Vánoční zvyky za posledních 100 let. Jak se změnily?
Lití olova, Děda Mráz, prskavky, šupiny pod talířem… Vánoční zvyky se mění z generace na generaci. Které vymizely a které naopak zůstávají součástí českých svátků? Tuto otázku se snažili zodpovědět ve společném projektu studenti broumovského gymnázia a zaměstnanci Muzea Broumovska. Odpovědi prezentovali v minulém týdnu jak žákům broumovských škol, tak veřejnosti.
.jpeg)
V Kreslírně broumovského kláštera přichystali sedm stanovišť - časových kapslí vybavených informacemi, ale i různými artefakty (nebo i hudebními ukázkami) dokumentující vánoční tradice v jednotlivých obdobích. Za první republiky, v době druhé světové války, v 50. letech minulého století, v uvolněných šedesátkách, za normalizace, v porevolučních devadesátkách a nakonec v současnosti.
Začínáme od nejstaršího! V období první republiky se již mísily dávné staročeské zvyky s modernějšími tradicemi. Vánoční stromek již byl běžnou součástí domácnosti, lidé si doma stavěli betlémy ze dřeva či papíru a mnohem víc než dnes chodili do kostela. Velmi rozšířené bylo lití olova, krájení jablka a pouštění lodiček ze skořápek ořechů - staré české tradice, které mají o zimním slunovratu umožnit lidem nahlédnout do budoucnosti.
Vánoční strom republiky
„Dárky byly mnohem skromnější než dnes. Děti si například nejvíce přály sáňky s volantem, dřevěné kostky, ze kterých se skládaly obrázky, divadélka, panenky, společenské hry nebo vláčky,” prezentovali broumovští gymnazisté.
Vánoční stromečky se zdobily doma vyrobeným cukrovím, ořechy balenými do zlatého papíru či papírovými řetězy. Období první republiky je ovšem spojené s velkým rozmachem výroby vánočních ozdob ze skla a perliček, ale také z vosku, dřeva nebo dokonce vaty. Už před sto lety se používala vánoční světýlka a firma Orion vyráběla čokoládové figurky. Štědrovečerní tabuli vévodila luštěninová polévka, kroupový kuba či jáhlová kaše, dále cukroví, ořechy a ovoce. Kapr a bramborový salát se začaly v Česku o Vánocích jíst až po 2. světové válce.
V době hospodářské krize ve 30. letech byly pro většinu obyvatel Československa Vánoce mnohem skromnější a pro statisíce lidí bez práce přímo až chudé. Naštěstí vznikla řada organizací na pomoc nezaměstnaným o vánočních svátcích. Nejznámější sbírka se jmenovala Vánoční strom republiky.
Ve škole Děda Mráz, doma Ježíšek
„Na počátku 50. let byla naše země úplně jiná než dnes. Lidé tehdy žili pod vlivem Sovětského svazu a jeho vůdce Stalina. V té době se vláda snažila změnit i Vánoce. Vadilo jí, že jsou to křesťanské svátky, které lidé slavili stovky let. A tak se objevila nová postava – Děda Mráz. Měl přijet z dalekého mrazivého Ruska a nahradit našeho Ježíška, který nosí dárky,” představovali výsledky svého vánočního bádání studenti a dodávali, že děti z toho byly zmatené, protože ve škole se muselo učit o Dědu Mrázovi, doma však rodiče stále mluvili o Ježíškovi. Zpívaly se taky koledy, ale potichu, aby to nikdo neslyšel.
Jinak se zdobil stromeček a peklo cukroví, stejně jako kdysi. V obchodech ale bylo málo věcí, lidé často dárky vyráběli sami nebo kupovali praktické předměty jako oblečení, nové boty či vybavení do domácnosti.
