Z broumovského gymnázia na Floridu: Amerika - můj druhý domov

Marie Tylšová

Sobota, 25. června 2011

Sdílet na:

Jet do Ameriky, tak to byl vždycky můj sen. Nikdy jsem si však nemyslela, že by se mohl stát skutečností. Vše začalo, když jsem před čtyřmi lety pracovala jako brigádnice u jedné pokladny v Praze. Tam se mi naskytla příležitost odletět do Ameriky jako au-pair na jeden rok.

Ale, mělo to jeden háček, v té době jsem byla již přijata na vysokou školu, kterou jsem vždy toužila studovat, abych mohla učit angličtinu. Nastalo pro mne tedy velmi těžké rozhodování a komplikované jednání, jak to vše uskutečnit. Výsledkem byl vystudovaný jeden semestr a přerušení mých studií na jeden rok, což mi umožnilo odletět na druhý konec světa.

Musím přiznat, že roční pobyt na Floridě, hlídání dětí, uklízení, ztráta soukromí, stesk a samota mě můj vysněný sen o Americe převrátily na ruby. Odloučení od přátel a od svého domácího prostředí mě napojilo na jediný zdroj útěchy a radosti Boha. Zároveň mě to ale umožnilo získat zkušenosti, poznat sama sebe a hlavně, naučit se spoléhat na Boha. Poté vše dostalo jiný spád. Začala jsem potkávat samé anděly, první byla Ann. Díky ní a její rodině jsem začala plánovat se svým bratrancem poznávací cestu, napříč východním pobřeží Spojených států. Naše cesta byla plná útrap, radostí, úžasů, zážitků a velkých překvapení. Navštívili jsme Washington D.C., Baltimore, Philadelphii, Boston, Cape Cod, Martha's Vineyard, Niagarské vodopády i New York City. Všechna tato místa mě ohromila svým šarmem, nejvíce mě však překvapilo, jak obětaví a ochotní pomoci byli všichni lidé, na které jsme během našeho putování narazili. S novými zkušenostmi se mé úzké vidění z práce chůvy rozšířilo: „Amerika je krásná, přívětivá, přátelská zem, která je plná možností."

Měsíce plynuly a odlet zpět do Čech se pomalu blížil. I když jsem se těšila na moji rodinu a přátele, v hloubi mého srdce jsem chtěla zůstat. Technicky to nebylo možné, musela jsem zpátky a pokračovat ve studiu. Ale, díky mému druhému andělu Cheryl, kterou jsem potkala v mé oblíbené kapli, můj život začal jít jiným směrem. Díky této Filipínce, která si se mnou „náhodně" začala povídat, jsem se dozvěděla o jedné duchovní obnově, při které jsem potkala výborný řád mladých řádových bratrů a sester společně s mnoha studenty, kteří mi řekli o  Ave Maria University. Tam jsem se s Boží pomocí mohla jet podívat hned další víkend. Slova úžas a obdiv vystihují mé pocity, jak na mě toto místo zapůsobilo. Proto jsem si tam hned zjistila jednotlivé možnosti o případném studiu. Po následném přijímacím řízení jsem na tuto školu byla nakonec přijata jako první studentka z České republiky s prospěchovým stipendiem, které mi umožnilo nastoupit na tuto univerzitu do čtyřletého bakalářského programu.

Nic to neměnilo na tom, že jsem si musela sbalit rance a vydat se zpět do Čech, kde jsem měla rozstudovanou vysokou školu. Nejistota, zda dostanu americké studentské vízum, mě donutila pokračovat ve studiu zde v Čechách. Byl to boj. S trpělivostí, nekonečným papírováním, psaním nesčetných mailů se to podařilo. Nakonec jsem držela vízum v ruce.

