Oslavy 770 let Vižňova přinesly stánky, hudbu i setkání s nejstarší rodačkou
U příležitosti 770. výročí první písemné zmínky o Vižňovu se v sobotu 26. července 2025 konala slavnost, která v sobě propojila historii, chuťové zážitky i vzpomínky. Ačkoli počasí zůstávalo po celý den pod mrakem, na náladě lidí to nebylo poznat, všichni se usmívali a zaujatě si povídali o místu, které formovalo životy mnoha generací.
.jpeg)
Hned na začátku uvítala návštěvníky vůně čerstvých koláčků a kávy. Ten, kdo dostal chuť na něco vydatnějšího, mohl si pochutnat na guláši, uzené kýtě nebo klobáse. Hned vedle kostela svaté Anny vítala příchozí pestrá nabídka stánků s regionálními produkty – od rukodělných výrobku, keramiky, kováře až po sladké pochoutky jako jsou wafle nebo med a s ním spojené výrobky.
Oslavy 770 let Vižňova nebyly jen událostí s pestrým programem a dobrotami. Byly především oslavou živé paměti.
Program nabídl hudební doprovod jako byla kapela Jasa nebo Mamut. Děti i dospělé zaujalo kouzelnické vystoupení Paula Merilda či Stand Up komičky Lucie Jarkovské.
V jednom z dochovaných domů č.p.149 s názvem Pánský dům bylo možné nahlédnout do historie Vižňova prostřednictvím výstavy dobových fotografií – od snímků starých usedlostí po pohledy na každodenní život v minulém století. Mnohé z těchto obrázků v lidech probouzely vzpomínky, dojetí i úsměv.
Nejstarší rodačka Gerda Částková
Jedním z nejosobnějších momentů dne bylo pro mě osobní zjištění, že moje teta, paní Gerda Částková, je dnes nejstarší žijící ženou narozenou přímo ve Vižňově. Spolu s mojí babičkou Markétou Langerovou jsme při pohledu na staré fotografie domu č.p. 66, kde obě vyrůstaly, vzpomínali na příběhy, které byly v rodině mnohokrát vyprávěné a jež tak tvoří nejen naši rodinnou paměť, ale i paměť celé obce.
Dům č. 66 býval plný života – žily zde tři ženy: teta Gerda, její sestra Markéta a jejich maminka Augusta Langerová. Společně s dědou a babičkou tvořili jeden venkovský, pečující a skromný domov. Když jsem viděl fotografii domu mezi ostatními snímky, cítil jsem, jak se jeden rodinný kruh symbolicky uzavírá.
Vzpomínali jsme na příběhy, které vytvářejí naši rodinnou paměť.
Dnes téměř devadesátiletá teta Gerda je stále milá, vnímavá žena s nadhledem. Trávit tento slavnostní den s ní a mojí babičkou bylo nejen příjemné, ale i vzácné. Naslouchat jejich vzpomínkám, vidět dochované obecní záznamy a vnímat sílu rodinné sounáležitosti byl pro mě hluboký zážitek.
Příběh domu č. 66 je tak symbolem nejen jedné rodiny, ale i celého Vižňova – místa, kde se historie píše skrze životy obyčejných lidí, jejich odvahu, lásku k rodině a úctu k místu, odkud pocházejí.
Oslavy 770 let Vižňova nebyly jen událostí s pestrým programem a dobrotami z regionálních stánků. Byly především oslavou živé paměti – vzpomínek, příběhů a lidí, kteří tu žili a žijí. V době, kdy se mnohé stírá a zapomíná, byla tahle připomínka minulosti dojemná, pravdivá a potřebná.
Autor je spolupracovníkem redakce.
.jpg)