Staré vánoční zvyky na Broumovsku: temnota kouzel i světlo křesťanství

Michal Bureš, ilustrace Helmut Teschner, Muzeum Broumovska

Středa, 25. prosince 2024

Sdílet na:

Štědrovečerní pivní polévka s rozinkami, naslouchání pšenici, stěžující si zvířata i zjevení Ježíška, svatého Josefa a archanděla Gabriela. Vánoční tradice na Broumovsku v sobě spojovaly proroctví, kouzla a křesťanskou zbožnost.  

Dříve se v tomto výjimečném období konce roku velmi dařilo pověrám, které přetrvávaly nadále i přes křesťanskou zbožnost. Na jedné straně temnota proroctví a kouzel, na druhé zářivě svítící vánoční stromek a oslava narození Páně. Díky tomu byly advent i vánoční svátky nejen pro děti, ale také pro dospělé hlubokým zážitkem. Dívky si v den svaté Barbory (4. prosince) uřízly třešňové větvičky a daly je do vázy, aby do Vánoc vykvetly. Každá větvička dostala jméno kandidáta na ženicha, vykvetení jedné z nich bylo jasným proroctvím, který je ten pravý. V den svatého Mikuláše (6. prosince) chodil v Broumově za dětmi Mikuláš v bílém plášti, na hlavě nosil biskupskou mitru. Na vsích ale domácnosti obcházel „der Nickl“ v kožešinové čapce a v dlouhém kožichu, přepásaný slaměným provazem. Nosil pytel, ve kterém řinčel řetěz. Vyhrožoval, že do něj nastrká zlobivé děti. Musely si před něj klenout a modlit se. Poté je obdaroval jablky a ořechy. Metlou ale šlehal i dospělé.

Ježíšek, svatý Josef i archanděl Gabriel

Hodně pověr souviselo přímo se Štědrým dnem. Když se blížil večer a v domě se rozsvítilo, všichni se shromáždili ve světnici, aby si prohlédli své stíny. Kdo na zdi svůj stín nenašel, měl příští rok zemřít. Sotva matka rodiny donesla večeři na stůl, vzhlížela k nebi a hledala první hvězdu. Až do této chvíle se tento den držel půst. Jídla na večeři musel být dostatek. Na vánoční stůl v Broumovské kotlině patřila pivní polévka s rozinkami a mandlemi. Také nesměl chybět chléb, aby ho nebyl po celý rok nedostatek.

Po jídle se stůl nechal většinou prostřený, aby i chudí mohli jíst. Sedlák šel do stáje a pošeptal kravám do ucha: „Jsou Vánoce.“. Vyrazil i ke včelím úlům za domem a naslouchal jejich bzučení, včely prý zpívaly na počest Boha. Poté ovinul ovocné stromy v zahradě slaměným provazem, aby rodily dobré ovoce. O vánočních svátcích měla svůj díl dostat i domácí zvířata. Kravám byly dány celé snopy ovsa, slepicím nasypána pšenice, koně dostali kus chleba. O půlnoci prý dobytek hovořil lidskou řečí, mluvili o tom, jak se jim po celý rok dařilo, na Vánoce si zvířata mohla u Boha na lidi dokonce postěžovat.

Vrcholem večera bylo zjevení Ježíška. Často přicházel i svatý Josef a archanděl Gabriel. Mohlo se ale také stát, že se objevil „Spilladrulle“, z něhož měly děti strach. Jednalo se o pohanskou bytost mezi velkými svatými, která děti děsila. Ježíšek byl většinou představován jedním z členů rodiny nebo služebných, často také samotnou matkou. Zpravidla poslal dopředu archanděla Gabriela, který zvěstoval jeho příchod a měl zjistit, zda si děti vůbec zaslouží, aby k nim přišel. Mnohdy musel archanděl Ježíška přesvědčit, aby do domu vešel a dětem něco nadělil. Pro všechny měl ořechy a jablka, pro děti i drobné dárky v podobě vytoužených hraček. Ježíšek v domě zanechal metličku ozdobenou červenou pentlí, která byla zastrčena za zrcadlo, aby byla stále po ruce.

Naslouchání pšenici

O vánoční noci vládly tajuplné síly, věřilo se, že se o půlnoci mění voda na víno. A kdo vyjde na pšeničné pole a přiloží ucho k zemi, uslyší hlas, který mu vyjeví vše, co se přihodí v následujícím roce. Většina lidí chtěla v tento den nahlédnout do své budoucnosti. Krájela se jablka, louskaly se ořechy - černá jádra znamenala nemoc. Sedlákovi šlo o to, zjistit, jaké bude počasí. Položil dvanáct slupek od cibule (jednotlivé měsíce v roce) na okenní parapet a nasypal do nich sůl. Ty, které zůstaly suché, ukazovaly, kdy bude hezké počasí, ty mokré špatné počasí. Obecně přinášela jasná vánoční noc předzvěst dobrého roku, tmavá dávala tušit, že v roce příštím bude špatné počasí a neúroda.

Pak se šlo na mši. Na stůl se doma postavila hořící svíčka a vedle se položila otevřená kniha na zmatení zlodějů, kteří měli věřit, že je někdo v domě. Po mši v kostele šli mnozí ještě na pole, aby tzv. naslouchali pšenici. Tak blízko byly tehdy pohanské a křesťanské zvyky.

Autor je ředitelem Muzea Broumovska. Ilustrace "Svatý kout", Helmut Teschner.

Text vychází především z popisu adventního času v knize Das Braunauerland a vyšel v prosincovém čísle Broumovských novin.