Wihanův rok: Ještě než odjedu do Ameriky

7. JEŠTĚ NEŽ ODJEDU DO AMERIKY

Roku 1891 se poprvé objevila nabídka, která měla zásadní význam pro život Antonína Dvořáka: pozvání do Spojených států amerických. Prezidentka Národní hudební konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se rozhodla zvýšit prestiž školy tím, že nabídne post ředitele přední osobnosti evropské hudby. Po dlouhém váhání nakonec Antonín Dvořák podepsal smlouvu, která ho zavazovala vést hudební ústav a vyučovat skladbě. Není bez zajímavosti vědět, že Dvořáků honorář byl asi 30× vyšší, než mu mohla nabídnout konzervatoř pražská.

Antonín Dvořák se rozhodl před odjezdem do Ameriky uspořádat turné na rozloučenou. Na turné si k sobě přibral houslistu Ferdinanda Lachnera a violoncellistu Hanuše Wihana. Trojice svou pouť po Čechách a Moravě začala 3. ledna 1892 v Rakovníku a vše skončilo pár dní před Dvořákovým odjezdem do Ameriky, 29. května koncertem v Písku. Během turné na rozloučenou zavítali hudebníci i do našeho kraje. 15. května do Rychnova nad Kněžnou a o den později do Jaroměře. Nám nejbližším místem, kde se uskutečnil koncert při turné na rozloučenou, byl Náchod. Lydia Baštecká o tomto koncertu napsala: "Před svým odjezdem do Spojených států amerických se rozhodl Antonín Dvořák uspořádat se svými přáteli houslistou Ferdinandem Lachnerem a violoncellistou Hanušem Wihanem (rodákem z Police nad Metují) koncertní turné. V jeho rámci zavítali 25. března 1892 i do Náchoda. Jejich koncert, v němž Dvořák hrál na klavír a náchodský Hron zazpíval dva jeho sbory pod jeho taktovkou, byl zařazen do místních velkolepých oslav 300. výročí narození J. A. Komenského. Koncert měl skvělý úspěch, nadšení posluchačů prý neznalo mezí a v závěru Mistrovi děkoval tehdejší předseda Hronu J. K. Hraše, který mu předal jako čestný dar skvostný stříbrný kalamář. Doufejme, že si Mistr tuto pro Náchod výjimečně významnou návštěvu dlouho pamatoval." V roce 2010 cítila paní Baštecká povinnost zdůraznit, že Wihan byl polickým rodákem...

Nedílnou součástí programu koncertů na rozloučenou bylo klavírní trio "Dumky". Premiéra "Dumek" zazněla na koncertu, který uspořádala Měšťanská beseda v Praze u příležitosti jmenování A. Dvořáka Doctorem honoris causa c. k. České Karlovo-Ferdinadovy univerzity 11. dubna 1891 (doktorát byl Dvořákovi předán 17. března). O koncertu informoval časopis Zlatá Praha 1. 5. "Nejzávažnější číslo ponecháno bylo na konec, totiž novinka mistrova »Dumky«, pro piano, housle a cello, šest krátkých fantazií slovanských krásné formy, živě kontrastovaných motivů, jichž rytmická a melodická svěžesť činí úchvatný dojem na posluchače. Skladatel, jenž hrál sám v »Dumkách« part klavírní, byl předmětem nejsrdečnějších ovací." Nutno dodat, že violoncella se při premiéře chopil Hanuš Wihan. Historie "Dumek" skrývá ještě jednu zajímavost. Tiskem vyšla skladba roku 1894 v berlínském nakladatelství Simrock. Dvořák byl v té ve Spojených státech a korektury obětavě provedl skladatelův přítel Johannes Brahms.

Koncertní turné na rozloučenou bylo oslavou hudby, která se v provedení těch nejlepších, co tehdy hudební scéna v Čechách a na Moravě mohla nabídnout, prezentovala po celém království. Hudebníci v jeho rámci uskutečnili 41 koncertů v 39 městech (dvakrát hráli v Praze a v Hradci Králové). Pro všechna dotčená města byl Dvořákův koncert jedním z kulturních vrcholů celého roku. Třeba o koncertu v Táboře 14. 2. referoval dobový tisk takto: "Koncert slovutného skladatele českého, Dra. Ant. Dvořáka, kterýž i sem na rozloučenou byl zavítal, odbýval se dne 14. t. m. o 4. hod. odpolední v městském divadle. Mistr a soudruzi jeho, pp. prof. pražské konservatoře Lachner a Wihan, přijeli do Tábora téhož dne o ½ 2. hod. odpolední ze Třeboně, kdež odbýval se koncert před tím. Veškery prostory městského divadla zdejšího, jež směle nazvati se může jedním z nejkrásnějších a největších v Čechách, byly obecenstvem v pravém slova smyslu přeplněny; byltě nával poptávek již při předprodeji lístků tak značný, že nebylo lze dostati již týden před koncertem ani jediného sedadla."

