Dagmar Klimovičová. Žena s adrenalinem pod kůží
Sobota, 24. srpna 2013
Když v jednatřiceti letech odjížděla za svým snoubencem do Itálie, určitě si nemyslela, že o dva roky později povede v Praze exkluzivní magazín o luxusních autech. Ale vezměme to od začátku.
Dagmar Klimovičová, mimo jiné absolventka gymnázia v Broumově, začínala v Praze jako asistentka u českého importéra společnosti Volkswagen Group, dnes Porsche Česká republika. Postupně se vypracovala až na pozici PR manažerky u jednoho z největších pražských prodejců této značky a do toho ještě v mezičase překládala technickou literaturu právě pro Volkswagen a Audi. Díky tomu získala cenné vědomosti v oblasti automobilových technologií. Na pomyslném vrcholu své kariéry se ale vydala za svou láskou do Itálie, aby se po necelém roce zase vrátila, tentokrát do pozice šéfredaktorky luxusního magazínu TOP CARS.
Co přivede ženu do automobilového světa?
Auta jsem měla vždycky ráda, ale to co prožívám teď, je víc, než cokoliv jiného, souhra příjemných náhod. Dokázala jsem využít roky nastřádaných zkušeností a spojit je se svojí největší zálibou, kterou je psaní. Moji přátelé mi říkají, že můj způsob psaní o autech je dokáže pobavit a že si konečně přestali v časopise prohlížet jenom obrázky. To je pro mě to největší ocenění a moc si toho vážím. Málokomu se chce pátrat v tabulkách s technickými daty a ještě méně lidí jim opravdu rozumí.
Pracovala jste někdy mimo automobilový segment?
Ano, chvilku jsem pracovala jako specialista komunikace pro jednu finanční společnost. Ale hrozně jsem se nudila a už po měsíci jsem hledala cestu zpět mezi motory a čtyři kola. Neumím si představit, že bych pracovala někde jinde a tohle vám potvrdí všichni, kdo v něm pracují. Znám spoustu lidí, kteří odešli a zase se vrátili. Tohle je prostě doživotní vášeň.
Píšete i něco jiného, než články pro TOP CARS?
Před půl rokem jsem dokončila knihu a jsem v jednání s několika vydavatelskými domy. Ale vydat knihu v Čechách se bohužel pořád rovná charitě a mně se nechce to jen tak někomu dát na stříbrném podnose. Uvidím, možná ji časem vydám sama. Kromě toho mám blog na iDnes, to je takové oddychové psaní ze života, o životě a o snech.
Nedělám si iluze o tom, že jako žena nemáte úplně na růžích ustláno. Kde berete energii?
Máte pravdu, občas narazím na někoho, kdo si nedokáže připustit, že i ženy by mohly rozumět něčemu tak přirozeně mužskému, jako jsou právě auta. V takovém případě pomáhá jediné - ignorovat to. Naštěstí se to nestává moc často, takže si s tím hlavu moc nelámu. Když něco milujete, neřešíte překážky, prostě je překonáváte. Energii čerpám ve sportu a mezi svými přáteli. Bez nich bych nebyla.
Jaký sport děláte?
Jsem trenérka spinningu, takže hlavně spinning a kromě toho teď v létě in-liny. Dřív jsem hodně běhala, ale odneslo to levé koleno, takže teď už běhám jenom někdy a nikdy ne víc než 10 kilometrů.
Máte i nějaké klasické ženské záliby?
(úsměv) Samozřejmě, mnoho.
Jaké? Co ráda děláte, když nepřemýšlíte o autech nebo nesportujete?
Mám strašně ráda boty, tím asi nepřekvapím, že? Pak taky tanec a hudbu a knížky. Moc ráda vzpomínám, jak jsme s tátou chodili na koncerty do broumovského kláštera. Mělo to neuvěřitelnou atmosféru. Ale samozřejmě mám ráda i moderní taneční hudbu.
Zpátky k autům, jezdíte rychle?
Netvrdím, že jezdím pomalu, jezdím spíš svižně. Jako všichni se nerada zdržuju popojížděním v koloně a za ty roky života v Praze už naštěstí vím, kudy mám v kterou denní dobu jet, abych projela. Samozřejmě mám ráda sportovní a rychlá auta, ale víc než rychlost samotná, mě fascinuje dynamika. To zrychlení, které vám na pár vteřin ubere kyslík a zvedne adrenalin.
Při své práci jezdíte různými auty. Jak se "seznamujete" s novým vozem?
To je hodně individuální. Každé auto působí jinak a i na první pohled nudný model vás může ve výsledku hodně překvapit. Naposledy se mi to stalo u Citroënu C3 cabrio. Nemám moc ráda malá auta, necítím se v nich bezpečně, ale tohle byl opravdu kapesní reaktor. Uměl ukázat záda daleko silnějším vozům a jízda s ním mě hodně bavila.
