Pranýř ve Zdoňově může stále poutat hříšníky
Pověsit hříšníkovi na krk ceduli s popisem jeho přečinu, přivázat ho ke kůlu a vystavit posměchu kolemjdoucích? Praxi možná krutou, ale názornou, která byla kdysi běžná i na Broumovsku, si můžete na vlastní kůži vyzkoušet ve Zdoňově! Dochoval se zde totiž unikátní středověký pranýř. Nechybí mu dokonce ani nezbytné okovy.
.jpg)
Byl to učitel a historik Anton Tölg, který ve 30. letech 20. století donutil zdoňovské zastupitele zlomený pranýř restaurovat a opatřit řetězy
„Pranýř byl dlouho nezvěstný a až ve třicátých letech dvacátého století byly nalezeny jeho části na louce u mostu přes Metuji. Pranýř byl následně zrestaurován a osazen na podstavec,” dozvíme se z kovové tabulky vedle pískovcového obelisku vysokého asi 160 cm, který dnes najdete u mostku přes řeku pod kostelem Nejsvětější trojice. Zhruba ve dvou třetinách jeho výšky se nachází také kovová pouta, pod ním je kamenný kvádr pokrytý nápisy v německém švabachu.
Na levé straně stojí: „Z pradávných časů do 1765”, na pravé straně „Poslední poprava 1668” a na přední straně je napsáno „Pranýř trestního soudu Zdoňov”. Z toho je zřejmé, že kdysi dávno měli zástupci vedení Zdoňova, tehdejšího Merkelsdorfu, právo hrdelní.
.jpg)
Rychtář ohledával místo činu
„Hrdelní právo patřilo k nejdůležitějším právům místní vrchnosti, která tak mohla vynášet trest smrti nad svými poddanými. Jen závažné případy musel projednávat královský soud. Představitelem hrdelní jurisdikce byla obecní rada, jež se řídila obecními právními předpisy a vrchnostenskými instrukcemi," píše se v knize Tomáše Dimtera a Pavla Lisáka Adršpašsko. Jak dodává v kapitole Zdoňovský pranýř a soudní moc Tomáš Dimter, klíčovou roli měl v soudním procesu rychtář, který ohledával místo činu, účastnil se výslechů a také provedení trestů.
„V blízkosti pranýře kdysi údajně bývalo i vězení (šatlava), které byla později přestěhováno do Obecního domu," uvádí k tomu dále Milan Škoda v článku na svém webu, který se věnuje výletům, historii, přírodě a pověstem na Broumovsku.
Pro samotného viníka to znamenalo krutou zkušenost
Kde původně pískovcový pranýř stával, se dnes neví. Jisté ale je, že byl umístěn vedle cesty do kostela. Ve volný den, v neděli, tak kolem něj musela projít celá vesnice po cestě na mši. Potrestaní byli vystaveni jako varování celému společenství. „Pro samotného viníka to znamenalo krutou zkušenost. Lidé měli dovoleno pranýřovaným ukázat svůj nesouhlas s jejich činy, mohli je zesměšňovat, plivat na ně, nebo je i bít,” čteme na tabulce.
„K pranýři poutal odsouzeného kat, na obličej mu nasazoval potupnou masku, kolem krku obojek, někdy mu na krk pověsil ceduli s popisem přečinu. Pokud nebyl dotyčný ztrestán na hrdle, býval vypovězen z obce a byl mu vypálen cejch: např. písmeno (R - regulatus, vypovězený) nebo lámací kolo či šibenice jako symbol hrdelního práva,” píše se v knize Adršpašsko, v kapitole Zdoňovský pranýř a soudní moc.
Vynikající prostředek k udržení morálky
Poslední poprava podle dostupných záznamů proběhla na adršpašském panství v roce 1668. Za vraždu dítěte zde byla oprátkou kolem krku připoutána k pranýři jistá Zuzana Neumannová a tehdejší kat, Jinřich Schlott z Horního Adršpachu, dostal za toto opatření zaplaceno šestatřicet krejcarů. Dalších šest zlatých obdržel za následnou popravu. Nicméně ještě na začátku 18. století, kdy císař Josef I. revidoval tehdejší hrdelní řád, psala v této souvislosti majitelka adršpašského panství Kateřina Barbora Libštejnská z Kolovrat ke dvoru prosbu, v níž žádala o zachování zdoňovského pranýře jako „vynikajícího prostředku pro udržení morálky na panství”.
Nanonec někdejší hrdelní právo ve Zdoňově připomíná i stále používané pomístní jméno Šibeniční vrch, kopec nacházející se mezi Zdoňovem a Dolním Adršpachem. Kromě toho, že zde stála šibenice, byli tady také pohřbíváni popravení trestanci a sebevrazi, zatímco jejich duše, podle tehdejšího oficiálního výkladu věcí, mířily rovnou do pekla.
Vy ale můžete zamířit buď o pár kroků dál, do malého parčíku a hádat, jak asi nová vypadala dnes poničená socha Harmonikáře od významného sochaře Emil Schwantnera nebo kdysi největší pomník padlým v 1. světové válce na Broumovsku, jehož torzo nalezenete také pod kostelem Nejsvětější trojice ve Zdoňově.
.jpg)