ve tvaru písmene L. Zatím nemá dodělané stropy a její vnější zeď tvoří staré roubení ve špatném stavu. „To je letošní výzva. Chceme se pustit do jeho opravy. Abychom zachovali jeho nejcennější část, která není napadená, budeme ji muset zvednout, napojit nové části a celek vrátit zpět. Některé trámy jen očistíme a zase poskládáme,“ ukazuje Martin Mráz na staré trámy, z nichž oprýskává vápenný nátěr a pokračuje: „Bylo by sice nejjednodušší celé roubení vyměnit, ale to my nechceme. Snažíme se u všech oprav zachovat co nejvíce původních částí, abychom zachovali ducha stavby.“
Příští rok by měly být dodělány dvě bývalé poustevnické cely, aby do nich mohli zavítat návštěvníci. „V jedné cele ukážeme, jak prostým životem poustevníci žili a spali na rakvích. V druhé cele bude expozice starých Teplic nad Metují,“ přemýšlí nahlas Martin Mráz.
Oprava poustevny je samozřejmě finančně velmi náročná. „Zatím nás to stálo něco okolo 2 milionů. Přesná čísla jsou na našich stránkách,“ říká Martin Mráz. Spolek každoročně finančně podpoří město Teplice nad Metují, Královéhradecký kraj i Ministerstvo kultury. Svůj podíl na opravě mají také drobní dárci, jejichž výčet zabírá na stránkách spolku dlouhý sloupec. V posledních dvou letech přispěl také Česko-německý fond budoucnosti.
Návštěvníky ivanitská poustevna přitahuje. Během léta jich sem zavítá spoustu. Konají se zde pravidelné prohlídky, případně je možné průvodci zatelefonovat a domluvit se individuálně jako třeba právě teď v zimním období. Stojíme v kostelní chodbě a náhle se otevírají kostelní dveře. Dovnitř vchází průvodce pan Šikut, za ním zvědavě vykukuje rodina s dětmi a všichni rychle mizí v kostelní zahradě. Poustevníci zde pěstovali bylinky a ovoce, na začátku léta je rozkvetlá nádhernými druhy pivoněk. Zatímco mrzneme při rozpravě o historii v zákristii, rozezní se kostelem varhany.
Jak pomoci ivanitské poustevně?
Pokud se chcete podílet na záchraně poustevny, můžete pomoci s konkrétní činností (pomoc na brigádě, pomoc při hledání v historii poustevny, pomoc při prohlídkách) nebo pomoci s financováním opravy. Proto byla založena veřejná sbírka. Je možné do ní přispět zasláním částky na účet nebo využít pokladničky přímo v kostele. Vaše dotazy zodpoví na mailu info@poustevnateplice.cz.
Číslo účtu sbírky: 238711929/0300 (poštovní spořitelna)
IVANITSKÁ POUSTEVNA
Je to jedna z posledních památek na kongregaci svatého Ivana, založenou pro poustevníky v Čechách v roce 1732. Zdejší neobvykle velikou poustevnu postavil v roce 1753 šlechtic Dr. Jan Maxmilián z Peytersbergu, pražský lékař a doktor filosofie, jenž se ve svých 65 letech rozhodl poustevničit. Svůj majetek věnoval na chod poustevny, ve které žil spolu se dvěma poustevníky až do své smrti roku 1763. Oba poustevníci zde žili ještě do roku 1782, kdy císař Josef II. kongregaci poustevníků zrušil. Oba tu pak dožili jako kostelníci. Poté byla poustevna mírně stavebně upravena a dále používána jako obydlí pro kostelníka a přechodně pro kaplana vykonávající poutní mše, a to až do roku 1945 bez větších úprav. Dispozice nezměněny, roubení vnitřních stěn bylo nahrazeno zdivem, šindelová střecha ve 20. století nahrazena lepenkou či plechem. Po roce 1945 již nebyla obývaná a staraly se o ni řádové sestry pracující v místním domově důchodců. Po roce 1989 byly prováděly jen občasné opravy a roku 2010 se již zdálo, že bude pohlcena dřevomorkou. Od té doby ji spolek Zachraňme teplickou poustevnu opravuje. Kostel je v celkem dobrém stavu, slouží k občasným bohoslužbám. Celek je otevřen s omezeními pro veřejnost.
