Do černého lesa k prameni Stěnavy

Text a foto: Bára Fialová

Neděle, 25. května 2025

Sdílet na:

Že se řeka Stěnava dokáže poměrně rychle rozvodnit, toho jsme byli opět svědky na podzim. Víte ale, že její jméno znamená původně Kamenná nebo Pomalá řeka? A že na rozdíl od drtivé většiny českých řek patří do Baltského úmoří? Vydejte se dnes s námi pod nejvyšší vrchol Wałbrzyszkých hor, kde řeka odvodňující celé Broumovsko pramení. 

Parkuji jen tak u cesty ve vesničce Kamionka u obce Rybnica Leśna, která leží na úpatí 853 metrů vysoké hory Borowa. Kromě toho, že v lesích pod jejím vrškem hodlám najít pramen Stěnavy, mám v plánu pokračovat až na horu, kde Poláci v roce 2017 postavili za milion złotých novou  rozhlednu. Šlapu tichou vesnicí do kopce, je krásné slunečné ráno, ale ve vzduchu je pořád zima. Po vytrvalých deštích posledních dní je zeleň kolem šťavnatá i na pohled, vedle mě bublá potůček (první přítok Stěnavy), ale voda vlastně teče všude kolem a já se musím pochválit, že jsem si vzala pořádné boty. 

Procházím kolem rodinných domů a podivuji se polské estetice, která je pro nás Čechy někdy až exotická. Z vesnice odbočím na černou turistickou značku směr hora Borowa, obcházím bránu uzavírající cestu autům a podmáčenou cestou kráčím po vrstevnici nad pastvinami pro koně. Lichokopytníky bohužel nikde nevidím, na přivítanou mi kynou rozkvetlé větvičky hlohu.

Kamenná nebo pomalá? 

Louky pomalu ustupují lesu, někde nade mnou ječí motorovka a ptáci už dávno začali svůj dnešní koncert. Vcházím do vysokého lesa, voda je všude kolem. Slyším ji stékat v trávě kolem, po cestě je několik mostků pro pramínky přitékající shora. Aplikace mi ukazuje, že se blížím k prameni a opravdu, pod cestou vidím nezřetelnou pěšinku vedoucí mezi tůněmi někam do mlází. Kráčím po ní a za chvíli ho nacházím. Prameniště je označené cedulkou, ale není to žádný proud prýštící ze skály, nýbrž několik tůní v hluboké lesní trávě. Po deštích je podmáčený celý les, tak mi nezbývá než věřit, že inženýři neudělali chybu. 

Tady začíná necelých 65 kilometrů dlouhý tok, který teče z Polska do Česka a pak zase zpátky, vlévající se v Kladské kotlině do Lužické Nisy a pak do Odry a dál ústící do Baltského moře. Na rozdíl od Metuje a většiny řek na území Čech je tak součástí Baltského úmoří (oblasti, ze které všechny vodní toky odvádějí vodu do jednoho konkrétního, zde tedy Baltského, moře, pozn. red.). Metuje a další české řeky jsou součástí úmoří Severního, Morava pak patří do úmoří moře Černého.

Jestli jste někdy přemýšleli jako já nad tím, jestli je Stěnava pojmenovaná podle stínů na hladině nebo podle stěn, kolem kterých protéká, není zřejmě pravdou ani jedno. Podle etymologických studií bylo poprvé jméno Stenawa zaznamenáno v roce 1213 a pochází zřejmě z germánských slov steina-ahwa, což znamená „kamenná řeka“. Další teorií je baltská etymologie polského názvu Ścinawka z lotyšského steinis tedy “pomalá”. Já bych ale byla spíš pro Kamennou řeku, i na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu se píše, že Stěnava má tendenci rychle zvyšovat svůj průtok při vydatných deštích, což nám potvrdili události z loňského září.  

Sněžka i Waligóra

Opouštím prameniště a mířím na vrchol hory Borowa. U rozcestí pod bukem potkávám cyklistu, černá značka je zároveň cyklostezka, jedna z mnoha. Bez zaváhání šlape do největšího pruďáku, já jdu kamenitým korytem pomalu za ním. Na břízách hřaduje zpěvné ptactvo a předvádí se ostošest, jedna pěnkava rozvibruje bříško tak prudce, že málem spadne z větve. 

Za chvíli už kopec příjemně hřeje, okolní kopce už nechávám pod sebou a zanedlouho se mezi stromy vyloupne přístřešek a rozhledna ve tvaru šroubovice. Cyklistu už vidím sedět u jednoho z dřevěných stolů pod rozhlednou, dohromady je jich tady šest a vidím také šest nebo sedm ohnišť. Zároveň přicházejí další výletníci, někdo odchází, zřejmě to bude oblíbené místo, i když dlouhý výstup do prudkého kopce není pro každého. Rozhledna je 16 metrů vysoká a z jejího vršku je krásný výhled na hory okolo Sokolowska, Soví hory, osamocenou Suchou horu, ale je odsud krásně vidět i nová rozhledna na Dzikowci nebo v dálce se rýsující Krkonoše se Sněžkou ozdobenou čerstvou sněhovou čepičkou. Sbíhám z větrné rozhledny a po krátkém odpočinku se vydávám na příjemnou procházku lesem z kopce - nejprve po červené a pak po zelené značce zpět do Kamionky.