Ocelové město dostane secesní továrnu

Text a foto Michaela Plchová

Úterý, 3. května 2022

Sdílet na:

Legendární Ocelové město vystavené v expozici Muzea stavebnice Merkur se opět o něco rozroste. V tuto chvíli je expozice zavřená a probíhá stěhování Ocelového města do větší místnosti na nový podstavec. Na stěhování dohlížel autor Ocelového města pan Jiří Mládek. 

„To si musím vyfotit, to osvětlení je opravdu luxusní,“ říká sběratel mechanických stavebnic Jiří Mládek při pohledu na světla zavěšená nad novým podstavcem. Stojíme v Muzeu stavebnice Merkur v prosvětlené místnosti připravené pro novou instalaci legendárního Ocelového města, které z ní šestasedmdesátiletý Jiří Mládek během let vystavěl. Většinu místnosti zabírá obrovský šedý podstavec, na který technici muzea postupně přenášejí jednotlivé části a nad ním jsou zavěšena nová designová světla zhotovená v typickém stylu stavebnice Merkur. Pan Mládek si pochvaluje, že se opravdu povedla.

Postavit něco velikého

Příběh Jiřího Mládka je dnes již poměrně známý. Jak sám říká, zadáte-li si do vyhledávače „Mládek stavebnice Merkur“, vyjede vám na sto tisíc odkazů. A právě s touto jedinečnou stavebnicí je jeho život neodmyslitelně spojen, stejně jako vznik Muzea Merkuru v Polici nad Metují. Začíná v době, kdy byl pan Mládek malý kluk a moc toužil po vlastní stavebnici Merkur. Jeho rodiče mu ji však nikdy nekoupili, namísto toho dostával pod stromeček knihy Julese Verna. „Bral jsem to jako dětskou křivdu a zařekl jsem se, že až jednou budu velký, koupím si toho největšího Merkura a postavím něco velikého. A jak vidíte, postavil jsem Ocelové město,“ říká Jiří Mládek.

Jeho sbírka začala vznikat v 80. letech, kdy začal v bazarech hledat staré stavebnice Merkur. Nová stavebnice byla tehdy značně nedostatková, 80 procent produkce šlo na vývoz. „Byla to těžká podpultovka. Jednou mi někdo spočítal, že na jedno hračkářství v Čechách a na Moravě vycházelo 6 stavebnic na měsíc. V podstatě byl tedy Merkur úplně nedostupný, pokud jste neměli známé,“ vysvětluje pan Mládek. Myšlenka na vytvoření Ocelového města začala nabírat reálných obrysů v době, kdy se bývalý strojař dostal do invalidního důchodu. S nově nabytým časem začal město postupně sestavovat a kolem roku 2000 už na něm pracoval poměrně intenzivně. „Aniž by to tušila, velice mi napomohla bývalá ministryně školství Petra Buzková, která zrušila polytechnickou výuku a program Merkur na školách. Díky tomu jsem se dostal k obrovskému množství ze škol vyřazených stavebnic. Už se o mě vědělo, že Merkur sbírám, takže se mi začali ozývat různí lidé a nabízet je,“ vzpomíná pan Mládek.

V roce 2002 se pan Mládek seznámil s Jaromírem Křížem. „Vytáhl jsem tehdy stavebničku Merkur z roku 1925 a on úplně ustrnul, neboť ji viděl poprvé. Veškerý archiv totiž zlikvidoval Kovopol v 50. letech a nic se nedochovalo,“ vzpomíná pan Mládek na první setkání s porevolučním majitelem továrny Merkur. Na první setkání navázala další a prvotní Ocelové město bylo postaveno v roce 2006, o dva roky později bylo hotovo v rozsahu, který návštěvníci mohli vidět v expozici muzea. Celkem na jeho výrobě Jiří Mládek strávil tisíce hodin a spotřeboval 300 tisíc šroubků a matiček. „Jeden šroubek s matičkou váží jeden gram, takže jen v těchto drobných dílech váží Ocelové město 300 kilogramů. Počítal jsem dál a došel k celkové váze 1200 kilogramů,“ vypočítává Jiří Mládek.

Celá stavba Ocelového města je opravdu impozantní. Má mnoho různých částí – je zde centrální věž, vodárna, elektrárna, administrativní budovy, železnice s jezdícími vlaky a fortifikace čili opevnění města. Nechybí ani přistávací plocha pro vrtulovou létající loď Albatros podle románu Julese Verna.

Sen pokračuje

„Nemám vůbec tušení, co by tomu říkal. Ne, to mě opravdu vůbec nenapadlo, o tom přemýšlet,“ odpovídá pan Mládek na otázku, co by řekl Jules Verne, kdyby Ocelové město uviděl vystavěné z Merkuru. „Za doby Julese Verna takovéto stavebnice ještě vůbec nebyly,“ říká. „První dírkatou stavebnici postavil v Německu pro své dcery Gustav Lilienthal někdy v roce 1880. Byl to bratr vzduchoplavce Oty Lilienthala, který jako první sestrojil rogalo, létal na něm a také se na něm zabil. První dírkaté stavebnice tedy vznikly až po roce 1900,“ vysvětluje pan Mládek a vzpomíná stavebnici Meccano, po níž teprve spatřil světlo světa Merkur. Patentovaný pak byl po celém světě, včetně Spojených států. „Jestli byl ale Jules Verne trochu hračička, mohlo by se mu to líbit,“ uzavírá pan Mládek výklad o stavebnicích.

V tuto chvíli probíhá stěhování Ocelového města do nových prostor, neboť Jiří Mládek vytvořil další části. „Jsou tu nové světelné věže. A až si trochu uklidím prostor ve svém Merkurovém království, postavím velikou továrnu,“ hovoří o svých plánech pan Mládek. Nová továrna bude alespoň 2,5 metru dlouhá a široká by měla být zhruba metr. Pan Mládek plánuje továrnu v secesním stylu s velkými okny a světlíky na střechách. Vedle strojovny plné různých strojů by neměl chybět ani přístavek s parním strojem, který bude pohánět transmise čili řemeny pohánějící stroje. Dodělávat bude také další část opevnění. Sestrojení nových částí Ocelového města by panu Mládkovi mělo zabrat celé léto.

Pan Mládek si svůj životní sen nejen splnil, ale jak sám říká, plní si ho stále. „Zrovna v tuto chvíli spolupracuji s panem Teslevičem z Muzea Jaroslava Foglara v Ledči nad Sázavou. On sbírá ježky v kleci a chce z nich udělat velikou expozici. Tak mu je šroubuji, tady je zrovna máme,“ říká a z kožené brašny vytahuje několik různobarevných ježků v kleci sestrojených z Merkuru. Jsou různých tvarů a velikostí od maličkých až po veliký devítihran. „Na ten šesti a pětihranný jsem musel už vytáhnout trigonometrii, aby mi to vyšlo. Také sedmihranný byl velice složitý,“ dodává. Zatím jich prý sestrojil 120 a postupně poputují do Muzea Jaroslava Foglara. Také tam je tedy možné se s prací sběratele Jiřího Mládka setkat.

Expozice by se měla začátkem května otevřít pro veřejnost a spolu s ní i nová expozice ve vedlejší místnosti. Jedna místnost zůstane delší dobu zavřená a bude se v ní pracovat na nové expozici. „Jsme připraveni,“ říká ředitel Muzea papírových modelů Pavel Frydrych a dodává: „Nový podstavec je možné prodloužit až o dva metry, takže pan Mládek může v klidu stavět nové části.“