Jan Skácel: Přípitek

Božena Karlíková

Středa, 31. prosince 2014

Sdílet na:

Ještě si přiťukneme a vypijem to tiše. Nikomu nepovíme, co víno o nás zná. A spadne hvězda. Tenká jako plíšek. A voda blízko mostů bude stříbrná.

"Moc mě svrběly ruce, abych některé básně napsal znova. I od toho jsem upustil... Vždy mě děsili lidé bez chyb. S básněmi je to jako s lidmi," napsal brněnský básník Jan Skácel do závěrečné poznámky k jednomu z prvních vydání svých veršů.

Jsou to povzbudivá slova pro všechny, kteří tápou, ale nepřestávají usilovat. Jestliže básník Skácelova formátu vyjádřil tak jasně, že s chybami počítá, mohou si i ostatní říci: dokonalost by byla nelidská... Možná že právě upřímná Skácelova slova jsou to nejpovzbudivější motto do nového roku - buďme s chybami, ale buďme!

Tak jako BYL mistr prostého, výmluvného verše, Jan Skácel, který zanechal svým čtenářům skutečné poklady vnímavé a jitřivé poezie, i když jeho život bychom za bezchybný vskutku neoznačili.

Vždycky když padne první sníh,
mráz zamkne tůně na tři zámky,
zahodí klíče do studánky
sekerou třikrát rubané,

bývá mi smutno jako nikdy.
Jako by vítr s duše svál
poslední lístek prudce bílý
a všechno čisté polím dal.
(J. Skácel: Příliš čistý sníh - úryvek)

Foto Lucie Václavková