Rozhovor s archeologem Janem Tůmou
Pondělí, 8. dubna 2013
S archeologem Janem Tůmou z Regionálního muzea v Náchodě si povídala Martina Váňová a Pavel Frydrych. Rozhovor vyšel v dubnovém vydání Polického měsíčníku.
Pracujete v Regionálním muzeu v Náchodě. Co má archeolog v popisu práce v Muzeu v Náchodě? Jak tam využíváte své vzdělání?
Naše muzeum je poměrně nevelké, a tak v něm i archeolog zastává řadu funkcí. Jsem například správcem pobočky muzea v Polici nad Metují, kde spravuji sbírky bývalého městského muzea a připravuji výstavy. Samozřejmě se podílím i na realizaci výstav v Náchodě. V rámci profese archeologa pak provádím záchranné archeologické výzkumy, či odborné dohledy během stavebních prací. Poměrně často využívám i druhý vystudovaný obor – historii. Ten uplatňuji především při přednáškách a odborných výkladech v muzejní expozici v Náchodě. Navíc jsem vedoucí Kubu mladých historiků a archeologů v Náchodě.
Existuje nějaká časová hranice mezi historií a archeologií?
Historie i archeologie jsou dva velmi příbuzné vědní obory zkoumající minulost. Rozdíl je pouze ve způsobu jakým oba vědní obory získávají informace. Historie čerpá převážně informace z písemných pramenů, zatímco archeologie zkoumá pozůstatky a stopy lidské činnosti, které se zpravidla zachovali pod zemí. Z toho také vyplývá jistá časová hranice období, které oba obory zkoumají. Velmi zjednodušeně řečeno archeologie přináší v našich zeměpisných šířkách téměř výhradní informace o období pravěku až do příchodu Slovanů. Od období raného středověku lze informace získat jak archeologickými metodami, tak z písemných pramenů. Čím více se pak dostáváme blíže k současnosti, tím více si vystačíme pouze s historickým bádáním. Existuje však středověká a dokonce i novověká archeologie, která přináší doplňující poznatky i k historickým událostem, především pak k dějinám každodennosti. Hranice je tedy neostrá a oba vědní obory spolu navzájem koexistují a vzájemně se plodně doplňují.
Kde je nejbližší archeologická destinace?
Archeologická naleziště máme často přímo pod nohama, aniž bychom to věděli. Ale abych se vrátil k otázce. V Polici nad Metují jsme například při rekonstrukci Pellyho domů prozkoumali statigrafii, tedy sled vrstev, které dokumentovaly vývoj tohoto prostoru od příchodu prvních kolonistů na samém počátku 13. století, založení domu s kamennou podezdívkou v polovině 13. století, nepochybně v souvislosti s přenesením trhu do Police v roce 1253, a výstavbou tržní osady kolem dnešního náměstí. Statigrafie však zachycovala i postupný sled požárů a obnovování domů na této parcele od středověku až do 20. Století. Máte-li na mysli nějakou významnou pravěkou lokalitu, mohu zmínit například keltskou osadu v Říkově u České Skalice, kde jsme nalezli mimo jiné i kultovní objekt s menhirem. Osobně mám ale nejraději Nové Město nad Metují, kde byla dvě hradiště z pozdní doby bronzové, jedno v místě dnešního historického náměstí a druhé na návrší na protějším břehu Metuje. V okolí jsou pak další naleziště, například Černice s nálezy z doby stěhování národů.
Mělo na výběr archeologie u Vás nějaký vliv dětství? Můžou „za to" třeba obrazy pana Zdeňka Buriana nebo něco podobného?
Ano. Jako malého mne fascinovaly zříceniny hradů, ale i televizní dokumenty a knihy o pravěku. Dodnes si například vzpomínám, že jsem jako dítě toužil navštívit Věstonice, a pak jsem byl zklamán, že v místech nálezů jsou dnes pouze pole a vinice.
Nedávno se stěhovala Věstonická Venuše na výstavu do Londýna. Co je na ní tak zvláštního, kromě její krásy?
Těch zvláštností je celá řada. Dodnes například přesně nevíme, proč byla vyrobena, kdo a za jakým účelem ji vyrobil. Samozřejmě existuje celá řada více či méně přijímaných teorií. Ale nejistota zde stále panuje. A co je nejdůležitější, jedná se o jeden z nejstarších, ne-li nejstarší výrobek s keramiky, který dokumentuje, že dávní obyvatelé Věstonic předběhli o několik desítek tisíc let historický vývoj, byť se na konec na tuto vymoženost na dlouhou dobu zapomnělo.
Když už jsme u pravděpodobně nejznámějšího archeologického artefaktu České republiky: viděl jste ji někdy „na živo" nebo se jí dokonce mohl dotknout?
Bohužel jsem tuto příležitost neměl. Vždy jsem viděl pouze různě zdařilé repliky.
Neměl jste někdy chuť pracovat třeba mezi Eufratem a Tigridem, kde, jak jsme se učili, je kolébka lidstva?
Abych se přiznal, tak jsem, snad kromě romantických představ v mládí, až takovéto ambice neměl.
Na konci loňského roku jste instaloval v „Dřevěnce" výstavu betlémů? Jaká bude nejbližší výstava?
Nejbližší výstavu nechystáme v „Dřevněnce", ale ve stálé expozici muzea v benediktinském klášteře. V sobotu 27. dubna zde v 15:30 proběhne vernisáž rozsáhlé putovní výstavy nazvané „Via benediktina – 800 let od příchodu benediktýnů na Broumovsko". Výstava připravená předními odborníky představí význam benediktinů pro Broumovsko i pro celou střední Evropu. Vlastní výstavu připravuje Vzdělávací a kulturní centrum Broumov, naše muzeum ji však v Polici doplní o vlastní exponáty a interaktivní prvky, například pulpit pro děti, kde si budou moci vyzkoušet přepisovat středověké iniciály a podobně.
Existuje nějaká rámcová představa o budoucnosti „Dřevěnky" v Polici nad Metují? Bude se i nadále využívat k jednorázovým výstavám, nebo je v plánu, jak se proslýchá, příprava nějaké stálé expozice?
Ano je to tak. Po předchozích letech, kdy jsme připravovali s Cechem panen rukodělných ve staré škole výstavy věnované spaní, prádlu či krejčovské dílně našich babiček, jsme společně dospěli k závěru, že by bylo vhodné zde uspořádat nějakou stálejší expozici. V letošním roce tedy plánujeme v prvním patře zrekonstruovat byt z přelomu 19. a 20. století. Do polické pouti bychom pak chtěli v přízemí provést rozšířenou instalaci školní třídy. To by odpovídalo také původní podobě školy, kde byly v přízemí školní třídy a v patře byty pro učitele.
Žijete ve Žďáře. Nemáte pocit, i vzhledem k archeologii, že jste na periférii? Přece jen archeologie se nejspíš odehrává daleko od Broumovského výběžku.
Takový pocit nemám. Ukazuje se totiž, že i hornatá krajina Policka byla lidmi osídlena, byť ne tak intenzivně, i v některých obdobích pravěku. Je to tedy krajina, která může přinést řadu archeologických překvapení a objevů. Například v okolí zmiňovaného Žďáru nad Metují jsem v minulém roce nalezl deset nových nalezišť z období mladého paleolitu a mezolitu, tedy z doby před dvanácti až osmi tisíci lety. Navíc archeologie se nezabývá pouze pravěkem, ale i středověkem a raným novověkem, a památek z těchto období je zde poměrně hodně.
.jpg)
