Po hraně přes horu Smrti a Bílými skalami
Prázdniny jsou pryč a i naše Nedělní toulky se vrátily z dovolené! Dnes vás vezmeme na nádhernou procházku po vršku stolové hory nad polským Karłówem. Vydejte se s námi na Nárožník (Narożnik) a tak zvanou Horu Smrti. Do míst s krásnými výhledy přes skalní cimbuří a také jednou, ne úplně dávnou, temnou historií.
Ze Stolové hory jsou krásné výhledy na Hejšovinu, Bor i Horu svaté Anny
Je brzy ráno, nikde ani noha. Předpověď slibuje krásný den, ale zatím slunce jen občas propíchne hustou mlhu ve vysokém smrkovém lese národního parku Góry Stołowe, když vyjíždím autem serpentinami od Machovské Lhoty. Auto zanechám na prázdném parkovišti pod Nárožníkem, jen pět minut za Karłówem směrem na Kudowu Zdrój. Z parkoviště se vydávám po žluté a modré značce do jediného stoupání dnešní procházky a její nejvyšší bod - Nárožník ve výšce 849 metrů nad mořem.
V lese leží ticho mlžných rán, člověk málem slyší pavouky, jak tkají svoje sítě v modravém borůvčí. Jak stoupám po strmém chodníku mezi kameny, zobu zralé bobule a potom, co minu Jeskyni pod Nárožníkem, probudí se konečně ptáci ve větvích žloutnoucích bříz. Přicházím na skalní plošinu, odkud jsou nádherné výhledy na Malou a Velkou Hejšovinu. Ve volné dny je tady spousta lidí, už jsem tady zažila i svatební focení. Dnes jsem tady jen já a místní zvěř, a tak se málem leknu, když se do ticha neochotně rozškytá traktor na louce pod skalami, ve vesnici Łężyce. Přicházím k místu, kde je člověku vždycky úzko, a to ani nemusí být v lese sám: Na skalnatou vyhlídku, k památníku tragického dne, kdy byli chladnokrevně zavražděni dva studenti Univerzity ve Wroclawi, Anna Kembrowská a Robert Odżga. O událostech z roku 1997 napsal text i autor knihy Kladské pomezí Jan Ježek.
Možná byli obětováni
„Oba měli těsně před státnicemi a rádi se toulali zdejšími skalami. V srpnu 1997 organizovali pro ostatní studenty terénní seminář v zdejším národním parku. Patnáctého srpna odešli na dvoudenní trek do skal, z něhož se už nikdy nevrátili. O deset dní později našli záchranáři s cvičeným psem jejich těla shozená pod skalami. Robert byl střelen z bezprostřední blízkosti do týlu, Anna mezi oči. Pachatelé museli být minimálně dva, každý výstřel pocházel z jiné zbraně,“ píše autor na svém webu Bohemia Orientalis o událostech, jejichž pachatelé nebyli nikdy dopadeni, protože kriminalisté přišli na dobrou stopu až tři roky poté.
„V nedalekých Dušnikách pořádala neonacistická organizace Blood & Honour pravidelné výcvikové kempy, kterých se účastnili neonacisté z celé Evropy. Během onoho léta se údajně pohybovali ve zdejších skalách holohlaví mladíci v maskáčích. Poslední sraz evropských nacistů se tu konal právě v roce 1997, pak byla tato tradice náhle přerušena… Možná, že Robert s Annou byli na špatném místě ve špatný čas a viděli něco, co vidět neměli. Ale je také možné, že byli jen obětováni – oba měli dlouhé vlasy, připomínali hippie a byli popraveni 17. srpna – přesně v den 10. výročí sebevraždy Rudolfa Hesse, který je neonacisty uctíván jako modla.“
Indiánským během rychle mizím z místa činu. Cesta se vine mezi balvany, chodníček je zdobený zlatými březovými lístky. Zdá se, že sem, na Stolové hory, už dorazili první poslové podzimu. Z údolí zařve býk, z lesa bez hlesu vyletí veliký strakapoud, chtíc usednout na jednu z bříz, ale když mě spatří, zase rychle zmizí v porostu. Přicházím k odbočce, která mě zavede pod pásmo skal, ke skále zvané Skalní lebka. Mám oči na stopkách, lebka v tichém lese mě moc neuklidňuje a radši jdu dál. Mlha se pomalu zvedá a nebe slibuje letní den. Užívám si výhledy na okolní kopce včetně Hory svaté Anny, kam by mě zavedl chodníček vedoucí po hraně hory, kdyby dál nebyl vstup zakázán. Na rozcestí se proto vydávám po zelené, přes zbytky náhorních mokřad směrem k Bílým skalám, po druhé straně návrší na zpáteční cestu.
