Broumovský pivovar – nejstarší česká "company"?

Karel Franze, Muzeum Broumovska

Pondělí, 17. února 2020

Sdílet na:

Britský web Business Financing vyhotovil mapu světa rozpracovanou pak i v detailnější mapy jednotlivých kontinentů, kde jsou zakresleny podnikatelské subjekty s nejdelší historií kontinuální působnosti od svého založení dodnes. Za každou zemi tedy vždy jeden její nejstarší subjekt, lépe asi řečeno značka podniku, společnosti, v orig. "company".

Že nad Českem takto na mapě svítí nápis Pivovar Broumov s datem založení 1348, by nás jistě mohlo potěšit, kdybychom však krom k patriotismu netíhli zároveň i k hledání pravdy. A z hlediska pravdivosti je uvádění olivětínského pivovaru s touto datací jemně řečeno problematické. Stejně problematická pak ale nejspíš bude i řada dalších údajů uvedených na předmětných mapách. Alespoň dle letmých internetových rešerší.

Tak kupříkladu co se týče pivovarů, uvádí mapa za vůbec nejstarší na světě belgický klášterní pivovar Affligem s datem založení 1074. Lze ovšem dohledat, že tamní klášter byl r. 1796 zrušen a k jeho obnovení došlo až r. 1870, tedy nesplňuje tvůrci map deklarované kritérium nepřetržité kontinuity. Pokud si ale třeba najdete článek "11 nejstarších pivovarů světa", pak za nejstarší je zde uveden německý klášterní pivovar Weihenstephan s datem dokonce 1040. V předlouhé historii tohoto kláštera se ale taktéž dočteme o obdobích, kdy byl zničen a vylidněn, čili je zde rovněž problém s kontinuitou. O výše zmíněném Affligemu v této "TOP 11" pro změnu nenajdete ani zmínku. Zato do ní tuzemští sestavovatelé propašovali hned tři pivovary české, z nichž nejstarší je prý zámecký pivovar Herold v Březnici s datem založení 1506. Olivětín s datem 1348 u nich ovšem nepochodil.

Zadáte-li však na internetu dotaz na nejstarší pivovar v Čechách, pak vám to "vykopne" třeboňský pivovar Regent s datem založení "1379, resp. 1367". Jiný článek "Poznejte 10 nejstarších pivovarů světa" se sice s výše uvedenou "TOP 11" shoduje na nejstarším Weihenstephanu, dál už však nikoli. Affligem uvádí, ale až na třetí pozici, a z českých pivovarů do tohoto žebříčku neřadí žádný. A aby toho nebylo málo, do pomyslných dveří se vlamuje ještě jeden kandidát, břevnovský pivovar založený údajně r. 993. Pominu skutečnost, že jsme vůbec rádi za holou informaci, že tehdy byl založen samotný klášter, natož abychom k onomu roku měli nějakou zprávu o existenci tamního pivovaru. Jeho současní provozovatelé ale na svých stránkách sebevědomě uvádějí: "Břevnovský pivovar – nejstarší známý pivovar v Čechách".

Jiní rozumbradové to ještě trumfují tvrzením, že nebýt přerušení jeho činnosti v období někdy od husitských válek až do r. 1720 a nebýt pak i další „drobné“ výrobní pauzičky mezi léty 1889 až 2011, tak by se prý dnes jednalo dokonce o nejstarší pivovar na světě. To už lze završit toliko slušnější variantou pověstného rčení, že kdyby nebylo kdyby, nebylo by chyby! – Takže vidíte, že situace ohledně nejstarších pivovarů u nás i ve světě, jakkoli jsem se ji snažil popsat co nejpřehledněji, je značně nepřehledná.

