Bernardýni, krpály a byliny… Vítejte v Javořích horách
Javoří hory a jejich polský brácha – Park Krajobrazowy Sudetów Walbrzyskich s oblíbenou turistickou chatou Andrzejówka a nedalekým vrškem Klín. To jsou cíle dnešních Nedělních toulek. Batoh se svačinou zabalit a jdeme na to!
.jpeg)
Výhled na Ruprechtice a broumovskou kotlinu.
SOS, hlásí v sobotu ráno moje unavená hlava, a jelikož v neděli má být ošklivo, vydávám se s jednodenním předstihem na Nedělní toulky. Ty mi hlavu vyčistí. Dnes mám v hledáčku Javoří hory i jejich polskou stranu, a tak s autem parkuji na malém parkovišťátku na horním konci Ruprechtic. Dveře mi zvenku očuchává obrovský bernardýn, chvíli tedy čekám, než odfuní jinam a nechá mě jít.
Vydávám se po asfaltce nahoru a na prvním rozcestí zahýbám doleva přes Ruprechtický potok. (na konci článku najdete celou trasu výletu s odkazem na mapy.cz). Po krátkém stoupání už na mě čeká první nádherný výhled na Ruprechtice a broumovskou kotlinu, v pozadí s Broumovskými stěnami. Lavičku lákající k rozjímání protentokrát ignoruju a za líbezného ptačího zpěvu stoupám lesní cestou k dalšímu rozcestí, kde se vpravo „Pod Světlinou“ napojím na modrou turistickou cestu.
Ta mě postupně dovede až k sedlu hory Světlina (757 m n. m.), kde si z plných plic zanadávám na ty přííííšerné krpály... Stoupání je naštěstí krátké a brzy se mění v rovinku, kde odbočuji vlevo a hle – už jsem v Polsku! Vítá mě tady očouzené ohniště se špalky na sezení, dřevěný přístřešek, kde by se v případě nouze dalo přespat, a o kousek dál i velká mapa a cedule s nápisem Park Krajobrazowy Sudetów Walbrzyskich.
Turistické značení stezky se mění na černou, a zatímco na české straně jsem doteď nepotkala ani živáčka, cesta k Andrzejówce je plná polských výletníků. A taky divokých bylin – tu podběl, tu fialky, tu kontryhel, tu bršlice kozí noha. Kdo věří v moudrost našich předků a v sílu jarních rostlin, nemá cestou o vitamíny nouzi.
Já už ale přicházím k Andrzejówce – malebné dřevěné chatě v průsmyku Tři údolí, která byla postavena v roce 1933. V únoru 1936 ji navštívily nizozemská královna Wilhelmina a princezna Julianna a zanedlouho poté se – i díky své poloze – stala důležitým spojovacím bodem mezi stezkami západních a východních Sudet. Živo tady je i dneska – koná se tu pochod Boguszowska třicítka, tak se proplétám mezi turisty dovnitř do chaty, kde ochutnávám polévku „zurek z jajkiem“ za 20 zlotých. Dá se tu platit kartou, hurá!
Davy turistů i zaparkovaných aut nechávám po brzkém obědě za sebou a po žluto-černě značené cestě stoupám k polského vrcholku Klín. Cestou mě dojímají nádherné výhledy na Waligóru i vzdálenější Krkonoše s „pocukrovanou“ Sněžkou.
Nejhorší jsou vrcholky bez výhledu, říkám si zklamaně, když dofuním na Klín (868 m n. m.). Mapy mi ale naštěstí ukážou, že o kousek dál je krásný výhled, kde se můžu kochat dle libosti. Půlka výletu už je za mnou a já se vracím 600 metrů zpátky k cyklistickému rozcestníku, kde odbočím vlevo na cyklostezku G3. Ta mě podél úpatí vrcholu Czubata a potoku Zlota Woda dovede zpět k sedlu pod Světlinou.
Koho ještě nebolí lýtka, může si odsud vyběhnout po modré na Ruprechtický Špičák. Já ale spěchám na fotbalový zápas svého syna, a tak raději utíkám zpátky k autu podél Ruprechtického potoka po lesní cestě, značené v mapě jako Vodní strž.
Krásných 13 kilometrů za 4,5 hodiny, trasu najdete ZDE. Pokud se na ni vydáte, budeme moc rádi, nasdílíte-li fotky s označením Našeho Broumovska anebo dáte vědět, jak se vám trasa líbila.
