Mít víc času na focení, jinak jsem spokojený, říká fotograf Jan Záliš

Markéta Hanušová

Neděle, 21. května 2017

Sdílet na:

Jan Záliš je držitel značky BROUMOVSKO regionální produkt na Fotografie s motivem Broumovska, vydal velmi úspěšnou knížku fotografií broumovské skupiny kostelů, spolupracuje s místními organizacemi, fotí, cestuje a věnuje se také grafice.

Čím se nyní aktuálně zabýváš?

Fotobanka s názvem U nás je krásně, databáze fotografií nejen Honzy Záliše, ale také dalších fotografů. Databáze bude obsahovat fotografie z Broumovska a blízkého okolí, Královéhradecký kraj.

Když jsem poprvé spatřila knihu fotografií broumovské skupiny kostelů, byla jsem v úžasu. Ne každý fotografi si troufne vydat knihu a vlastními silami. Vím, že se po ní doslova zaprášilo a v současné chvíli je to nedostatkové zboží. Máš v plánu s ní nějak dále pracovat?

Vydaná knížka měla velký úspěch, z toho mám samozřejmě radost. Její dotisk ale neplánuji. V hlavě mám další nápad. Chtěl bych vydat knížku o hřbitovním kostele Panny Marie v Broumově. Spolupracuji na tomto nápadu s odborníky z Národního památkového ústavu, protože nechci, aby to byla jen kniha plná fotografií. Chci, aby se z knížky lidé dozvěděli také zajímavé informace o kostelíku. Jedná se totiž o druhou nejstarší celodřevěnou stavbu ve Střední Evropě.

Jaké je pro tebe jako pro fotografa ideální roční období na focení?

Krásné je jaro, když je krajina v rozpuku. Trvá to ale krátce. Pro mě je určitě nejlepším obdobím podzim. Krajina je skvěle zbarvená.

Jak vypadá takový "běžný" den fotografa?

Vzhledem k tomu, že focením krajiny by mne s rodinou neuživilo, provozuji také e-shop a grafické služby. Takže velkou část dne strávím v kanceláři a přiznávám, že na focení mám čím dál tím méně času. Ale za těch 10 let zkušeností už vím, kdy bude dobré světlo a ideální podmínky pro focení, kdy vadí nebo nevadí mlha. Kdy to prostě má smysl. Focení je pro mne v současné chvíli spíš koníčkem, protože na živobytí bych musel fotit i svatby, děti, portrétové fotografie a to by mne nenaplňovalo. Tam se necítím jako ryba ve vodě.

V poslední době je velmi oblíbené, a řekla bych i efektivní, focení dronem. Jakou zkušenost s ním máš ty?

Já ho v současné chvíli nemám. Chvíli jsem ho měl, ale ustoupil jsem od toho. Focení dronem je hezká věc, ale zároveň velmi složitá. Zejména z hlediska legislativy. Stát diktuje, kdy a kde je možné s dronem fotit a natáčet, navíc na každé jedno "vzlétnutí" potřebujete povolení. Takže fotky z dronu nechávám na ostatních fotografech.

Vím, žes v minulosti měl výstavy u nás v regionu i za jeho hranicemi. Je nějaká, ze které máš fakt radost? Co vlastně považuješ za svůj úspěch?

Upřímně – výstavy beru jako další možnost prezentace mé práce jiným způsobem než přes internetové stránky nebo knihu. Není to však stěžejní věc, která by mne obohacovala a byla mým životním cílem. Milým a o to cennějším úspěchem pro mne byl fakt, že knížka o kostelích se prodává v renomovaném obchodě Foto Škoda. Ze začátku tomu totiž nikdo nevěřil, že by se to v konkurenci dalších knih mohlo podařit. Krajina se totiž obecně neprodává. Tak z toho mám opravdu radost.

Žiješ a pracuješ na Broumovsku. Jak já s oblibou říkám v kraji pískovcových skal a barokních památek. Vnímáš v rámci turistiky, že je tu více návštěvníků?

