V Broumově vyrůstá nadějná baletka

René Herzán

Pondělí, 14. března 2011

Sdílet na:

Už ve 4 letech začala tančit dnes patnáctiletá Barbora Hovorková. Pod vedením Heleny Ogriščenkové se nejdříve na Základní umělecké škole v Broumově věnovala pohybové průpravě a společně s dalšími žáky i scénickému tanci.

Od 5 let se přeorientovala na baletní přípravu a „už“ za 6 let se poprvé postavila na špičky. Na špičkách se začíná tancovat až po nějaké době chození do baletu, neboť musíte mít vycvičený kotník a vytvarovaný nárt. Balet Báru opravdu pohltil. Dnes 4x týdně trénuje na parketách umělecké školy. Každé léto jezdí na vzdělávací workshopy, které vedou zkušení profesionálové.

Se skupinou scénického tance vystupuje na kulturních akcích na Broumovsku i v sousedním Polsku. V roce 2005 vystupovali s broumovskými mažoretkami v německém Forchheimu. Pravidelně tančí na Farním plese v Martínkovicích a v loňském roce zahajovali svým předtančením Ples podnikatelů v Broumově.

Bára studuje v tercii na gymnáziu v Broumově. Původně uvažovala o studiu na střední konzervatoři v Praze, ale nakonec zvolila gymnázium. Její třídní učitel Jiří Mohelník o ní říká: „Bára je příjemná, má pořád dobrou náladu, není povrchní, je tvůrčí se spoustou nápadů, zkrátka pohodová a milá slečna. Jako žákyně je ctižádostivá, spolehlivá a zodpovědná.“ Hraje na housle, zpívá, ráda lyžuje. Jednou by chtěla studovat jazyky. Největším koníčkem ale zůstává balet.

Bára už dosáhla několika úspěchů. Na mezinárodní soutěži Hradecká Odette v roce 2008 obsadili se skupinou scénického tance 3. místo. V porotě tenkrát rozhodoval Vlastimil Harapes. O rok později na stejné soutěži obsadila Bára 4. místo v sólovém baletu. Na soutěži O nejlepšího tanečního učitele vystoupili v Kutné Hoře a Helena Ogriščenková byla za svou choreografii oceněna 2. místem.

Právě její učitelka tance Helena Ogriščenková by o Báře mohla dlouho vyprávět: „Báru přivedl tatínek, když ji byly 4 roky. Bylo to vystrašené dítě, dlouhé nohy, dlouhé ruce, ale bylo vidět, že má dobrou stavbu těla. Tatínek a maminka byli velice vytrvalí, po půl roce se zasekla a přestala trénovat, což se stává u dětí často. Kdyby to vzdali, tak Bára neumí to co dnes. Chodí sem i sestra Andulka, kterou Bára cepovala od miminka.“

„Spolupráce mezi náma je výborná. Na nic se neptá, vstane a udělá to, co ji řeknu. A to je její výhoda. Je disciplinovaná, dochvilná. Má vlastnosti sólistky. Nutí tím učitele investovat čas navíc. Na takové jedince musí být společnost hrdá a měli by se podporovat,“ vypráví dále Helena Ogriščenková a přidává jednu příhodu:

„Jednou se mne holky ptaly, co mi mají dát za dárek. Já jim řekla, ať jsou hlavně hodné nebo ať mi dají koňský bič. A ony mně ho opravdu daly.“