Až po uši v Krkonoších

Text a foto Bára Fialová

Sobota, 20. ledna 2024

Sdílet na:

V listopadu se otevřelo ve Vrchlabí nové Muzeum Krkonoš. Zaujme nejen ohromujícím množstvím informací, ale i zvuky, obrazy a interaktivními prvky, které zabaví nejen děti. Na 2500 metrech čtverečních potkáte nejen ducha hor, ale i místní podnikatele, spiritisty z krkonošských samot, tetřeva hlušce, permoníky, a dokonce i pana prezidenta. 

Nové muzeum sídlí v barokní budově bývalého augustiniánského kláštera hned vedle Správy Krkonošského národního parku ve Vrchlabí. Vchází se do něj moderní přístavbou ve tvaru obrovského balvanu. „Vstupenka je platná čtyřicet osm hodin, takže když si nestihnete všechno prohlédnout dnes, můžete se vrátit zítra,“ říká paní na pokladně a obrací se k mému dětskému doprovodu. „Až budeš procházet muzeem, hledej schované čtečky. Do nich strčíš vstupenku a na displeji uvidíš, které všechny části expozice už jsi prošla. Potom si tady ještě můžeš zahrát hru o Korunu Krkonoš, v ní zase budeš sbírat do sešitku razítka z razidel,“ dodává a podává nám malý bloček.

Dej se vést přírodou

Do expozic vcházíme vnitřkem betonového balvanu, jehož stěny zdobí staré tisky nebo citáty slavných věnované přírodě. „Dáme-li se vést přírodou, nemůžeme v ničem pochybit,“ napsal Marcus Tullius Cicero. Ale nenechte se mýlit, Muzeum Krkonoš je nejen plné dokladů o zázracích přírody, ale také příběhů, kde k pochybení bezesporu došlo. Jak se píše v expozici, „již velká osidlovací vlna alpských dřevařů přinesla první celoplošnou kalamitu lesa káceného prospektorsky pro doly na stříbro“, pak přišly smrkové monokultury, kyselé deště a škůdce obaleč modřínový, proti němuž vedení země v letech 1978-1980 zahájilo největší chemickou válku v národním parku ve střední Evropě. „Prokazatelné zpomalení postupu odumírání krkonošských lesů nastalo až v době, kdy se zastavil provoz tepelných elektráren na nekvalitní fosilní paliva,“ říkají informační panely.

Úlomky příběhů

Míjíme malý krkonošský vodopád a ukázku rozkvetlé horské louky, čteme si o betonovém opevnění na hřebenech hor a lavinách, bez nichž by nebylo specifické krkonošské flóry. Laviny totiž „čistí lesní nálety a vytvářejí ideální prosluněný prostor pro nejvzácnější chráněnou květenu Krkonoš. Více jak stovka lavinových karů hostí tu nejbohatší horskou přírodu – krkonošské botanické zahrádky“.

Inu všechno zlé je k něčemu dobré, a jak se píše o kousek dál, v místnosti věnované globálnímu aspektu – celosvětovému znečištění a jeho vlivu na přírodu v každém koutě světa: „Život na zemi je příběh zapsaný do živoucí knihy DNA. Jde o obsáhlou knihu, dosud v ní ještě neumíme dobře číst. Naše znalosti se omezují na krátké epizody příběhu.“

A některé příběhy z Muzea Krkonoš jsou také velmi kusé, o to více vzbuzují dohadů a podněcují fantazii. Jako například dlouhý meč z 15. století, který byl nalezen u Mumlavských vodopádů a dnes zdobí novou expozici. „Meč byl ve středověku symbolem společenského postavení a nemohl ho nosit každý. Dokládá, že již tehdy byla i odlehlá místa v Krkonoších navštěvovaná člověkem, a to dokonce z vyšších společenských vrstev. Za jakých okolností však byl tento cenný předmět ztracen, netušíme,“ píše se u exponátu.

Hle, démon hor!

Připadám si chvíli jako spiritista v zapadlé krkonošské chalupě, venku zuří sněhová vichřice, duchové hor kvílejí a my spojíme ruce nad dubovým stolem a snažíme se spojit se světem, jež není vidět, abychom dostali odpovědi na naše otázky. Vždyť jsme včera opět zahlédli toho démona, jak na prchavý okamžik před západem slunce vystoupil obrovský a hrozivý z mlhy a oblaků. „Ve skutečnosti se jedná o vzácný přírodní úkaz, který ke svému zhmotnění potřebuje specifické klimatické podmínky. Časté inverze, nezalesněné hřbety a prudké svahy, kde se inverze kumuluje. Pak už stačí být ve správný okamžik na správném místě. Ojedinělý paprsek nízko ležícího slunce ozáří poutníka stojícího na hřebeni a na plochu nakumulované oblačnosti promítne a protáhne poutníkův stín do délky až několik desítek metrů.“

Ano, Krkonoše umějí čarovat. A to i prostřednictvím svého muzea, kde můžete v klidu strávit ne dva, ale klidně dvacet dní a pořád se bude na co dívat a co objevovat. Součástí expozic v klášteře je i galerie výtvarného umění věnovaná nejvyššímu českému horstvu a dočasné výstavy osobností z různých oborů spjatých s Krkonošemi. Momentálně tak můžete vidět výstavu Miloše Šejna (v létě 2023 vystavoval v Galerii Dům v Broumově, pozn. red.) a Adrieny Šimotové, dvou významných představitelů českého výtvarného umění 2. poloviny 20. století. Muzeum je kromě pondělí otevřeno každý den od 9 do 17 hodin a v brzké době se chystá i otevření kavárny a odpočinkové zóny v jeho prostorách. V ceně lístku je také prohlídka čtyř historických domků v centru Vrchlabí.