Proč lézt v zimě na sopky?

Text a foto Stanislav Stařík

Neděle, 26. ledna 2025

Sdílet na:

Vydejte se na výlet s geologem Stanislavem Staříkem. Zavede vás tentokrát kousek za hranice, kde se poblíž Mieroszówa nacházejí skalní průduchy, odborně nazývané jako ventaroly.

Na lednový novoroční geologický výlet jsme se vydali kousek za hranice k našim polským sousedům. Stalo se tak na poslední chvíli, po důkladném posouzení aktuálních terénních a meteorologických podmínek. Původně byl plánovaný již tradiční zimní výstup na šonovskou „pseudosopku“ Homole na východním konci Javořích hor, ale nakonec jsme se sešli ráno v druhou lednovou sobotu na opačném konci našeho tajemného sopečného pohoří na parkovišti u starého andezitového lomu těsně před obcí Unisław Śląski. A udělali jsme dobře.

Kdysi to tu pěkně vřelo

Naše malá skupinka „skalních“ geoturistů na parkovacím plácku pod zarůstající lomovou stěnou dobaluje v dobré náladě nejnutnější potřeby pro dnešní výlet. Rukavice, nesmeky, dostatečná svačina, geologické kladívko. Zběžně prohlížíme polské informační tabule na začátku naučné EKO-stezky krajinným parkem Valbřišské Sudety a vyrážíme po žluté značce čerstvě napadaným sněhem.

Hned v úvodu musíme zbystřit pozornost a s opatrností projít krátký úsek po rozpadajícím se prkenném povalovém chodníku přes místní mokřad. Po lesní cestě už stoupáme pohodlně. Sněhové vločky se tiše snáší, teplota kolem minus pěti stupňů. Naprostá vánoční idyla. Chumelit sice mělo podle předpovědi až odpoledne, ale vlastně si to všichni užíváme. Stoupání nás příjemně zahřívá, kocháme se okolní divokou přírodou smíšeného horského lesa. Vpravo vedle cesty se ve svahu objevuje první skalní výchoz. Podle hnědé barvy, jemnozrnné struktury a typické ostrohranné deskovité odlučnosti hned poznáváme, že se jedná o vyvřelou horninu andezit, kterou už dobře známe z našich předchozích geovýletů do lomů v Rožmitále. Sníh se jeví na skalním výchozu zajímavě vytátý.

Stoupáme dál a prohlížíme si tvary prudkých svahů kolem nás. Před těmi 280 miliony let to tady pěkně vřelo. Láva se valila po svazích a z dusivých mračen sopečného popela zasypával krajinu černý prach. Dnešní sněhem vybělená krajina působí výrazně klidnějším dojmem než obrazy z mých myšlenek na dávné sopečné běsnění. O kousek dál přicházíme k upravenému prameni Zbyszko v malém žlábku vedle cesty. Ze zvyku se jdeme napít a ochutnat místní vodu. Ale co to? Voda zurčící po korýtku zpod sněhové pokrývky není ledová, jak bychom očekávali, ale příjemně vlažná. Vysvětlení se nabízí jediné – voda protéká intenzivně rozpukaným a rozvolněným skalním podložím, kde se ohřívá přes léto nahromaděným teplým vzduchem. Ten pak v zimě vychází z hloubi země skalními průduchy formou takzvaných ventarol. První ventaroly, ke kterým jsme se právě dnes vydali, se totiž nacházejí už docela blízko, na hoře Mala Lesista, asi 100 výškových metrů nad námi.

Za mrazů se tu páří jako v pekle

Z pohodlné lesní cesty odbočuje žlutá značka krátkým žebříčkem vpravo do prudkého svahu. Pod pěti centimetry čerstvého sněhu se objevuje zledovatělá vrstva. Ke slovu přicházejí nesmeky. Kdo je má, cítí se pevnější v kramflecích. V horní části svahu narážíme na zaoblené skalky a balvany tvrdé, světlé načervenalé horniny evidentně již ryolitového složení. V hornině je nezvyklá spousta drobných dutinek. Takovéto porézní ryolity se na naší české straně Javořích hor moc nevidí. Jsme před protáhlým vrcholem Malé Lesisté a objevujeme první pěknou ventarolu.

Všichni si postupně jdeme sáhnout do skalnatého průduchu mezi balvany s roztátým sněhem a svěžím zeleným mechem. Teplý vzduch, citelně proudící z hlubin příjemně prohřívá od fotografování větrem zkřehlé ruce. Jsme překvapeni spoustou ve sněhu vytátých zelených flíčků s evidentními výstupy teplého vzduchu z podzemí, roztroušených po celém zalesněném návrší. Slaboučký opar, vznikající nad většími ventarolami bohužel sílící vítr rychle rozhání. Za ideálního počasí bez větru a za silnějších mrazů se tady prý ze země páří jako v pekle.

Po dalším krátkém, ale prudkém stoupání, se ocitáme na širokém temeni hory Lesista Wielka. Žlutá značka naučné stezky nás po nezvyklé terénní rovince přivádí na vrcholové rozcestí s turistickým přístřeškem, rozcestníkem a informační tabulí s mapou. Obědváme v relativním závětří přístřešku. Turistický ruch, navzdory čerstvému větru houstne a objevuje se dnes už asi třetí dvojice dobře vybavených polských turistů. Dostatečně posilněni vyrážíme objevit největší zdejší ventarolu, asi 400 metrů severovýchodně od vrcholu. Na modré turistické cestě je k ní označena slepá odbočka.

Velká ventarola je skutečně velká. Přes dva metry hluboká proláklina s asi tři metry dlouhou skalní štěrbinou je z bezpečnostních důvodů obehnána jednoduchou dřevěnou zábranou. Teplý závan na takovou dálku není sice možné ucítit, ale z doširoka roztátého sněhu, svěžího zeleného porostu ve štěrbině a nad otvorem tajících padajících sněhových vloček je evidentní, že funguje. Druhá ventarola, značená na mapě v bezprostřední blízkosti, však již stejně evidentně nefunguje. Pokud tam tedy vůbec někdy ještě nějaká fungovala.

Vracíme se na modrou značenou cestu a pouštíme se do sestupu. Nedaleko od velké ventaroly ještě kolem lesní pěšiny zaznamenáváme několik menších průniků teplého vzduchu z podzemí. Poslední ventarola, která je na mapě vyznačená nedaleko rozcestí pod horou Stachoň, a kterou jsme samozřejmě měli taky v plánu probádat, nás vyloženě nadchla. Teplý vzduch zde ve větší či menší intenzitě vychází z puklin rozvolněných skalnatých zářezů podél lesní cesty na mnoha místech v úseku několika set metrů. Krásný závěr objevitelského geovýletu za ventarolami.

Po pohodlné opět žlutě značené trase naučné EKO-stezky se pokročilým odpolednem vracíme kolem ruiny staré vápenky v Unislawi do našeho výchozího bodu. Příjemně unaveni, ale s úsměvem a novými badatelskými poznatky.

Jsem přesvědčen, že zimní objevování ventarol určitě nadchne i Vás. Více o ventarolách zde

Inspiraci pro další geovýlety najdete na www.geopark.broumovsko.cz .