Rozhovor s vedoucím studentů Klubu ROK Ašimem Sedláčkem

Je nás zde sedm mladých lidí - studentů. Já sám třeba koordinuji služby, abychom zde byli vždy přítomni alespoň dva, řeším organizační záležitosti klubu, tvořím plakáty na všechny akce, webovou i mailovou propagaci, tedy vše, co je potřebné.

Kdy lze do klubu přijít a o co je největší zájem?

Klub je od února otevřen již od čtvrtka do soboty. Aktuální informace lze najít na našich webových stránkách klubu. A co nejvíc láká? Určitě herna. Zájemci mohou přijít a zahrát si. Možností je hodně a všechno je zadarmo, takže mládež může přijít po otevření a být tady až do večera. Nemáme tu počítačové hry. Jsou to aktivity jako šipky, kulečník, fotbálek a jediná jako počítačová hra, hra Wii. I u té se však člověk musí hýbat, ovládá se dálkovým ovladačem, takže to není záležitost, kde mladí sedí a jen mačkají klávesy. Hráč má na ruce ovladač, který zaznamenává jeho pohyby. Jak hýbe rukou, ovládá postavu na obrazovce. Hry jsou na CD a lze si vybrat. Hráč ovládá figuru a takto hraje třeba bowling. Pár lidí si sem také chodí vypít dobrý čaj a občas si zahrají i stolní deskové hry. Čaje máme jen sypané, které nakupujeme u odborníků, ze speciálních obchodů. Takže skutečně kvalitní.

Slyšel jsem, že sem nechodí hodně lidí – proč si myslíte, že to tak je?

Jelikož ta dnešní doba je taková, že mládež jde spíš na pivo do hospody a zapálí si cigaretu. Tady v klubu se nesmí kouřit a pít. A to si myslím je jedna z věcí, která těm lidem brání sem přijít. Je to tak dobře, protože pak by to tu byla hospoda. Ale chodí sem i problémoví lidé, a starosti nám nedělají. Když sem přišli poprvé, přišli se slovy „můžem sem jít se ohřát?" Nepřišli si tedy zahrát, ale spíš za teplem. Až pak zjistili, co jim nabízíme a začali to využívat.

Co je to problémová skupina?

Chodí do parku pít a kouřit a spíš se snaží být venku. Až když zjistili, že už je taková zima, že v parku být nemohou, tak našli tady místo, kde mohou být v teple a kde je nikdo nikam nesměřuje, ale nechá jim volnost. Neurčujeme jim program, sami si ho tady vytvoří.

Jaký máte do budoucna cíl?

Určitě by bylo hezké to rozšířit tak, aby sem hlavně mladí chodili rádi a ve velkém počtu. Zatím to je tak v průměru deset lidí, což myslím, že není vůbec málo, ale mohlo by to být i víc.

Vidíte k tomu nějakou cestu?

Jistě větší podpora ze škol. Učitelé by sem ty děti mohli sami posílat. Vědí o tom, my však nevíme, zda a jak to dětem nabízejí, zda to v hodinách propagují. Na broumovském gymnáziu nám vyvěšují všechny naše plakáty na svých webových stránkách, sami se ozvali a vyžádali si podklady, takže na stránkách „gymplu" naše plakáty visí.

A chodí k vám studenti z gymnázia?

Chodí jednak na akce a na čaje, a mezi mými kolegyněmi a kolegy, co to tu vedeme, jsou převážně studenti z gymnázia. My bychom však stáli i o děti ze základních škol, z 6. až 9. tříd. Tedy od 12let. A na čaj zveme každý pátek a sobotu od 16 hodin i dospělé, protože na dobrý čaj není v Broumově kam zajít.

Finanční zázemí poskytuje klubu ROK Ulita?

Ano, a s velkou finanční podporou Města Broumov. Kdyby bylo peněz víc, mohl by se klub rychleji vybavit. Ale když vím, jak to tu vypadalo před rokem, tak ten posun je dost rychlý.

Kolik je vás „vedoucích" v klubu?

Je nás sedm. Kluci i holky. Jsou to středoškoláci a máme tu i dva vysokoškoláky. A rádi rozšíříme naše řady.

Klub mladých ROK (Radost – Odpočinek – Kultura) v Broumově je jedním z několika mála zázemí pro mladé, kteří v odpoledních hodinách nemají kam jít a nechtějí být na ulici. Díky lidem z Domu dětí a mládeže Ulita v Broumově a vedoucím jako Michal Sedláček má město zařízení, jehož existence přispívá k dobrému jménu i jeho obyvatel.