O stromu, který neuměl umřít

Michaela Mašková, foto P. Kuna a archiv výstavy Úterý, 28. října 2025

Sdílet na:

Příběh lípy svobody, zasazené v Polici nad Metují v roce 1918, pokácené v roce 1968 a znovuobjevené v roce 2024, odráží dramatickou historii naší země.

Slavnostní vysazení lípy svobody 8. 11. 1918.

Stejně jako v mnoha jiných městech po celé zemi byla také v Polici nad Metují v roce 1918 u příležitosti založení samostatného Československa vysazena lípa svobody. „Za datum bylo zvoleno 8. listopadu, což bylo úmyslné, protože se jedná o výročí bitvy na Bílé hoře,“ vysvětluje Pavel Frydrych s tím, že dokonce v historických novinách našel poznámku, že „…zatímco 8. 11. 1620 pršelo a bylo hnusně, tak 8. 11. 1918 svítilo sluníčko a bylo krásně, takže i vyšší síla nám přála“.

Podle historických dokumentů stáli za vysazením lípy Sokolové a školní mládež za podpory tehdejšího vedení města. Setkání, kterého se zúčastnilo velké množství lidí, proběhlo před tehdejší školou (dnešní ZUŠ). Jako důstojné místo pro zasazení stromu svobody byl vybrán kopec Havlatka, kde měla být lípa nad městem dobře viditelná.

Lípa svobody tak zůstala stranou zájmu až do roku 1968.

Lípa rostla a během první republiky se stalo tradicí k ní ve výroční dny zajít. Tradice však začala postupně upadat v průběhu druhé republiky, druhé světové války a od převzetí moci komunistickou stranou v roce 1948 upadla úplně. Také kopec Havlatka postupně pustnul a zarůstal, dokonce na něm byl vybudován skokanský můstek. Lípa svobody tak zůstala stranou zájmu až do roku 1968.

„Po okupaci v roce 1968 začalo město připravovat oslavy vzniku samostatného státu a vzpomněli si na lípu. V rámci bohatého programu chtěli vyrazit k tehdy již padesátileté lípě svobody. Protože však stráň byla zanedbaná, byli na místo posláni polští dělníci, aby ji pročistili. Ti bohužel z neznalosti porazili i samotnou lípu!“ popisuje nešťastnou událost Pavel Frydrych s tím, že se dokonce zachovala fotografie pařezu a na metry nařezaného, vyskládaného dřeva.

O něco později byla v Bezděkových sadech vysazena náhradní lípa svobody, ale ani té se nedařilo. „V roce 1974 ji někdo hodně poškodil a bohužel se ji nepodařilo zachránit,“ říká Pavel Frydrych. Až v roce 2018 – u příležitosti sto let od vzniku republiky – byla v Bezděkových sadech znovu zasazena lípa, tentokrát jako lípa republiky. Tím ovšem příběh nekončí.

Lípa žije!

Četl jsem historickou knihu pana Pichla o Polici a informace o vysazení lípy svobody mě zaujala, byl tam podrobný popis místa, kde stávala. Začal jsem se tedy vyptávat rodáků, ale nikdo mi nebyl schopen říct, jak to s ní bylo. Tak jsem si říkal, že se na Havlatku zajdu podívat, jak to tam vypadá, zda nenajdu alespoň pařez, nebo semenáčky,“ popisuje krajinný ekolog Petr Kuna ze Správy CHKO Broumovsko okamžik, který během loňské zimy vedl k překvapivému objevu. „V místě, které odpovídalo popisu, jsem našel lípu, jež má typický tvar fénixu – tzn. mnohočetné větve, které vyrazily ze spících oček pařezu. Vypadá trochu jako líska,“ říká Petr Kuna a vysvětluje, že dříve se takto v listnatých lesích hospodařilo. Nové stromy se nevysazovaly a čekalo se, co vyroste. Byly to tzv. pařeziny.

Rukama jsem odhrábnul prostor mezi kmínky a našel jsem vyhnilé místo, kde býval pařez.

Aby měl jistotu, že se jedná opravdu o nový život pokácené lípy svobody, prošel důkladně celou stráň na Havlatce všemi směry. Našel ještě jednu lípu, která však byla větší. Žádnou jinou lípu nenašel. „Hledal jsem také na archivních mapách a místě nálezu fénixu byl vidět listnatý strom. Napadlo mě, ještě projít si staré fotky z místních archivů a tam jsem lípu i sázení na fotkách našel a odpovídalo to tomu místu. Všechno to do sebe zapadalo!“ popisuje ekolog své pátrání. Jistotu pak získal při dalším návratu na Havlatku. „Rukama jsem odhrábnul prostor mezi kmínky a našel jsem vyhnilé místo, kde býval pařez. Ten už je dnes úplně zetlelý,“ dodává s tím, že nález mu udělal velkou radost.

Petr Kuna při hledání semen lípy uskutečnil ještě jeden zajímavý nález. „Asi 2m od kmene ležela na povrchu protektorátní koruna, tedy zinková mince v hodnotě 1 Kč z roku 1944. Také na ní je zobrazena lipová ratolest. I v těch nejtěžších dobách měl přinášet útěchu motiv našeho národního stromu,“ říká na závěr. 

Svobodu nepřepíšeš, ani motorovkou!

V Zeleném domečku v Polici nad Metují proběhla ve čtvrtek 23. října vernisáž výstavy, která celý dramatický příběh vysazeného, pokáceného a znovuobjeveného stromu přibližuje prostřednictvím dobových fotografií a dalších dokumentů. K vidění je také dřevořezba, která má – jak jinak – svůj příběh. „Zjistili jsme, že v roce 1968 byl ředitelem polické školy Jan Kuzdas, jenž bydlel směrem na Radešov. Ukázalo se, že minimálně jeden špalek z původní lípy zachránil a odnesl ho tehdy začínajícímu řezbářovi Petru Kyselovi. Ten z toho udělal dřevořezbu s motivem pohledu do středověké krčmy. Tuto dřevořezbu máme na výstavě zapůjčenou,“ prozrazuje spoluautor výstavy Pavel Frydrych.

K výstavě jsme připravili publikaci s názvem Strom, který neuměl zemřít.

Návštěvníci si z výstavy budou moci odnést hned dva suvenýry – nařezaná kolečka ze staré nalezené větve z lípy svobody a publikaci, kterou do tisku připravili Petr Kuna a Pavel Frydrych. „Příběh nám přišel silný podobenstvím tak pěkně ilustrujícím naše dějiny, takže jsme s Petrem Kunou vytvořili malou publikaci s názvem ,Strom, který neuměl umřít‘. Čtenáři se v ní dozvědí, jak se lípa stala českým národním stromem a já jsem zmapoval historii od roku 1918,“ říká Pavel Frydrych, který celý příběh uzavírá slovy: „Celý ten trochu absurdní příběh beru jako sdělení, že svobodu nelze přepisovat, ani motorovkou, protože svoboda si cestu najde a chce tady být!“

Výstava je v Zeleném domečku k vidění do 9. listopadu 2025.