Wihanův rok: Nejušlechtilejší z hudebních skladatelů

5. NEJUŠLECHTILEJŠÍ Z HUDEBNÍCH SKLADATELŮ

Polický rodák Johann Wihan se za svůj život setkal s mnoha hudebními skladateli. S některými osobně a s mnohými zprostředkovaně, skrz jejich nesmrtelnou hudbu. Z těch, kteří se rozhodli do úvodu své skladby vepsat jméno Wihanovo, je nutné na prvním místě jmenovat Antonína Dvořáka. Dalšími pak byli třeba Richard Strauss, Josef Suk, Friedrich Gersheim nebo Sergej Tanějev.

Ale zdá se, že tou „celoživotní láskou“ Johanna Wihana byl Bedřich Smetana. Wihan, jako student pražské konzervatoře, několikrát viděl dirigenta Smetanu v Prozatímním divadle. A dost možná i jako posluchač na některém z „Populárních koncertů“ Umělecké besedy.

Pravděpodobně nejhranější skladbou Českého kvarteta byl Smetanův smyčcový kvartet „Z mého života“, který autor dokončil 29. prosince 1876. Skladba byla poprvé hrána na soukromé premiéře v roce 1878, při níž hrál violový part Antonín Dvořák, první veřejná premiéra se odehrála 29. března 1879. Možná je dobré si připomenout, v jaké době Smetanova života se pohybujeme. V létě roku 1874 přestal skladatel slyšet na pravé ucho a na podzim ohluchl úplně a na začátku následujícího roku se odstěhoval z Prahy. Navzdory těžké nemoci zkomponoval mistrovská díla – opery Hubička, Tajemství a Čertova stěna, dva smyčcové kvartety, klavírní cykly Sny a České tance a řadu sborových děl. V Jabkenicích také dokončil cyklus symfonických básní Má vlast (Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník), který dnes představuje jedno z nejvýznamnějších děl českého symfonického repertoáru. Smetana nakonec umírá 12. května 1884.

Na tomto místě je potřeba se trochu vrátit v čase. V roce 1866 (30. května) měla v Prozatímním divadle premiéru komická opera B. Smetany „Prodaná nevěsta“ (po několika autorských úpravách vznikla definitivní verze až v roce 1870). A právě předehra k „Prodané nevěstě“ se stala hlavní postavou jedné části Wihanova života. Ruský hudební historik Lev Ginsburg v publikaci „Hanuš Wihan a České kvarteto“ napsal: „Wihan se také zasloužil o mnichovské uvedení krásné předehry Smetany k opeře Prodaná nevěsta.“ Jeho český předchůdce B. Heran ještě konkretizuje: „Na svůj náklad dává [Wihan – pozn. P. F.] rozepisovat předehru k Prodané nevěstě, aby tím umožnil v Mnichově její provedení. Stalo se tak v únoru 1882 s orchestrem mnichovského dvorního divadla pod taktovkou kapelníka Léwyho.“ Skutečností je, že Wihan opravdu v roce 1882 píše Smetanovi a žádá ho: „... zdali bych mohl dostat partituru s hlasy k předehře k ‚prodané nevěstě‘ a Vy zdejší dvorní kapele svolení dal k provozování v jednom z našich akademických koncertů.“ Ovšem koncert se uskutečnil až na Vánočním koncertu roku 1883, a ne v únoru 1882, jak píše Heran.

V prvním dopise Smetanovi Wihan píše (cituji celý dopis):

„V Mnichově dne 25. ledna 1882.

Velevážený mistře!
Nemějte mi za zlé, že se rovnou cestou na Vás obracím, zdali bych mohl dostat partituru s hlasy k předehře k ‚prodané nevěstě‘ a Vy zdejší dvorní kapele svolení dal k provozování v jednom z našich akademických koncertů. Před několika dny dal jsem klavírní výtah celé opery našemu kapelníku Levi-mu, a včera se mne již tázal; zdali je ouvertura též pro orchestr tištěna. Uvázal jsem se, že vše co nejdříve zaopatřím, těšíce se tomu, že Levi se tak nadšeně o Vašem arci rozkošném díle vyslovil. Jest to velmi šťastný počinek a uslyšíme pak bohdá napřes rok Vyšehrad neb Vltavu v originálu; hráli jsme je včera s p. Giehrlem, zde žijícím žákem Lisztovým, z partyrury na čtyry ruce – arci s velmi špatnou náhradou za tak znamenité orchestrální roucho. Co se koncertní hudby týče, máme zde – v kruhu hudby Wagnerovy – velmi konservativní obecenstvo a je Vaše ouvertura tím právem velmi šťastný začátek. Jen co se titulu týče: Mohli bychom místo ‚Ouverture verkauften Braut‘, snad charakteru příbuzný ‚Lustpielouverture‘ na program uvést! Prosím Vás o několik řádků z Vašeho zátiší a těším se na bohdá velmi zdařilý výsledek.

