Do lesních komnat hradu Hornšperk

Text a foto: Bára Fialová

Neděle, 23. února 2025

Sdílet na:

Víte, že kousek na sever od Broumovska, na skalnatém ostrohu východního úbočí Suchých hor, stojí nejvýše položený hrad v Polsku? Tedy spíš to, co z něj zbylo. Na Rogowiec, česky Hornšperk, se podíváme v dnešních nedělních toulkách.

V nadmořské výšce 870 metrů nad mořem postavili středověcí stavitelé tvrz, která měla mnoho jmen. Polsky Rogowiec, německy Hornschloss či Hornberg, latinsky Hornberch Castellanus, česky Hornšperk se datuje do 12. století, kdy na skalnatém vršku kopce nechal svídnický kníže Boleslav I. zvaný Vysoký postavit dřevěnou tvrz. 

Ale začněme od začátku! Rogowiec se nachází nad městečkem Gluszyca a z Broumovska k němu dojedete buď z jihu přes Nowou Rudu nebo ze západu přes Mieroszów a Unisłav Sląski. Tudy jsem přijela já a auto nechala ve vesničce Grzmiąca (česky Hromová nebo Hřmící, pozn. red.), odkud vede k hradu žlutá turistická značka. Vesnice je ve výšce přes 600 metrů nad mořem, k hradu si vyšlápneme pěkně do kopce, ale ukazatel říká, že bychom tam měli být za 45 minut. Ostatně je nádherný den na výlet, sníh se třpytí jako diamanty a slunce září jako při nanebevstoupení. Za ptačího cvrlikání šlapu kolem posledních domů ve vesnici, míjím temnou ruinu pod lesem a přeskakuji blýskající se potůček, led mi praská pod botama. Po úbočí obcházím začátek hřebene, cesta mě vede do lesa a kolem sebe už slyším jen tlumené vuf, vuf, jak tající sníh padá z vršků stromů na zem. 

Dvě věže 

Smíšený les je plný světla, sníh se odráží na tmavě šedých kmenech buků a já přemýšlím, jaké to muselo být před stovkami let, když tudy člověk šel na hrad, možná pěšky, možná na koni, možná v noci s lucernou nebo radši potmě, aby si ho nikdo nebo nic nevšimlo. Uši měl nastražené a v ruce dýku nebo aspoň klacek, protože takové byly časy, nebezpečné a nejisté. 

Na místě dřevěné tvrze nechal o sto let později kníže Boleslav II. Surový postavit hrad zděný, který sloužil spolu s dalšími hrady (jako například Radosno nebo Friedenstein) k obraně jižní hranice Polska. Hornšperk se skládal z dolního a horního hradu s nádvořími. Do prostoru dolního hradu, který byl chráněn hradbou s dvěma věžemi, vcházím v místech, kde se nacházela severní brána. Nádvoří, kdysi plné života, je dnes jakousi rozlehlou lesní komnatou zarostlou nálety. Obejdu spodem horní hrad a vystoupám k němu po cestě z jihu. 

Na nejvyšším místě je dnes vyhlídka, ale také velmi dobře patrný půdorys deset metrů široké strážní věže se zdmi o tloušťce až tři a půl metru. Celý horní hrad o rozloze asi 700 metrů čtverečních byl obehnaný dva metry širokou zdí. Uvnitř bylo úzké nádvoří, zapuštěná, na skále postavená obytná budova, stáje a pokoje posádky. 

Také začali loupit

Když vystoupíte na vrchol, hned pochopíte, proč si Bolek vybral pro svůj hrad právě toto místo. Z exponovaného skalního nároží je krásný výhled, jako na dlani máte před sebou tři vrcholy Rybnickiego Grzbietu: snad Jalowiec, Tarnicu a Malosz, ale ruku do ohně za to nedám, protože vím, jak skvěle umím číst v mapách. Scházím tam, kde kdysi musely být sklepy nebo možná černá kuchyně - jsou tady zbytky zdí ve dvou patrech nad sebou. Ještě dnes je vidět, jak si kdysi řemeslníci dali práci a zdi v prvním patře udělali pěkně hladké ve srovnání se sklepními prostory. 

Když se ve 14. století oženil otec vlasti Karel IV. s princeznou Annou Svídnickou a připojil území k České koruně, ztratila pevnost význam. V 15. století hrad dobyli a zpustošili husité, v následujících letech se stal sídlem loupeživých rytířů, které vyhnalo až vratislavské vojsko. Poté opuštěný hrad koupili Schellendorfové vlastnící i nedaleký hrad Radosno, jenže ouha, začali také loupit. A tak v roce 1483, na příkaz českého krále Matyáše Korvína, hrad dobyla a pobořila vojska Georga von Steina, kapitána dolnoslezských vévodství. Hrad již poté nebyl obnoven, ale kameny z něj jsou pravděpodobně ještě dnes součástí mnoha starých domů v okolí. 

Otáčím se k jihu, přede mnou spadají do údolí boky hřebene, který vede odtud dál a dál směrem na Waligóru a k Sokolowsku. Já se však na malém rozcestí u kamenné brány vydávám dolů, do malého zasněženého sedla mezi Hornšperkem a Gomólnikem Małym s rozhlednou na vršku. Po zelené se vracím do Hromové. Trasa nemůže být delší než čtyři kilometry, a i když převýšení není zanedbatelné, dá se kolečko i s dlouhým dumáním o starých časech obejít za dvě hodiny.