Kolem Meziměstí – za koníky kamennými i skutečnými
Nedělní toulky jsou opět tu. Tentokrát vyrazíme za humna v Meziměstí a projdeme se po kousku Svatojakubské cesty, plné krásných výhledů, mírných kopečků a zvlněných polí.
.jpg)
Minus pět stupňů, neděle ráno. Perfektní počasí na malou procházku, říkám si, a s pomalu mrznoucím úsměvem na rtech vyrážím od vlakového nádraží v Meziměstí kolem barevných paneláků – po červené trase, která je v mapě značena jako Svatojakubská cesta. Přejdu hlavní silnici, pak po mostě přes částečně zamrzlou řeku Stěnavu a mezi místními zahrádkami začíná mírné stoupání, které mi zrychlí tep.
Sluneční brána, maják, nebo kalendář?
Mírně vzrostlým lesíkem přicházím nahoru na kopeček, kde mě vítá menší pískovcový monument, do kterého jsou vytesána znamení zvěrokruhu. Podle webu mapy.cz se nazývá Sluneční brána, někteří místní mu přezdívají Sluneční maják. Podle architekta Bohumíra Prokopa, který přes léto bydlí ve Vernéřovicích, je původní název monumentu Sluneční kalendář. V roce 2008 ho vytvořil sochař, grafik a malíř Zdeněk Hůla.
„Tato plastika nad Meziměstím byla cíleně umístěna tak, aby během jarního nebo podzimního slunovratu procházelo slunce štěrbinou v monumentu,“ uvedl Bohumír Prokop. Vedle plastiky se nachází malé ohniště a celé místo nabízí nádherné výhledy na Vernéřovice s vykukujícím kostelem sv. Michaela.
Mráz a křupající sníh mi připomínají, že v lednu si tady toho asi moc neopeču, a tak se raději vydávám opět na cestu, po červené mezi poli. Za chvilku míjím křížek s lavičkou, chvíli se kochám výhledem na Broumovské stěny a zvlněné kopečky, které mi v těchto místech malinko připomínají skotskou vysočinu, a pak pokračuji rovně pořád dál, kolem ohrady, kde dovádějí dva rozpustilí koníci. Právě tady už se objevují první domky Vernéřovic.
Památná Vernéřovická lípa
Kdo má rád památné stromy, může odbočit k nedaleké Vernéřovické lípě, která se tu hrdě vypíná u jednoho z domů. Památným stromem byla vyhlášena 26. listopadu 1981 – je vysoká přes dvacet metrů a v pase během téměř dvou set let nabrala úctyhodných 522 centimetrů.
Já nechávám Vernéřovice Vernéřovicemi, opouštím Svatojakubskou cestu a od lípy se vracím zpátky do polí s ohradami, kde se od jara do podzimu obvykle poklidně pasou ovečky. Pomalu mířím zpátky do Meziměstí, k rybníku „Bezejmenný“, kterému my místní říkáme prostě a jednoduše „Bezejmeňák“.
Než k němu ale dojdu, ještě si vyběhnu – nebo spíš vyklouzám – na protější kopeček k osamělé borovici se dvěma houpačkami a vytesaným kamenným koníkem. Během houpání s krásným výhledem do zasněžené krajiny přemýšlím, kdopak asi stojí za těmito houpačkami, které jsou rozesety po celém Broumovsku? Internet mi nic neodhalil, pouze v kuloárech se šeptá, že autoři chtějí zůstat v anonymitě. Škoda…
Od houpačky dokloužu zpět k rybníku a za pár minut už kolem místního tábora opět překračuji řeku Stěnavu a vracím se do Meziměstí k nádraží. Celé kolečko má něco málo přes 5 kilometrů a dá se ujít za hodinu až hodinu a půl, podle toho, jak hodně se u toho kocháte. Trasu najdete ZDE a pokud se na ni vydáte, budeme moc rádi, dáte-li nám vědět, jak se vám líbila.
