Za nejčistší vodou pod horu Bor
Neděle, 18. srpna 2024
Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les… Ale vážně! Je jí Machovská studánka pod horou Bor, kam se podíváme v dalším díle našeho prázdninového seriálu. Hraniční hora nad Machovem láká turisty fascinujícím skalním labyrintem a sportovce obrovským množstvím kamenů k lezení. Jejím největším pokladem je však čistá, lahodná voda čištěná vrstvami rašeliny pod skalním hřbetem tajuplného vrchu.
Jak drahocenná je voda, která vyvěrá ze svahů hory, věděli už naši předkové. Před sto lety zde proto za velkého úsilí postavili takzvaný Borský vodovod, historicky první skupinový vodovod v tehdejším Československu. Vše se dělalo ručně, k horním částem stavby se materiál musel vynášet. Stavět se začalo v roce 1926, dva roky zde pracovalo sto dělníků. V roce 1929 už některé obce vybíraly vodné, ale kolaudace celé akce se uskutečnila až v roce 1934. Celá akce tehdy stála přes 13 milionů korun, vodovod zásobuje celé Policko až po Žďár nad Metují, Velký Dřevíč a Žabokrky. Jen pro zajímavost – celkem bylo uloženo téměř 82 tisíc kilometrů kapacitního potrubí a 20 tisíc kilometrů potrubí pro přípojky.
Do hlubin lesa
Na cestu vyrážím z Machovské Lhoty, auto nechávám u místního hřbitova (kališnického), ale lze využít i turistické parkoviště ve Lhotě nebo parkovací místa v Machově, například u dětského hřiště za náměstím. Od hřbitova seběhnu podél mladé aleje k Borskému potoku a jdu proti proudu mělkým údolíčkem, kde kdysi stávalo malé koupaliště, dnes úplně zarostlé. Už tady potkávám první balvany, které původně zdobily korunu Boru dosahující 915 metrů nad mořem, než se skutálely dolů. Podél meandrujícího potůčku vcházím do onoho nejhlubšího lesa, potok pod smrky šepotá a balvaniště stále víc obrůstá mechem.
Zde se napojuji na modrou značku, která mě vede ke zmíněné Machovské studánce. Přístřešek a okolí nedávno prošly rekonstrukcí, voda je chladná a průzračná a ke studánce přitéká v kaskádě malých vodopádů mezi kameny. Machovská studánka leží v přírodní rezervaci Farní stráň, která je vzácná mimo jiné i tím, že zde najdeme bučiny s jedlemi a javory, které připomínají původní smíšené lesy.
Kamenná lavina
Naberu si vodu na cestu, osvěžím se v potoce a vracím se zpět na modrou značku. Před pár lety nově vydlážděná lesní cesta vede ještě chvíli podél Borského potoka, jeho bublání slyším po pravé straně. Mezitím doženu sluníčko, které už pomalu zapadá za obzor za mnou a balvany, které po cestě potkávám, se stále zvětšují. Dlážděná cesta odbočuje doprava nahoru a po konzultaci s mapou zjišťuji, že by mě přivedla k hraničnímu přechodu pod vrcholem Boru a ke vstupu do skalního bludiště na polské straně. Já však pokračuji po modré, která nese jméno po místním rodákovi, učiteli Jaroslavu Petrovi. Potkávám první houby, sladké ostružiny a taky boulderisty s matracemi na zádech. To už jsem ve výšce kolem 600 metrů nad mořem a otevírají se mi krásné výhledy do Machovské Lhoty.
Po chvíli přicházím na paseku pokrytou velkými balvany. Takzvané Sypací skály dostaly své jméno po silné bouřce v noci z 10. na 11. května 1921, kdy se po prudkých lijácích uvolnila část velké skály a kamenná lavina se následně valila právě ve směru do Machova. Kameny poškodily pár stavení, ke ztrátám na životech naštěstí nedošlo. Dnes jsou Sypací skály rájem lezců, v zapadajícím sluníčku zde slyším češtinu i polštinu, místo je dobře dostupné po vrstevnici ze serpentin těsně za hranicí. Já však mířím do největšího stoupání, pod temeno hory Bor, na Krásnou vyhlídku. Po deseti minutách přicházím ke skalní stěně, dál už to nejde, na vyhlídku vede kovový žebřík, výhledy do machovského údolí by odtud byly opravdu krásné, bohužel pomalu zarůstají lesem.
Chaloupky a pivo
Sbíhám zpět pod Sypací skály a dávám se po žluté, abych se obloukem vrátila zpět do Machovské Lhoty. Na malou chvilku na mě vykoukne skalnatý masiv Velké Hejšoviny, jak scházím dolů, zakryjí ho zanedlouho Lhotský šefel a Ostrá hora nasvícené zapadajícím sluncem. Lesíkem, úbočím a loukou seběhnu do Lhoty, kde je možné obdivovat tradiční roubené chaloupky a vůbec českou vesnici par excellence. Opět se rozbublá potůček, tentokrát Machovský, který vás dovede k dalšímu zlatému prameni. Hospůdka U Lidmanů nabízí skvělé pivo i kuchyni a je ideálním zakončením naší dnešní procházky. A když budete mít oči na šťopkách, zahlédnete i místního vodníka.
