Krajinou Teplicka: krajinou výhledů i historie, krajinou bez lidí

Text a foto Michaela Mašková

Neděle, 25. srpna 2024

Sdílet na:

Na první pohled nevýrazná trasa vedoucí ze středu Teplic nad Metují přes Bukovou horu k vernéřovickému Soulkostelu a zpět přes Nové Dvory do Teplic nad Metují nabízí ve skutečnosti více zajímavostí než oblíbené turistické cíle. Poutník zde nalezne místo s dramatickou historií, zázračnou studánku Panny Marie, a především široké výhledy do kraje – z nové vyhlídky na polské hranici je vidět Broumovsko jako na dlani: od Ruprechtického špičáku po Božanovský, cestou zpět lze zase oči nechat na krajině táhnoucí se mezi Ostašem a Sněžkou. A má to ještě jednu výhodu – až na výjimky na celé trase nepotkáte živou duši.

Na výlet je ideální vyrazit vlakem do zastávky Teplice nad Metují – město. Odtud se vydáme pěšky po neznačené silnici za viaduktem podél kostela vpravo a dále zhruba tři kilometry velmi pozvolným stoupáním až na konec Horních Teplic. Cesta vede klidnou čtvrtí mezi chalupami a postaršími domky až na místo, kde končí asfaltová cesta. Zde po pravé straně míjíme malou dřevěnou ceduli s nápisem „Česko-polská stezka Pavla Hečka“, která byla na počest bývalého starosty Meziměstí zrealizovaná před několika lety. Napojíme se na ni a vydáváme se na rozcestí mezi posledními dvěma domy doleva.

Kamenitá cesta nás po několika desítkách metrů zavede mezi břízy, které v horkých dnech poskytují příjemný stín a dovede nás až na okraj lesa. Ještě, než k němu dojdeme, otevřou se po pravé straně velkolepé výhledy na hřeben teplicko-adršpašských skal, z nichž nebývale vystupuje Křížový vrch. Ten má z této strany tvar podivně pomačkaného klobouku trčícího ze země. Především se však v dálce objeví Krkonoše – za dobré viditelnosti je majestátní Sněžka téměř na dosah a lze zahlédnout i vysílač na Černé hoře. Těsně před začátkem lesa je pod borovicí jednoduchá lavička, která dovolí posadit se a pokochat pohledem do krajiny.

Němí svědci

Cesta dále pokračuje po okraji lesa a dovede poutníka až k ikonické siluetě padající postavy, která ohlašuje, že se blížíme na místo dramatických poválečných událostí roku 1945. Netřeba jistě ze široka připomínat, k čemu zde na Bukové hoře došlo – divoké revoluční gardy tu postříleli skupinu 23 německých obyvatel Teplic – starců, žen a dětí, včetně jedné Češky. V neděli 15. září 2002 byl z iniciativy občanských spolků Tuž se Broumovsko!, Kříž smíření a za podpory města Teplice nad Metují odhalen památník Kříž smíření, který celou událost připomíná. Jeho autorem je kameník a sochař Petr Honzátko. Chceme-li alespoň trochu procítit hloubku tehdejších událostí, můžeme se nejprve posadit na nově vybudovanou lavičku naproti plastice. Skrze padající siluetu lze hledět do kraje a nechat v sobě pracovat její poselství.

Poté se vydáme k památníku Kříž smíření po malé pěšince, která kopíruje lesní cestu. Jako němí svědci ji lemují kameny, které pomalu zarůstají lesním podrostem – za každou oběť zde byl vztyčen jeden kámen. Pěšina je značená žlutou turistickou značkou pro vyhlídku a dovede nás až k památníku. Jde o místo, které stále dýchá specifickým druhem ticha. I zde je možné se posadit a popřemýšlet.

Broumovsko jako na dlani

Po malé pěšině se vrátíme na hlavní cestu, a ještě mineme ceduli shrnující tragickou událost. Odsud už sejdeme na křižovatku lesních cest. Za námi zůstává cesta, po níž jsme přišli, doleva vede cesta do Zdoňova a vpravo k vernéřovické studánce. Zde už nacházíme první rozcestník turistických cest a dříve, než se napojíme na žlutou trasu, která je mimochodem součástí poutnické Svatojakubské cesty, uděláme si malou odbočku.

