Křížem krážem CZ/PL (Mototrasy Broumov) - 2. díl

Eva Kroupová

Středa, 23. září 2020

Sdílet na:

Smyčka kolem Ostaše, Projekt Riese a Soví hory, "mimozemská obruč" a koupačka v nově zatopeném lomu Świerki.

Přibaluju do vrchního kufru plavky, dnes to bude možná poslední prázdninová motoplážovka. Osedlávám "stračenu" a mířím k nedaleké stolové hoře Ostaš (700 m n. m.). Z Broumova se posouvám listnatým stromořadím k Jetřichovu a dále na Lachov. Po krátkém lesním výjezdu na mě vpravo mrknou první skalnaté ostrohy. Hora Ostaš představuje dominantu Polické kotliny a turistům nabízí dva okruhy pískovcovými skalními městy. Motoristé si ji mohou pěkně zespodu na mašině obkroužit a prohlédnout v podstatě ze všech stran.

Přes Polici nad Metují se dostávám do Velkých Petrovic a odtud do kopce k vyhlídkovému místu u Maršova nad Metují (bod 1). Sedám na dřevěné odpočívadlo pod lípou a očkem sleduju vlnící se proužek luxusního asfaltu. Po chvíli mi to nedá. Shodím bundu a brousím to osamocenými obilnými poli sem tam. Pecka! Ostaš v pozadí a nikde nikdo.

Polsko ale volá, takže dost "blbnutí". Sjíždím na širší vedlejšku k České Metuji a hned u silnice míjím přírodní památku Pískovcové sloupky, druhou stranu Ostaše mám opět po pravici. U Teplic nad Metují pak uzavírám smyčku kolem hory a přes Meziměstí se přesouvám ke státní hranici na 46. km. Tankování u benziny není třeba, a tak stavím až po dalších 4 km pod dřevěnou rozhlednou na Góře Parkowe (bod 2). Městečko Mieroszów jdu obhlédnout z výšky. Stoupám po schodišťových ramenech více než 16 m. Poslední patro už zlehka povrzává, takže rychlý pohled na Javoří hory i Broumovskou kotlinu a zpět na moto.

Zatímco Javoří hory kopírují hranici, otevírající se Góry Sowie jsou už jen polskou výspou. Kromě přírodních krás lákají tajemnou minulostí. Projekt Riese je označení pro stavby nacistického Německa v letech 1943–1945, tvoří ho sedm podzemních komplexů v Sovích Horách a hrad Książ. Žádná ze staveb nebyla dokončena a jejich účel zůstává dodnes neznámý z důvodu chybějící dokumentace.

Přes Rybnici Leśnou do Walimi projíždím zalesněnou krajinou a mám trochu husí kůži při pomyšlení, co je zrovna pode mnou. Po 30 km se ve Walimi rozhoduju pro krátkou odbočku k jednomu z válečných objektů.

Po třech kilometrech stavím u komplexu Włodarz (něm. Wolfsberg – bod 3), který se nachází uvnitř stejnojmenné hory. Jedná se o síť tunelů a velkých podzemních sálů zřejmě továrního zaměření. Od roku 2004 je podzemí zpřístupněné veřejnosti, zatopené části pomocí loděk.

Koukám na poničené bunkry, vodní nádrže a sklady nedaleko parkoviště a házím otočku. "Zelenou" mám přece jen radši v lese. Je čas navštívit nejvyšší bod pohoří, Wielkou Sowu (1025 m n. m.). Rozhoduju se pro cestu přes Rzeczku na Sokolec. Horskou krajinu dokreslují dřevěné boudy a lyžařské vleky. Nabízí se tu množství stylových restaurací s překrásnými výhledy do kraje. Snažím se vyšplhat co nejvýše k Sowě, volím proto osvědčené Schronisko Orzeł (bod 4). Půlkilometrový prudký výjezd po panelce není sice úplně pro měkoty, ale stojí za to. Bezkonkurenční výhled, skvělé venkovní posezení, rychlá kuchyně.

A i když Poláci mají s Rusy celkem studený vztah, teplé ruské pirohy jsou zde v tradiční nabídce menu často. Masové, zelné, houbové náplně můžu, ale tvaroh u mě vede. Rozvaluju se u stolku a kochám se krajinou, je to tu kouzelné. Přepadne mě lenošivá, a tak přidávám ještě jednu kávu. Ale pak už vážně helmu, rukavice a jedu.
Čeká mě zatáčková část směrem na Kamionki. Fajnových 15 km, snad jen povrch silnice by mohl být o chlup lepší. Na chvíli opouštím geologicky nejstarší polské pohoří a přes Bielawu zajíždím k Owiesnu. To je pro mě na trase novinka.