„Holky dostávaly látkové panenky a kluci dřevěná autíčka nebo malé stavebnice. Někdy děti dostaly knížku – a to byl opravdu vzácný dar. Velkou radost dělaly i sladkosti, které nebyly běžné. Pomeranč nebo kousek čokolády byly opravdovým pokladem. Když se dnes na padesátá léta podíváme zpět, vidíme, že lidé neměli jednoduchý život. Ale Vánoce pro ně pořád znamenaly to hlavní – být spolu, mít se rádi a udělat radost svým blízkým. A to je něco, co nezměnil ani Stalin, ani Děda Mráz, ani žádná politika,” dodali gymnazisté nakonec.
Fronty a uhelné prázdniny
Kreslírnu rozeznívají tóny Mišíkova Slunečného hrobu, my se přesouváme do Vánoc z filmu Pelíšky, pak do 70. let minulého století. Jak vypadaly Vánoce za normalizace?
„Za okny ležely hromady sněhu. Na rybnících se bruslilo a rodiče kvůli nedostatku zboží stáli dlouhé fronty před obchody. Doma dědečci vyřezávali betlémy a babičky přikládali do kamen. Roku 1979 zasáhly Česko silné mrazy a země se ocitla na pokraji energetického kolapsu. Byla nastavena úsporná opatření a vyhlášeny takzvané uhelné prázdniny, které prodloužily vánoční svátky na 3 týdny,” stojí v připravené prezentaci.
Přestože se komunisté snažili potlačit křesťanské zvyky - Ježíška, koledy nebo dokonce kapra k večeři, lidé si tyto věci doma dopřávali i tak. Kvůli nedostatku zboží se dárky na Vánoce se sháněly po celý rok, jen pro jistotu. Další možností byly vlastnoručně vyráběné dárky, dřevěné hračky a pletené oblečení. Velkou radost pod stromečkem dělaly v 70. letech plyšové hračky.
Svoboda, konzum a kouzlo Vánoc
Devadesátá léta byla obdobím, kdy se tradice mísily s nově nabytou svobodou a divokou komercí. Sametová revoluce vrátila Vánocům jejich soukromý a rodinný charakter bez politického dohledu. Největší změnu přinesla dostupnost dárků. Zmizely fronty a přišly západní hračky jako
Barbie, Lego a elektronika, například walkmany. Došlo na nákupní horečku v prvních hypermarketech, v televizi běžely tradiční české pohádky, novou klasikou se stal film Sám doma.
„Domy nebyly tak blikající jako dnes, spíše se používaly skleněné ozdoby a prskavky, které krásně voněly. Atmosféra byla hodně o tom být spolu a užívat si klid. Tak co, zkusíte si letos udělat Vánoce jako z 90. let? Třeba si zahrát nějakou deskovou hru místo koukání do mobilu?” apelují studenti na malé návštěvníky.
Na stanovišti věnujícímu se současné podobě Vánoc se studenti zajímali o tradice, které se v českých rodinách stále udržují. Potvrdily se průzkumy, které zjistily, že 80 procent českých domácností servíruje na vánoční tabuli klasicky kapra a bramborový salát. Živé je pouštění lodiček z ořechových skořápek, házení pantoflí, jednou zaznělo i lití olova.
„Při odpoledním programu pro veřejnost zazněl od dospělých i zvyk otloukání ovocných stromů kvůli úrodě, dokonce s patřičným popěvkem, to studenti ještě nikdy neslyšeli,” prozradil vedoucí Muzea Broumovska Michal Bureš.
A co kouzlo Vánoc… stále žije? „Všichni určitě známe ten hřejivý a krásný pocit, který o Vánocích přijde. Nebo třeba to dětské nadšení na Štědrý den. Ale máme ten pocit každý rok tak silný? Nebo nás postupně opouští?” ptali se návštěvníků studenti gymnázia, kteří už odrostli dětským střevíčkům. „U dětí samozřejmě těšení se na dárky a radost z Vánoc stále platí. Od dospěláků jsme měli zpětnou vazbu, že kouzlo Vánoc se vrací s vlastními dětmi a vnoučaty. Ty vánočnímu prožívání zase dokážou nahodit řemen,” dodal Michal Bureš.