Když si přebírám vůz, který neznám, vždycky si do něj na pár minut sednu a než poprvé nastartuju, soustředím se na pocity, které ve mně vyvolává. Platí staré známé pravidlo, že když vypnete jeden ze smyslů, ty ostatní se zbystří. Takže zavřu oči a vnímám vůni interiéru, tvar volantu a sedačky. Možná byste se divil, na jaké rozdíly můžete narazit. Pak už zbývá jen nechat promluvit motor a výfukovou soustavu. Někdy je to vážně luxusní koncert :)
Jak dlouho jezdíte konkrétním vozem a kam s ním jezdíte?
Testovací auta se novinářům půjčují standardně na týden. Já mám takovou libůstku v podobě nočních jízd. Ty mají v sobě příznačný nádech dobrodružství, když v čase, kdy ostatní spí, vy usedáte za volant a vyrážíte do tmy. Vyzbrojím se termohrnkem s kávou, několika cédečky a tak hodinku, dvě se projíždím po středočeském kraji. Mám svoji oblíbenou trasu, kterou neměním. Měním jen auta.
Tradiční otázka, jaké je vaše auto snů?
Tradiční odpověď, Aston Martin DB9. Mám ráda britské vozy, a i když jsem vyrostla u Volkswagenu, Aston je pro mne ztělesněním krásného snu o dokonalém autě. Je úplně jedno, z jakého úhlu pohledu se na něj díváte a jestli hodnotíte design nebo technologie. Všechny modely jsou dokonalé a je těžké si vybrat, ale DB9 je prostě kult, aspoň pro mě.
Jela jste s ním někdy?
Ano, jednou. A moc ráda na to vzpomínám.
A z ostatních, řekněme lidovějších značek, které máte ráda?
Těch je hodně. Dlouhou dobu jsem skoro dýchala za Audi a Volkswagen, ale postupně uvolňuji ve svém srdci místo i jiným značkám. I když Touareg je prostě Touareg. (úsměv) Moc příjemně mě nedávno překvapil nový Range Rover Sport, ale třeba taky Škoda Octavia RS. U každé značky najdete nějaký ten model, který vás donutí otočit se a pořádně si ho prohlédnout. I když ne každé auto se dostane do pomyslné garáže TOP CARS, to by se pak vytratila ta exkluzivita.
Jaký je váš nejlepší zážitek v autě?
Zatím asi vede poměrně nedávné testování nového Range Roveru Sport. Měla jsem to štěstí, že jsem byla vybrána do nepočetné skupiny novinářů, která letěla otestovat tohle nádherné SUV do Wallesu. Pro mě to byla premiéra jízdy na levé straně s volantem napravo a opravdu to nebylo zpočátku vůbec snadné. Ale nakonec to nějak šlo a přežili jsme já i auto. Land Rover pro nás připravil fantastický program. Vyzkoušeli jsme si všechny extrémní limity tohoto modelu, brodili jsme řeku, najížděli po rampě do Boeingu 747 a samozřejmě jsme zdolávali off roadovou trať. Prostě paráda.
Jak na přítomnost ženy na takových akcí reagují mužští kolegové?
V tomto konkrétním případě jsme byli smíšený tým. Deset novinářů z Čech a asi třicet z Rakouska. V celé skupině jsme byly dvě ženy, když nepočítám zástupce přímo z Land Roveru, ale i tak měli muži jednoznačnou převahu. A jak na nás reagovali? Veskrze příjemně, za sebe mohu říct, že jsem se necítila nikterak nekomfortně. Byli vesměs galantní.
Zažila jste při tomto extrémním testu strach?
Měla jsem spíš smíšené pocity, ale strach ne. Naučila jsem se, že tomuhle autu se dá prostě věřit. Je vybaveno dostatečným množstvím asistenčních systémů, a když jim věříte, pro strach není důvod. To auto umí opravdu nemožné.
Kdy jste naposledy bourala?
To vím náhodou docela přesně, protože to bylo na sv. Barboru. Bylo to v zimě, 4. prosince 2006, bylo náledí a nabouralo nás celkem sedm v řadě. Já byla čtvrtá. Jinak ne a doufám, že toto skóre udržím.
A otázka nakonec, čím jezdíte právě teď?
Teď aktuálně testuju BMW X1, ale na názor se mě neptejte (smích). Ten si přečtou čtenáři TOP CARS magazínu v listopadu.
Vlastně to nebyla poslední otázka, ta mě napadla až teď. Napíšete něco pro Naše Broumovsko?
Velmi ráda. Můžeme se na tom domluvit.
Děkuji za rozhovor.
Děkuji za pozvání.
.jpg)