Ale zpět k předmětným mapám. Pro ukázku se podívejme, čím se na nich mohou pyšnit naši sousedé. Slovensko má uvedenu kremnickou mincovnu s kontinuitou od r. 1328 – zde jsem žádnou pochybnost neshledal. Polsko tvůrci ověnčili solnými doly Bochnia s datem zahájení těžby 1248, ovšem zřejmě jim uniklo, že důlní činnost zde byla ukončena už v r. 1990 a dnes se jedná už jen o turistickou atrakci. Pro Německo je uvedeno vinařství Staffelter s tradicí od r. 874. Když opět pominu, že i o daleko význačnějších historických dějích máme k 9. století mnohdy jen velmi kusé, mlhavé až mizivé zprávy, pak mi ale připadne přinejmenším podezřelé, že dalším konkrétním datem v historii tohoto vinařství je uveden až r. 1754 – v existenci podniku tu zeje časová propast 880 let, o níž bude ponětí nejspíš pramalé. A zbývá nám Rakousko, pro které mapa uvádí salcburskou restauraci St. Peter Stiftskulinarium s tradicí od r. 803. Starší název tohoto "kulinária" je však Stiftskeller a napovídá, že původně šlo o klášterní sklepy související se skladováním vína v rámci organizování privilegovaného bezcelního obchodu, přičemž v jakési pohostinství se tyto sklady počaly přeměňovat až postupně v období po r. 1527. Dnešní tamní restaurační zařízení může svou tradici odvozovat spíše ale až tak k počátku 19. století. – Jak vidno, vůkol takřka samý klam.

A jak se to tedy má se stářím našeho pivovaru? Výroba piva je prastarým lidským umem - i když to, co v pradávnu označovali za pivo, bychom my dnes stěží pivem nazvali. Šlo o existenčně strategickou tekutou potravinu, díky níž se evropská civilizace mohla při zdraví, ba při životě zachovat. Zejména pro středověkého městského člověka bylo totiž požívání vody riskantní. V Broumově mohl volit leda mezi zachycenou dešťovkou nebo běháním k řece, později pak, ó jaká vymoženost, k asi třem čtyřem kašnám s napumpovanou vodou ze Stěnavy. Převařený, zkvašený, výživný a mysl navíc obveselující nápoj skýtal větší jistotu. Můžeme proto skoro vzít jed na to, že kolonizátoři Broumova počali s vařením piva už nedlouho po r. 1260, jen co se trochu zabydleli a podařilo se jim rozjet svá řemesla, obchod a dopravu.

Když pak byl vystavěn klášter, pustili se mniši do výroby piva nejspíše dosti záhy i v něm. Královská listina z r. 1348 udělující Broumovu městská práva neměla s pivem nic společného a nelze proto od ní odvozovat žádné stáří tradice vaření piva, natož stáří dnešního olivětínského pivovaru. Časem pouze vznikly vleklé spory, mají-li klášteru poddaní měšťané právo vařit pivo toliko pro svou potřebu, či ho snad i prodávat do vesnic na panství. Až počátkem 18. století se opat z bezpečnostních a jistě i kapacitních důvodů rozhodl přenést výrobu klášterního piva do dnešního Olivětína. Pivovar zde nechal vystavět tzv. "na zelené louce" mezi léty 1712 – 1714 a od té doby se zde skutečně vaří kontinuálně, což i tak je na pivovar úctyhodné stáří. Nesmyslnost spojování olivětínského pivovaru s datem 1348 uznává i dnešní majitel pivovaru, ovšem když chtěl od jeho uvádění na etiketách upustit, bylo mu to marketéry rozmluveno. Měnit dlouhodobě a dobře již zavedené obchodní značky se prý nevyplácí.

A tak smyšlenka o našem bezmála sedmisetletém pivovaru dále úspěšně putuje světem, svět jí věří a my mu to v podstatě ani nijak zvlášť vyvracet nehodláme, stejně jako se provozovatelé salcburského kulinária nesnaží vyvracet domněnku, že na onom místě hostí zákazníky nepřetržitě už přes tisíc dvě stě let. Lidstvo zkrátka chce být klamáno, když nade vše miluje přehánění a senzace.

P.S.: Coby vedlejší produkt mého pátrání po nejstarších evropských pivovarech se mi vyloupla drobná perlička v podobě poznatku, že Holanďanům (správně Nizozemcům) může naše město připadat jako pivu zasvěcené, ba přímo jako jeho kolébka. Jak se řekne nizozemsky pivovar, jsem věděl, ale až teď mi došla zvukomalebná podobnost onoho slova s názvem našeho města. Pivovar Broumov totiž v nizozemštině zní: Brouwerij Broumow!