Za starou cedulí „Pozor! Státní hranice“ se vydáme po pěšině doleva. Je třeba držet se horní pěšiny a nenechat se svést na scestí pěšinkou dolů z kopce. Po asi 50 metrech před sebou uvidíme dřevěné zábradlí. Zde se nachází jedna z krásných vyhlídek na Broumovsko, vybudována byla asi před 3 lety a je součástí Česko-polské stezky Pavla Hečka. Opravdu je tu celý kraj vidět jako na dlani! Vlevo Ruprechtický špičák, pod ním kostel sv. Anny ve Vižňově, ještě dále na obzoru Javořích hor Janovičky, nekonečné pastviny s dobytkem, vykukující vesničky až oko zastaví broumovské stěny, Koruna a Božanovský špičák. Jedním slovem nádhera! Určitě by se tu hodil dalekohled.

Zázračná voda

Poutník, který se dostatečně nasytil nádhery kraje, se vrátí zpět na žlutou, Svatojakubskou cestu a vyrazí prudkým sestupem k vernéřovické studánce a Soulkostelu, bývalému poutnímu kostelu Panny Marie Pomocné. Cesta není ničím extra zajímavá, příjemný je však klid, vůně lesa a žádní turisté. Po dvou kilometrech dorazíme k Soulkostelu, kde se během jara a podzimu konají koncerty alternativní hudby. Půjdete-li tam v létě, dozajista narazíte na některý z letních táborů, které tam pořádá Ulita Broumov. Táborníci jsou však tolerantní a poutníky nechávají s pozdravem projít.

Studánka Panny Marie se nachází za budovou jídelny. Kdysi velmi vyhledávané poutní místo se zázračnou vodou, jež měla podle legendy prospívat očím, má stále své kouzlo, i když by si zasloužilo zrenovovat. Kouzelný pramínek vytéká u paty kapličky z obyčejné trubky, voda je lahodná a velmi studená. Kapličce se zjevně dostává péče od příznivců – jsou zde sošky i obrazy Panny Marie, umělé i živé květiny a novogotické rámy oken namísto skel zdobí zavěšená sklíčka. Kdo má s sebou lahev na vodu, měl by si zde léčivou vody nabrat sebou. Bude se hodit na doma i na zbytek cesty.

Od Ostaše až po Krkonoše

Na tu se vydáme dále po červené, náměstí v Teplicích nad Metují je vzdálené čtyři kilometry. Cesta mine táborové stany a vrací se zpět do lesa. Hned zkraje najde poutník sedmé a jediné zastavení bývalé křížové cesty. Ostatní zastavení vzala bohužel za své při velké vichřici v noci z 24. na 25. 7. roku 1988.

Pokračujeme dále lesem, kromě obřích louží nás tu žádné velké zajímavosti nečekají, snad jen hřib u cesty. Je potřeba dát si pozor a hlídat, kudy vede červená značka, neb v jednom místě je snadné sejít na cestu do Březové. Červená naopak stoupá starým úvozem vpravo dále do kopce. Nad temnou cestou se náhle vynoří světlo a vyvede poutníka nad Nové dvory. Z bývalé obce zůstala jen jedna řada domů a kříž pod lípou. To, že domy stávaly podél cesty až k lesu, připomíná dnes jen poslední usedlost na samotě.

Každopádně po vynoření se z nepříliš zajímavého smrkového lesa poutníka okouzlí rozhled do kraje a malebnost místa. Vlevo se vynoří stolová hora Ostaš s trčícími stromy okousanými od kůrovce. Radostnější pohled je však na louky táhnoucí se až k Teplicím nad Metují, které jsou „rozbité“ řadami jív, remízků a dalších krajinotvorných prvků.

Tady je možné se rozhodnout – buď pokračovat po červené značce vedoucí po panelové cestě až dolů do Teplic, nebo se vydat doprava po polní cestě zpět na okraj Horních Teplic. Druhá varianta je sice o kousek delší, skýtá však ještě nádherný, závěrečný výhled na Krkonoše. Za dobrého počasí svítí Sněžka poutníkovi vstříc a přitahuje jeho pohled a touhu na ni vyjít. Pod tím vším se rozkládá krajina Teplicka až k Adršpachu.

Celá trasa měří zhruba 11 kilometrů a lze ji zvládnout i s menšími dětmi. Dole v Teplicích pak na všechny poutníky čeká odměna v podobě piva, lima i jídla.