Na vlnách mýtů: Zdoňovské menhiry
Neděle, 4. srpna 2024
Keltové, kteří v Čechách žili před víc než dvěma tisíci lety, si rádi stavěli sídla na dvou sousedících návrších. Na jednom vršku náčelník, na druhém duchovní – druidové. Tady by se jim líbilo, pomyslím si, když se mělkým Hrnčířským údolím mezi dvěma vršky blížím k takzvaným Zdoňovským menhirům, cíli našeho dalšího nedělního výletu. Kromě procházky nádhernou krajinou bude tentokrát i výpravou do světa legend a mýtů, které přežívají v dnešním světě.
Menhiry jsou balvany zasazené svisle do země a jsou spojovány s Kelty, kteří v době před začátkem našeho letopočtu obývali velkou část Evropy včetně té naší. Kamenné kruhy, řady a kříže ve Zdoňově a Adršpachu jsou však nového data a patří do takzvaného energetického harmonizačního systému krajiny, který v roce 2018 vybudovali lidé nazývající se českými druidy. Projekt má “opět nasměrovat energetické proudění v kraji mezi Adršpachem, Zdoňovem a Teplicemi nad Metují k harmonii a znovu navrátit vodu do tohoto překrásného prostoru”, podrobnosti najdete na stránkách druidi.cz. Konkrétně jde o kamennou spirálu a kruh v Adršpachu, kamenný kříž s druidským hájem ve Zdoňově a soubor menhirů “Pocta říši zvířat” nacházející se právě v Hrnčířském údolí.
Podzemím mezi kostely
Začněme ale od začátku. Auto nechávám ve Zdoňově u zastávky a vesnicí vyrážím směrem na žlutou turistickou trasu ze Zdoňova do Adršpachu, která vede mezi Křížovým vrchem a Svatým kopečkem, na kterém stojí zřícenina kostela Panny Marie. Mimochodem všemi zvaný Zbořeňák byl prý v minulosti podzemní chodbou propojen se zdoňovským kostelem Nejsvětější Trojice. Já se do kraje menhirů můžu naštěstí vydat pod modrou oblohou a mezi zelenými pastvinami pod stoickým pohledem spokojených krav z Biofarmy Zdoňov, na jejichž pozemcích kamenné háje stojí.
Procházím kolem osmiboké kapličky svatého Jana Nepomuckého, roztomilé to, původně dřevěné a od roku 1880 kamenné, sakrální stavby kryté dvěma velkými lipami. Po odsunu Němců dlouhá desetiletí chátrala a až po roce 2005 se díky péči místních dočkala postupně celkové rekonstrukce a dokonce i nově vyřezané, dřevěné sochy svého světce.
Od kapličky se škrábu na Svatý kopeček ke Zbořeňáku, kudy vede jediná cesta ke kamennému kříži. Nevím, kterou pěšinkou se vydat, ale jak se zdá, všechny vedou "do Říma". Přes tajemné torzo kostela, labyrintem pěšinek pokračuji na druhou stranu, kde mě navede cesta mezi pastvinami.
Strom světa
Tady, vedle vzrostlých dubů “starého druidského háje”, se nachází třináct kamenů, z nichž nejvyšší mají přes čtyři metry. Kameny jsou uspořádány do kříže, který diagonálně doplňuje kříž z dvanácti mladých dubů a kruh osmi bříz. Oba tyto druhy byly pro Kelty posvátné. Křehká a jemná bříza je symbolem světla, mateřské lásky a nového začátku. “Král stromů” dub je symbolem síly, moudrosti a stability. Ostatně Keltové celý svět znázorňovali jako ohromný dub, v jehož kořenech sídlí zásvětí, vprostřed žijí lidé a korunu stromu obývají bohové.
Zpět musím stejnou cestou, kolem Zbořeňáku a kapličky, tady pod Křížovým vrchem můžu obdivovat soubor 17 kamenů od slovinského umělce Marka Pogačnika. Ten se kromě umění v krajině zabývá takzvanou geomantií, vědou nepotvrzenou metodou věštění, která je mimo jiné přesvědčená, že „kamenným sloupem se lze napíchnout na podzemní žílu podobně, jako akupunkturní jehlou na energetickou dráhu na lidském těle, a vyvolat tím požadovanou reakci v krajině“. Ať už krajinná akupunktura funguje nebo ne, při procházce můžete obdivovat na kamenných stélách vytesané reliéfy zvířat zemských, vodních, vzdušných i mýtických jako je třeba kentaur nebo drak.
Tři sudičky
Ze zvířecí říše zamířím do kamenného království Křížového vrchu. Žlutá značka mě neomylně vede na místní křížovou cestu, která v tomto kraji nezvykle není vytesaná do pískovce, ale je tvořená souborem litinových desek, nedávno zrekonstruovaných. Na vršku křížové cesty, kam vedou mnohé schody, čeká mě od křížku krásný výhled nejen do krajiny Zdoňova, ale také na skalní město Adršpachu a Krkonoše na modravém obzoru. Po schodech zase seběhnu dolů a podél skal do Adršpachu.
Hned pod "Křižákem" najdete ty úplně nejstarší menhiry v okolí. Spirála Equilibrium s motivy spíše buddhistickými byla původně vytvořená v roce 2007 pro pražskou Botanickou zahradu. V roce 2014 ji autor Marko Pogačnik přestěhoval do Adršpachu, kde se nízké balvany ztrácí ve vzrostlé trávě. Už zdálky ale spatříte kamenný kruh tří, který vytvořil český umělec Jan Tajboš. Někde se píše, že je věnovaný rovnováze mezi mužským a ženským principem. Jinde najdete, že se kruhu říká “Tři bohyně”. Že by to byly panna, matka a stařena? Nebo snad tři sudičky? Co myslíte?
.jpg)