Překvapujeme mě, že můžu vjet přímo před ruiny hradu, parking na trávníčku se už jen tak nevidí. Templáři a poté Pogorzelówci tu ve 14. století navrhli kruhový půdorys hradu Owiesno (bod 5), jehož torzo prošlé několika přestavbami si tu můžu projít i dnes. Kraťoučká vsuvka "a la středověk", protáhnutí zad, minerálka a hurá zpátky do sedla.

Za Ostroszowicemi se napojuji na silnici č. 384 a ještě jednou zatáčkuju skrz Góry Sowie. Tak tohle bych si dala klidně znova, ale táhne mě záhadná kruhová stavba. Před Nowou Rudou musím tedy odbočit vpravo na Ludwikowice Kłodzkie a hned na začátku města do ulice Fabryczna, vpravo směr Jugów. Zase na mě z okolí dýchne podivně tísnivý odér válečného průmyslu. Podjíždím starý železniční viadukt a po pravé straně se vsouvám do labyrintu polorozpadlých továrenských budov. Muzeum Mölke (bod 6) bylo ještě před pár lety volně přístupným zbořeništěm, které si člověk prozkoumal sám, tak trochu nadivoko. V současnosti je venkovní areál přizpůsoben v duchu vojenské techniky. Železobeton, kam jen oko dohlédne. A pak hlavně obrovská skoro mimozemsky působící betonová obruč zvaná "Mucholapka". Celý komplex brnká na strunu návštěvníkovy fantazie – co se tady asi vyrábělo? K čemu objekty sloužily, není známo, možná šlo o testování alternativních pohonů letadel, nebo o něco zcela jiného.

Ještě pár pohledů a odjíždím se z vlny podivna trochu vydýchat. Zážitků i kilometrů bylo hodně. Už to chce závěrečnou tečku, pomyslný bonbónek na trase. Prostor a prostor a ... kousek šotoliny a vodu! Je letní podvečer, v kufru vezu plavky a 10 km odtud je nově zatopený lom Świerki (bod 7). Není, co řešit. Nad hlavou se mi srocují mračna, ale koupačku si dnes nenechám ujít. Po 2 km za vesnicí Świerki volím cestu bez závory a přistávám v oranžové měsíční krajině s tmavěmodrou lagunou. Sluneční úsvit rozehrává barevnou podívanou, voda příjemně chladí. Sedám na kameny, pozoruju zaparkovaného "baworáčka" a zdá se mi, že právě o tomhle celé motorkaření vlastně je. Nekonečná cesta a svoboda!

Zakláním se a nad hlavou mi vážně "vezou další vodu", takže chtě nechtě ujíždím zpátky k Nowé Rudě. Prokličkuju město, a i když by si motorka na benzince už pár litrů lízla, spěchám k Tłumaczówu a státní hranici. Protínám ji na 187. km a začíná lehce krápat. Do opuštěných střech celnice pleskají první kapky, do Broumova zbývá posledních 5 km. Ujedu. Takže fofr, kap, kap, přivírám vrata garáže a šššššššššššš...

Foto support: Vladimír Kočíb

Itinerář (195 km):

Broumov – Jetřichov – Lachov – Police nad Metují – Velké Petrovice – odpočívadlo u Maršova nad Metují (bod 1 – 50.5199969N, 16.1952250E) – Česká Metuje – Teplice nad Metují – Meziměstí – Mierozszów rozhledna (bod 2 – 50.6654169N, 16.1808806E) – Unisław Śląski – Walim – Podziemny kompleks Włodarz (bod 3 – 50.7016578N, 16.4196853E) – Walim – Rzeczka – Schronisko Orzeł (bod 4 – 50.6641769N, 16.4731658E) – Kamionki – Pieszyce – Bielawa – Owiesno hrad (bod 5 – 50.6491031N, 16.6858936E) – Ostroszowice – Wolibórz – Ludwikowice Kłodzkie Muzeum Mölke (bod 6 – 50.6279814N, 16.4946306E) – Świerki lom (bod 7 – 50.6212442N, 16.4084714E) – Nowa Ruda – Tłumaczów – Broumov