Myslím, že turistů přibylo obecně. Návštěvnost je vyšší, což je určitě dobře. Teď je na nás, zda budeme umět s turisty pracovat tak, aby objevovali i doposud "neobjevené" kouty Broumovska a nebyla pro ně návštěva nepříjemná. Aby se tu prostě nemačkali. Vnímám, že se tu zlepšuje informační infrastruktura a dokonce i spolupráce. Konečně začínáme chápat, že bez ní to prostě nejde.

S tím souhlasím naprosto. Platí třeba pro místní rčení: Kovářova kobyla chodí bosa? Někdy mám totiž pocit, že hledáme místa pro výlety, utíkáme z domovského regionu a vlastně ani nevíme, co vše tu máme.

Nechci mluvit za všemi, ale vřele doporučuji i místním, aby vyrazili. Já třeba objevil Hejšovinu, která patří mezi moje neoblíbenější místa. Krásný výhled snad ještě hezčí než třeba na Hvězdě. A jsem si jist, že spousta z nás na Hejšovině nebyla.

Takže nejhezčím místem pro tebe je Hejšovina?

To se nedá říct. Nejradši mám na jaře vytáhnout motorku, projet se a pozorovat. Nejen Broumovsko, ale i příhraniční region. Lázeňská města, Vambeřice a další...

Letošní rok je rokem baroka a "materiálu" na focení je tu dost a dost. Představuju si broumovskou skupinu kostelů, která je zčásti opravená, zčásti není. Co se ti fotí lépe? Opravený kostel nebo ten, dá se říct, oprýskaný?

Fotit oprýskané kostely je pro mě určitě lepší a mám to raději. Některé opravy na kostelích mi nepřijdou úplně šťastné, mám pocit jakoby kostely "něco" ztratily. Vím, že někde to dělají tak, že dávají speciální směs a malba pak (i když je nová) vypadá jako stará. To se mi líbí. Samozřejmě to je ale jen můj osobní názor.

A interiéry v kostelích? Výmalby v některých jsou překrásné, pro mne jako pro laika. Fotí se dobře? Dá se vůbec zachytit do kouzlo?

V kostelích přibylo osvětlení a hlavně, co se nehýbe, tak se fotí dobře (smích). Mám rád, když si můžu půjčit od faráře klíče, v klidu si v kostele hledat věci a detaily. Prostě když mám čas tam strávit nějakou chvíli a přesně vím, co budu fotit. Interiéry se mi líbí tak, jak jsou.

Troufla bych si tě nazvat také tak trochu cestovatelem. Respektive z mého pohledu si navštívil celkem exotické země? Kdes všude byl a máš nějaké zvláštní zážitky?

Jsem rád, že cestovat můžu. Dříve to nešlo, zejména kvůli času. Ale řekl sem si, že jednou ročně prostě chci cestovat. Ne do moderních zemí, ale někam, kde se možná mají lidé hůř, jinak, je tam jiná kultura. Navštívil jsem třeba Indii nebo Bangladéš. Přiznávám, že Bangladéš byla, co se týká hygieny, celkem náročná, ale důležité pro mě bylo, že není čeho se bát. Velkým zážitkem pro mne byl rumunský Banát, jeho návštěvu všem vřele doporučuju. Milí lidé, krásná příroda a místo, kde si začnete vážit toho, co máte a možná se vám přehází životní hodnoty. Navíc jsou tak přátelští, že vás vezmou k sobě domů a vy se ocitnete naprosto v jiném světě. Můžete s nima hrabat trávu, uvidíte, jak vyrábí domácí sýr a co si budeme povídat – ochutnáte jejich místní pálenku. A to je pak hned jiný pohled na svět.

Kam bys ses chtěl ještě podívat?

Lákají mne sovětské země. Náhorní Karabach, znovu do Banátu, Gruzie nebo Mongolska. To je ale časově náročnější. A chtěl bych projet Vietnam na motorce.

Klasická otázka na konec. Co by sis přál?

Mít víc času na focení. Jinak jsem spokojený. Naprosto spokojený bych byl, kdyby měl čas na to vydělat peníze, zabezpečit rodinu a čas taky na focení a cestování. Myslím, že to by chtěl každý.

Rozhovor Markéty Hanušové s Janem Zálišem vyšel v letošních turistických novinách Letní Broumovsko.