Lýkovec – voňavý posel brzkého jara
Možná i na vás vykoukly zpod lesního podrostu proutky hustě obsypané zářivými, růžovofialovými kvítky. Uprostřed hnědavé krajiny po zimě vypadají jako zjevení. Kriticky ohrožený lýkovec jedovatý roste na několika lokalitách na Broumovsku a jeho výskyt prozradí do daleka se šířící omamná vůně.
.jpg)
„Lýkovec se na Broumovsku nachází roztroušeně především v lokalitách na bohatších půdách s dostatkem vápníku. Je to drobný keř typický pro suťové lesy a bučiny na slínovcích a opukách Polické vrchoviny,“ vysvětluje krajinný ekolog a dendrolog Petr Kuna ze Správy CHKO Broumovsko.
Hradní fenomén
Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) patří mezi kriticky ohrožené druhy. Pohled do mapy, kterou na svých stránkách zveřejňuje Agentura ochrany přírody a krajiny (viz níže), však ukazuje, že se v České republice vyskytuje na mnoha lokalitách. Jeho počty se nicméně počítají na kusy. „Tady se s ním potkáme v evropsky významné lokalitě Kozínek a v evropsky významné lokalitě Stárkovské bučiny i jinde v okolí slínovcových skalních výchozů a na stráních v údolí Metuje a Dřevíče,“ upozorňuje Petr Kuna. Podle něj se lýkovec vyskytuje také na bohatších stanovištích v Broumovské kotlině, častěji opět v okolí skalních výchozů v suťových lesích a bučinách na horninách bohatších na uhličitan vápenatý v údolí Stěnavy nebo ve východní části Javořích hor jako je okolí Rožmitálu a Šonova.
Díky tzv. hradnímu fenoménu ho můžeme nalézt u zříceniny hradu Adršpach.
Podle dendrologa se s lýkovcem nesetkáme v oblastech kyselých pískovcových skal. „Je tu však i jedna výjimka. Roste v místech zříceniny hradu Adršpach v NPR Adršpašsko-teplické skály, zde je jeho výskyt zřejmě druhotný, je vázán na místa s vyšším obsahem uhličitanu vápenatého ze zbytků zdiva ze zvětralé malty,“ prozrazuje Petr Kuna s tím, že zříceniny hradů ovlivňují výskyt rostlinných i živočišných druhů. „Říká se tomu hradní fenomén, i jinde se můžeme na zříceninách hradů setkat s výskytem rostlin a drobných bezobratlých živočichů, s nimiž bychom se v okolní krajině nepotkali,“ dodává.
Raději jen přivonět
Prudce jedovatý krasavec je nejvýraznější na jaře, kdy kvete množstvím drobných, růžovofialových květů, které jsou naskládány těsně na sebe. Jejich pronikavá vůně vábí hmyz a listy rostou na keříku až po jejich odkvětu a opadání. Při časném nástupu jara ho můžeme objevit už na konci února, aktuálně už se blíží odkvětu (například na slunné lokalitě na Teplicku, pozn. autorky). Ještě je však možné ho najít.
Celý keř je prudce jedovatý, nejjedovatější je však kůra a jasně červené, vejcovité plody. Podle časopisu Vesmír dochází k otravám jen výjimečně, většinou požitím plodů, které jsou ovšem odporně hořké, takže záměna za jiné jedlé plody je téměř vyloučena. Otrava se projevuje pálením v ústech, sliněním, bolestmi břicha, zvracením a průjmem. Pro závěrečnou fázi otravy je charakteristická celková slabost, křeče a kolaps. Při náhodném požití je vždy nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.
Na toulkách přírodou tedy raději ke keři jen přivonět a z dálky ho obdivovat. Je to zážitek, který si můžeme dopřát jen jednou za rok, a to právě teď.
