Hravá prohlídka vrátí čas o 200 let nazpět

„Na normální prohlídce byste si vyprávěli o freskách, portrétech a letopočtech. Nás čeká ale něco mnohem zajímavějšího! My totiž tady na zámku máme stroj času! Pojďte se mnou!“ vybízí sympatický průvodce skupinku asi šesti dětí s rodiči, kteří přišli minulou, dosti „aprílovou“ neděli na dětskou prohlídku na státní zámek Náchod.

Ta se koná, nebo alespoň minulý víkend konala, každou hodinu, vždy čtvrt hodiny po celé a trvala velmi snesitelnou půlhodinu. Kromě dvou školaček jsem sebou totiž měla ještě jednoho neposedného tříleťáka, který oněch třicet minut v pohodě absolvoval. Vstupné je pro dospělého, seniory i pro děti shodné: 100 korun.

Stroj času nám nejprve ukáže, jak vypadal náchodský zámek ještě jako starý kamenný hrad.

Stroj času nacházíme v malované dřevěné truhličce, na chodbě vedoucí do komnat, které na přelomu 18. a 19. století obývala vévodova rodina. Stroj času nám nejprve ukáže, jak vypadal náchodský zámek ještě jako starý kamenný hrad, když jej pravděpodobně ve 13. století založil významný český šlechtic Hron z rodu Načeraticů při zemské obchodní stezce jako strážní pevnost v blízkosti česko-kladské hranice. Postupně vidíme, jak jej rod Smiřických přestavěl na renesanční zámek a jak za italského rodu Piccolominiů získal po barokních a rokokových úpravách svou dnešní podobu.

Kraťasy a pukrle

V roce 1792 koupil panství zmíněný Petr Biron a právě do jeho pracovny vedou naše další kroky. „Když se podíváme na zařízení místnosti, copak asi vévoda v této pracovně dělal?“ ptá se průvodce dětí a postupně se všichni shodnou na tom, že vévoda kromě toho, že odpočíval na zelené sametové lenošce a popíjel čaj u stolku pod oknem v této místnosti hodně pracoval. Například vydával různé dekrety a rozhodnutí a každá taková listina musela být opatřena jeho osobní pečetí. Děti si chvilku hrají s pečetěmi, luští rébus a pak se přesouváme do vedlejší místnosti, která patřila vévodkyni.

Dozvídáme se, že měla ráda hady, proto je dřevěný kabinet v této místnosti zdoben řezbářskými prvky s motivy těchto živočichů. Průvodce si pak s dětmi povídá o tom, jak vypadala garderóba tehdejší ženy (vévodkyně) pro různé příležitosti: procházky, tanec nebo jízdu na koni. Holky jsou překvapené, když slyší, že ženy v té době nenosily kalhoty, natož kraťasy.

Zkoušíme si pukrle, pánové úklonu a u toho samozřejmě zdravíme: Bon Jour! 

Pak se přesouváme do pokoje mladé kněžny Zaháňské. Tady se výprava učí francouzsky pozdravit, obdivuje koncertní křídlo i staré mapy, ze kterých se mladá vévodkyně učila zeměpis. Zkoušíme si pukrle, pánové úklonu a u toho samozřejmě zdravíme: Bon Jour! Každý se ještě na památku může vyfotit v dětských rokokových křesílkách, v zámeckém fotokoutku nechybí ani masky, které se nosily na tehdy oblíbené maškarní bály a zlacený rám. A pak už Adieu!, z malované truhličky dostane každý špunt certifikát pro cestovatele v čase a hravou prohlídku zakončíme příjemnou procházkou po cestičkách před pár lety nádherně opraveného zámeckého parku.