Broumovsko – regionální produkt: Ines Šťovíčková

Kateřina Agnolozzi

Pondělí, 31. května 2021

Sdílet na:

Seznamte se s Ines Šťovíčkovou – pracovitou řemeslnicí a rekordmankou.

Ines, jak jste se dostala k ručním pracím?

Měla jsem skvělou babičku. Ta mě s její kamarádkou vše naučila. Již v šesti letech jsme začaly háčkovat a plést. V deseti letech se slavil můj první úspěch, a to tak, že jsem si uháčkovala první svetr. Také jsem háčkovala oblečení na panenky a vyšívala jsem různé vzory. Babička mě učila formou hry. Ručně jsme šily, pletly, háčkovaly a panenky různě oblékaly.

Pamatujete si na své první zaměstnání?

Ano, pracovala jsem jako telegrafistka. Když jsem se provdala, začala jsem šít pro celou rodinu. V této době nebyly na trhu záclony s kanýry, a tak jsem začala šít záclony různých tvarů, šila jsem i dětskou konfekci i konfekci pro dospělé. Když si kamarádka otevřela obchod s oblečením, dodávala jsem do obchodu své výrobky. Jak šel čas, vrhla jsem se na podnikání jako aranžérka květin.

Slyšela jsem, že jste vášnivá tanečnice, je to pravda?

V roce 2000 jsem navštěvovala kurzy orientálního tance, který jsem po dvou letech začala sama vyučovat. Jezdila jsem dokonce vyučovat do Náchoda, Hronova, Police nad Metují, Broumova i Křinic. K vyučování tance se přidalo aranžování, ruční patchwork, vyšívání, háčkování, předení a tkaní. Sama jsem dokonce navštěvovala kurzy paličkování a pletení z proutí.

Hodně času jste trávila ve středisku Ruce, co jste tam vše dělala?

Vytvořila jsem ve středisku program pro děti z mateřských škol, základních škol a i vysokých škol. Bylo to úžasné! Na Velikonoce jsme pekli jidáše, pletli pomlázky, malovali kraslice, pletli z proutí, tkali, vytvářeli aranžmá. Pořádali jsme i různé tematické výstavy. Nejvíce se mi líbilo téma – Šaty našich babiček, Vánoce s panenkou a Stará zapomenutá řemesla. Začala jsem vyučovat na speciální škole v Broumově rukodělnou činnost.

Když se řekne předení – co vás napadne?

Jako dítě jsem milovala pohádky. Zaujala mě O zlaté přadleně, kde se předlo na kolovrátku. Byl to můj dětský sen naučit se příst. V roce 2003 jsem si pořídila kolovrátek, na kterém předu dodnes. V roce 2005 jsem se zúčastnila soutěže v předení ovčí vlny na Ovenáliích ve Zlobicích. Umístila jsem se na prvním místě ve spřádání ovčí vlny. V roce 2008 jsem se podílela na vytvoření rekordu nejen do české knihy rekordů, ale i do mezinárodní knihy rekordů. Soutěž se konala 14. června v Pelhřimově v rámci mezinárodního festivalu „Pelhřimov město rekordů“. Získali jsme certifikát o vytvoření českého rekordu. Jednalo se o kompletní zhotovení vlněného svetru „Ze zad na záda“. Umístili jsme se jako skupina první na kontinentu, na světě na osmém místě, v čase 8 hodin, 35 minut a 29 sekund. O rok později jsme byli nominováni na rekordmana roku jako skupina a obhájili jsme první místo v České republice a na kontinentu. To samé v roce 2010. Jsem držitelkou ceny Zlatý kolovrat i certifikátu „Broumovsko-regionální produkt“.

Kde vás můžeme potkat?

V současné době pořádám výstavy a jezdím po jarmarcích předvádět řemesla, především však předení. Vyučuji tkaní, předení, filcování, aranžování. Taky jsem točila díl Toulavé kamery. Ještě maluji obrazy pastelkami, tkám na stavu s pevným listem, paličkuji z ovčí vlny, šiji kroje i kostýmy.  Ruční práce jsou prostě můj život.