Broumov – město, kde i klášter ví, že zázraky netřeba přehánět
Fejeton absolventky Gymnázia Broumov Liliany Polické o Broumovu.
Jsou města, která vás ohromí hned za cedulí. A pak jsou města, která si vás oťukají. Počkají si, jestli nejste moc hluční, moc moderní nebo – nedej bože – moc ve spěchu. Broumov je to druhé.
Z dálky působí jako mírně zadumaný gymnazista: trochu historický, trochu introvertní, a hlavně vůbec netouží být středem pozornosti. Kdo by taky chtěl být středem pozornosti, když má za zády klášter tak krásný, že by si ho architekti nejraději dali zarámovat místo diplomu.
Když vstoupíte dovnitř, máte pocit, že čas tu nosí pantofle a šeptá.
Ano, klášter. Barokní šperk, který se roztahuje jako stará elegance – nevtíravá, ale důsledná. Když vstoupíte dovnitř, máte pocit, že čas tu nosí pantofle a šeptá. Knihovna voní pergamenem, andělé na stropech vás sledují s mírným úsměvem a v sakristii je kopie Turínského plátna. (Originál se prý styděl a zůstal v Itálii.)
Ale Broumov, to není jen historie. To jsou i lidé – a ti jsou… vesměs milí. Samozřejmě, každé město má své panoptikum. Ten, kdo ví o všech rozvodech v ulici i to, kolik pečiva kupuje nová paní z paneláku. Ten, co se usadí na lavičce a beze slova hodnotí chodníky. A samozřejmě ta paní, co ví přesně, kdy máte otevřená okna a jestli sušíte prádlo dostatečně diskrétně.
Ale pak jsou tu i ti tiší hrdinové Broumova – ti, co pečou chleba ve čtyři ráno, co vysazují muškáty pod okny knihovny, co ve škole učí matematiku s takovým zaujetím, že děti začnou podezírat Pythagora, že byl influencer.
A krajina? Ta je tak klidná, že by tu mohl meditovat i ajťák s TikTokem. Broumovské stěny stojí vzpřímeně a mlčky, jako by tu byly odjakživa (což víceméně jsou), a jejich skalní labyrinty mají zvláštní vlastnost – když se v nich ztratíte, najdete se. Často ne hned, ale to k očistě patří.
Abych nezapomněla – je tu i pivovar. Funguje od roku 1348, takže tu vařili pivo dřív, než Kolumbus zabloudil k Americe. Neochutnala jsem, nepiju. Ale údajně je to jediná instituce ve městě, která nepodléhá rekonstrukcím – protože pivo, na rozdíl od silnic, zraje s časem.
Broumov není moderní, ale je skutečný.
Broumov není hlučný, není moderní v tom lesklém slova smyslu. Ale je skutečný. A jestli ho necháte, nabídne vám přesně to, co dneska chybí: pomalost, souvislosti a ticho, které neznervózňuje.
A možná zjistíte, že právě tohle je to největší překvapení. A zázrak.
.jpg)