V Broumově vyrůstá nadějná baletka

René Herzán

Pondělí, 14. března 2011

Sdílet na:

Už ve 4 letech začala tančit dnes patnáctiletá Barbora Hovorková. Pod vedením Heleny Ogriščenkové se nejdříve na Základní umělecké škole v Broumově věnovala pohybové průpravě a společně s dalšími žáky i scénickému tanci.

Se skupinou scénického tance vystupuje na kulturních akcích na Broumovsku i v sousedním Polsku. V roce 2005 vystupovali s broumovskými mažoretkami v německém Forchheimu. Pravidelně tančí na Farním plese v Martínkovicích a v loňském roce zahajovali svým předtančením Ples podnikatelů v Broumově.

Bára studuje v tercii na gymnáziu v Broumově. Původně uvažovala o studiu na střední konzervatoři v Praze, ale nakonec zvolila gymnázium. Její třídní učitel Jiří Mohelník o ní říká: „Bára je příjemná, má pořád dobrou náladu, není povrchní, je tvůrčí se spoustou nápadů, zkrátka pohodová a milá slečna. Jako žákyně je ctižádostivá, spolehlivá a zodpovědná.“ Hraje na housle, zpívá, ráda lyžuje. Jednou by chtěla studovat jazyky. Největším koníčkem ale zůstává balet.

Bára už dosáhla několika úspěchů. Na mezinárodní soutěži Hradecká Odette v roce 2008 obsadili se skupinou scénického tance 3. místo. V porotě tenkrát rozhodoval Vlastimil Harapes. O rok později na stejné soutěži obsadila Bára 4. místo v sólovém baletu. Na soutěži O nejlepšího tanečního učitele vystoupili v Kutné Hoře a Helena Ogriščenková byla za svou choreografii oceněna 2. místem.

Právě její učitelka tance Helena Ogriščenková by o Báře mohla dlouho vyprávět: „Báru přivedl tatínek, když ji byly 4 roky. Bylo to vystrašené dítě, dlouhé nohy, dlouhé ruce, ale bylo vidět, že má dobrou stavbu těla. Tatínek a maminka byli velice vytrvalí, po půl roce se zasekla a přestala trénovat, což se stává u dětí často. Kdyby to vzdali, tak Bára neumí to co dnes. Chodí sem i sestra Andulka, kterou Bára cepovala od miminka.“

„Spolupráce mezi náma je výborná. Na nic se neptá, vstane a udělá to, co ji řeknu. A to je její výhoda. Je disciplinovaná, dochvilná. Má vlastnosti sólistky. Nutí tím učitele investovat čas navíc. Na takové jedince musí být společnost hrdá a měli by se podporovat,“ vypráví dále Helena Ogriščenková a přidává jednu příhodu:

„Jednou se mne holky ptaly, co mi mají dát za dárek. Já jim řekla, ať jsou hlavně hodné nebo ať mi dají koňský bič. A ony mně ho opravdu daly.“