Váš srdečně oddaný Jan Wihan; komorní virtuos a člen dvorní Kapely, München.“

Druhý dopis je už o premiéře „Prodané nevěsty“ (cituji celý dopis, včetně škrtanců):

„Velectěný mistře!
Přijměte mé srdečné blahopřání k vánočním svátkům čili dobře po česku ‚šťastné a veselé svátky‘. Přikládám též program našeho vánočního koncertu s Vaší předehrou k prodané nevěstě. Poněvadž nepřijde nikdy ouvertura operní na naše programy, odhodlal se konečně předce kap. Levi k titulu ‚Lustpielouverture‘, aniž by mě před tisknutím programů byl co řekl. Ouvertura je velmi dobře naštudována, elektrisovala na včerejší předposlední zkoušce celý orchestr. Umístěna je též velmi dobře, tak doufám, že se krásného úspěchu nemine.

Včera po zkoušce jsem slíbil kapelníku Levimu partitury Vyšehradu a Vltavy a dostanu-li od Urbánka ‚Z českých luhův a hájů‘, dám mu je ihned. Jste první ze slovanských skladatelů, pro kterého je tělem i duší zaujat. Škoda že má Libuše jen český text, kterému on nerozumí.

Se srdečným pozdravem a úctou Váš oddaný Jan Wihan. Brienner Str. 34.

V Mnichově dne 23. prosince 1883.“

I když bychom počítali s tím, že nemocnému Smetanovi trvalo nějakou dobu, než do Mnichova odpověděl, je téměř dvouletá proluka zarážející. O tom, proč to trvalo tak dlouho, nejspíš vypovídá dopis, uložený ve Wihanově fondu v Českém muzeu hudby. Bohužel se nezachovala datace dopisu ani adresát. Přesto se dá z obsahu určit jeho datace na pomezí let 1882 a 83 a pravděpodobně byl adresován vydavateli, protože v textu Wihan zmiňuje, že se těší „na tištěný exemplář“. Co se osudů „Prodané nevěsty“ v Mnichově týče, je důležitá jiná část dopisu: „Hned jak jsem Váš ctěný list obdržel požádal jsem našeho bibliothekáře o partituru ouvertury k prodané nevěstě, která ležela v archivu u psaných hlasů; nepřišel jsem však několik dnů do divadla, a tak se zaslání až do dneška zdrželo. [...] Ouvertura se u nás dosud nehrála, poněvadž v předposledním koncertu poslední sezóny 5. symfonie od Rubinsteina tak skvěle propadla, že si kapelník Lévi netroufal ve velmi špatném rozmaru se nalézajícímu publiku sebe lepší novinku v posledním týdnu na to následujícímu koncertu předvésti a odložil provozování ouvertury na budoucí rok.“ V rámci objektivity je nutno zmínit, že předehra k „Prodané nevěstě“ sice nepropadla, ale taky neudělala žádnou díru do světa. Ale nakonec se v Mnichově, během Wihanova působení i později, Smetana začíná prosazovat – i díky repertoáru Českého kvarteta. Oproti tomu se Antonín Dvořák dokázal v Evropě (a posléze i Americe) prosazovat daleko rychleji. Zůstává faktem, že Wihan byl jedním z prvních českých hudebníků, který se aktivně zasazoval o propagaci Smetanovi hudby v Evropě.

Zajímavý na dopisech je i Wihanův podpis: dopisy Smetanovi jsou jedněmi z mála zachovalých, kde Wihan použil českého ekvivalentu jména Johann či Hans v podobě Jan.

S křestním jménem Wihana se to má takto: v křestním listu je na prvním místě uvedeno jméno Johann (dalšími jmény jsou Josef a Jindřich). Nejstarší známý Wihanův podpis je Johann (podpis na partituře Koncertu pro violoncello Bernharda Molique ze srpna 1874). Až do roku 1888 se nejčastěji podepisuje jako Hans, méně často jako Johann. Od roku 1888, tedy od chvíle, kdy se vrátil do Čech, se začíná podepisovat jako Hanuš (ale ještě v roce 1890 podepisuje vysvědčení violoncellisty Bergera jako Hans).

Poznámka: osobně jsem se rozhodl pro používání křestního jména Johann, pokud píšu o době před r. 1888; po tomto roce už používám křestního jména Hanuš.