A podle veškerých svědectví, byltě nával poptávek již při předprodeji stejný ve všech ostatních městech. Recenzent časopisu "Dalibor" dále o koncertu v Táboře píše: "Umělce nejvzácnějších vlastností, pravého dokonalého mistra na svém nástroji, poznali jsme však v panu prof. Wihanovi, jehož interpretace partie violoncellové uchvátila veškeré posluchačstvo tajuplným, neodolatelným svým kouzlem." A po popisu koncertu a vystoupení mužského a ženského pěveckého sboru, se recenzent opět vrací k violoncellistovi: "Dále oblažil nás ještě p. prof. Wihan dvěma skvostnými čísly sólovými: ‚Klidem‘ ze ‚Šumavy‘ a rondem z G-moll, plnými bohaté melodie a nevšedních půvabů harmonických, konečně pak sehráli všichni tři umělci překrásné Dvořákovy ‚Dumky‘, dosud v rukopise chované, pravé to perly melodické invence mistrovy." A téměř vždy se v recenzi objevují slova, která chválí nejen samotného Dvořáka, ale i jeho dva "soudruhy": houslistu Ferdinanda Lachnera a violoncellistu Hanuše Wihana. Za všechny třeba ještě zpráva o koncertu v Brně 24. 4. "Jméno prof. Lachnera a prof. Wihana je tou měrou známo, že netřeba dále o výkonech jich se šířiti; vládne-li pak skladatel takými technickými prostředky, jak jsme u Dra. Dvořáka pozorovali, nemožno si věrnějšího provedení skladeb mysliti, než jak jsme je v koncertě našem slyšeli."

Každý z koncertů byl doplněn o vystoupení místního zpěváckého spolku nebo o vystoupení místního hudebníka. V časopise Dalibor je o koncertu v Nymburce (31. 1.) tato zpráva: "Bylo by zbytečno, šířiti se o jednotlivých číslech programu, která přednesli pp. Dr. Dvořák, prof. Lachner a prof. Wihan, každé arci dokonale; uvádíme toliko spoluúčinkující: pí. Lilly Tanglovou, choť advokáta zdejšího, známou klavírní virtuosku, její dcerušku sl. Louisu a zpěvácký spolek ‚Hlahol‘ řízením sbormistra p. Jos. Symona." A o pár řádků dál ještě neopomněl autor článku, skrytý pod šifrou –dl., zaznamenat reakce publika: "Shromážděné obecenstvo s Drem. Dvořákem vyslovili společně svůj obdiv [ke hře sl. Tanglové – pozn. P. F.], který jí budiž novou vzpruhou k dalšímu studiu. Pěvecký spolek přednesl precisně a pilně nastudované 2 sbory. Ku konci oslovila mistra Dvořáka pí. Hedvika Šafránková vřelými slovy, načež následovaly nekonečné, srdečné ovace."

Nejzajímavějším faktem tohoto článku pro nás není vyslovení obdivu ke hře paní a slečny Tanglových, ale jméno osoby, která oslovila mistra vřelými slovy. Hedvika Šafránková je totiž sestra Hanuše Wihana...

Kromě turné na rozloučenou uspořádal Antonín Dvořák ještě další koncerty. Třeba 28. dubna koncert v pražském Rudolfinu. Tehdejší tisk napsal: "... objevení mistrovo u dirigentského pultu dalo podnět k nejdůstojnější ovaci, kterou kdy veliký český mistr uctěn byl, v té chvíli sotva bylo jediného mezi posluchačstvem, jenž nebyl by cítil v duši bolavou otázku: ‚Proč už naposledy!‘ [...] proslavený náš Dvořák objevil se tu naposledy tváři v tvář zbožňujícímu jej obecenstvu pražskému, naposledy před svou cestou přes oceán."

A závěr koncertu v Rudolfinu vypadal následovně: "Ku konci vzpomenuto buď, že slovutnému skladateli přineslo obecenstvo v ústrety spontánní hold všeobecným povstáním ze sedadel, když se byl objevil, uvítán tušem orchestru, před závěrečným číslem u pultu. Současně předstoupily na podium deputace předních českých spolků, které odevzdaly Dvořákovy skvostné věnce." Celé koncertní turné bylo jednou velikou oslavou hudby a jednoho hudebního génia. Dvořák pravděpodobně "větřil" smutek, který ho bude doprovázet v Americe a skutečně se chtěl s českým publikem a českou krajinou pouze rozloučit. Zároveň – a jakoby mimochodem – si postavil i nezničitelný pomník v srdcích svých posluchačů.

A část tohoto pomníku byla postavena i díky kongeniální interpretaci jeho skladeb Hanušem Wihanem.