Sestry Kulichovy pomáhají želvám na Borneu, přidejte se i vy!

Jak jste se vlastně o organizaci dozvěděly?

Adéla: Já jsem vystudovala ekologii v Praze, a to mě nějak přivedlo na ty mořské želvy, které mám hrozně ráda a protože tam, kde bydlím – na Policku, se nedá moc v oblasti ekologie pracovat, tak jsem jednou na sociálních sítích narazila na organizaci, kterou má na starosti Hanka Svobodová v Praze, jela jsem za ní na jednu z přednášek a skoro okamžitě jsem se rozhodla, že bych jela přímo tam, kde organizace pomáhá, tedy do Indonésie. Přišlo mi to jako nejlepší cesta – nejdříve se podívat přímo na místa, na kterých organizace pomáhá, jak to tam vypadá, a tak a pak začít také reálně pomáhat.

Markéta: Já jsem po ségřině příjezdu také navštívila jednu z přednášek v Praze a viděla jsem, jak do toho je zakladatelka organizace zapálená, kolik času tomu věnuje, tak jsem se rozhodla, že zkusím taky pomoci. Přišlo mi, že se během koronavirové krize ubírá veškerá síla a pozornost na pomoc lidem, což je samozřejmé, ale trochu mě mrzelo, že se zapomíná na přírodu.

Jaký byl vývoj vaší společné podpory během jara?

Adéla: Já jsem po návratu začala přednášet o tom, jak to v Indnésii na Borneu vypadá. Tyhle přednášky vydělávají zejména na platy ochranářů, kteří žijí přímo tam. Měla jsem jednu přednášku v únoru, další měly následovat, ale bohužel už se nekonaly, musely se přesunout na září. A tak jsme přemýšleli, co dál.

Markéta: Já jsem přemýšlela, čím bychom mohly pomoct a vzhledem k té situaci mě teda napadlo, že bych mohla začít něco prodávat. A říkala jsem si, že když se organizace zaměřuje na ochranu přírody a bojují proti plastům v oceánu a podobně, tak mě napadlo, že by bylo dobré prodávat něco, co je tak nějak přírodě blízké. Proto jsem si vybrala prodej pokojových květin, které se mi doma rozmnožily a bylo mi jich líto. Nechtěla jsem zbytečně vyhazovat odnože, tak jsem je začala rozsazovat a najednou jsem měla doma třeba 15 kytek. Těchto 15 rostlinek jsem nabídla na Facebooku a ozvalo se mi docela dost lidí, kteří o to měli zájem a podpora projektu je nadchla. Rostliny prodáváme v použitých květináčích, abychom co nejvíce šetřili. Hodně mě překvapilo, že se hlásili zájemci, které sice mám v přátelích, ale nejsou to takoví ti nejbližší přátelé. Takže se to povědomí o prodeji šířilo do zajímavých stran (smích).

Co dalšího kromě rostlin si mohou zájemci zakoupit a jak je možné se s vámi spojit?

Adéla: Já jsem vlastně na těch přednáškách prodávala i různé věci přímo z Bornea, které tam vyrábí místní lidé. Třeba různé přívěšky z kokosu a tak.

Markéta: Mimo to jsme ještě se ségrou nakreslily želví motivy na hrnečky a polovina ceny jde také na podporu mořských želv. Co se týče prodeje rostlinek, dávám je na svůj profil na Facebooku https://www.facebook.com/marketa.kulichova.3 a tam mě můžete kontaktovat a přijet si pro svou rostlinku. Pár jich mám také v květinovém studiu Slunečnice v Červeném Kostelci, kde je i kasička, kam mohou lidé přispívat. Teď jsem ještě začala šít sáčky, se kterými mohou zájemci vyrazit na nákup. Pro zeleninu, pro pečivo.

A co další plány?

Adéla: V září budu mít určitě přednášku v Pellyho domech v Polici nad Metují pro seniory. Pak se chystám do Meziměstí, kde bude přednáška pro veřejnost. A pak ještě mám domluvenou jednu přednášku v Adršpachu ve škole. Jedná se o spíše výletovou přednášku. Není to asi úplně cestopisná přednáška, popisuji tam dojmy, zážitky z cesty a jednotlivých dnů, hodně fotek, videí a tak.

Proč by se lidé měli zajímat o tyto hrozby týkající se tzv. Doby plastové?

Adéla: Na tom Borneu, kde jsem byla na dvou malých ostrůvcích, tak jsme jako dobrovolníci uklízeli plasty, které tam nemá kdo vyhazovat, tam nikdo nastálo nežije. Tam se to ukládá opravdu z celého světa. Ať už to jsou jednorázové pleny nebo obaly od vod, které se shazují z letadel. Ta zvířata se v tom dusí nebo se jim to zachytí za ploutev, za hlavu.

Markéta: I to je vlastně jednou z aktivit těch dobrovolníků. Oni vlastně přímo v Indonésii říkají těm dětem, že vlastně něco jako třídění odpadu existuje a jak to vlastně funguje.

Adéla: A nejen to. Ona vlastně většina té populace neumí plavat a ani neví, co všechno je pod vodou, jaká krásná část přírody se tam nachází. A pak vlastně získávají i ten zájem o ochranu té své přírody.

V současné chvíli už doputovalo od sester Kulichových na účet organizace Chráníme mořské želvy z.s. celkem 2800 korun. Více informací najdete na webu www.morskskezelvy.cz.