Dnes jsou to dva roky, co jsem mezinárodním studentem katolické University Ave Maria na jihu Floridy. To ale nebyl konec. Naopak, byl to začátek! První rok byl opravdu velmi těžký, protože jsem si musela zvyknout na úplně jiný styl učení, který je naprosto odlišný od českého vysokoškolského systému. Největší rozdíl vidím v tom, že se američtí studenti musí připravovat na své hodiny pravidelně v průběhu semestru čtením knih, psaním esejí, diskuzemi v hodinách a průběžnými testy. Přelouskat knihu o Trojské válce a napsat o ní esej v průběhu pár týdnu nebylo vůbec jednoduché. Navíc jsem také musela nastoupit do práce, abych měla vůbec nějaký finanční příjem. Byl to zprvu šok! Díky němu jsem si ale vytvořila řád, který mi pomohl si uspořádat každý den tak, abych zvládala školu, práci a stále měla čas na odpočinek a přátele. Můj anděl Ann mi stále zůstal na blízku, především v době, kdy jsem si potřebovala nejvíce odpočinout od každodenního několikahodinového učení. V takových chvílích si pro mě Ann a její manžel Charles přijeli a odvezli do mého „druhého domova", ve kterém jsem už strávila tolik hezkých chvílí. Po těchto víkendech plném hraní scrabble, pletení, vaření amerických pochoutek (hlavně mých oblíbených chockolate-chips cookies), ježdění na kolech, plavaní v moři a hledání hnízd velkých mořských želv, se pro mne Ann a Charles stali natolik blízcí, že je dnes považuji za moje „americké prarodiče".

Návraty zpět do školy byly snadnější díky nadstandardní spolupráci s mými chápajícími a vstřícnými učiteli a přáteli, kteří mi jsou vždy připraveni pomoci. Největší dík však patří mé tetě Jarce, která mě provázela, radila a povzbuzovala po celou dobu mého pobytu v Americe skrz e-maily nebo skype až z Čech. Po prvních dvou letech studia, které mě obohatily vědomostmi z teologie, filozofie, latiny, historie, biologie, literatury, matematiky, pedagogiky a teorie o gregoriánských chorálech, jsem si nakonec zvolila obory filozofie a teologie, které mě nejvíce uchvátily svými myšlenkami a názory o smyslu života. Tyto dva roky nebyly však jen plné čtení knih a psaní esejí, jelikož se naše universita velmi dobře stará o to, aby měli její studenti pestrou nabídku různých akcí v podobě bohatých přednášek se zajímavými lidmi, koncertů, plesů, výletů na pláž, sportovních turnajů, společných večerů plných her a promítání filmů, misijních výletů do Nikaragui a studijních pobytů v Římě. Také nesmím opomenout studentské kluby, které se pravidelně sházejí k modlitbě, filmu, diskuzím, charitativním i společenským akcím. Máme také klub mezinárodních studentů z celého světa, jehož jsem členkou. S ním pak každoročně pořádáme večer plný mezinárodních zvyků, krojů, tanců, jídla a hudby, na kterém hrdě reprezentuji svoji zem.

V Ave Maria jsem součástí společnosti, která bere každého člověka jako lidskou bytost se svojí hodnotou a důstojností, a která respektuje život jako ten nejcennější dar, který jsme mohli od Boha obdržet. Toho si na tomto místě nejvíce vážím a zároveň obdivuji. I když se mně studium i život v Ave Maria velice líbí, stále mé srdce tíhne k mé rodné zemi, která bude vždy mým prvním domovem.

Pro mne tyto tři roky jsou důkazem toho, že nic není náhoda. Věřím, že naše životy jsou důležitou součástí Božího plánu, který se nám postupně odhaluje, pokud Bohu důvěřujeme a spolupracujeme s ním. Nyní vím, že je krásné žít a radovat se, plakat, trápit se steskem a učit se i pracovat do úmoru kdekoliv na světě, pokud žiji a miluji v Bohu vše, co mě obklopuje a potkává.

Poznámka redakce. Marie Tylšová pochází z Velkého Dřevíče u Hronova. V roce 2007 maturovala na gymnáziu v Broumově.