Zašlá sláva polských Sudet – sanatorium Grunwald v Sokolowsku

Jan Ježek

Sobota, 25. ledna 2014

Sdílet na:

Polské Sudety – krajina plná krásných, pozoruhodných, udivující a smutných míst. Země s minulostí restartovanou na konci světové války. Krajina, která ztratila velkou část své historie. Všude stopy svědčící o dřívější prosperitě. Pocit vykořenění, zmaru, chudoby a zločinu je tu cítit tak silně a tak často... A přesto (nebo snad právě proto) je tu Genius loci tak silný jako snad nikde jinde. Třeba takové Sokolowsko (dříve Görbersdorf). Dnes je to zapomenutá a vylidněná obec na českopolské hranici v Javořích horách a přitom před sto lety šlo o jedny z nejznámějších lázní v Evropě, které se svojí slávou a výstavností plně vyrovnávaly Karlovým Varům.

Největší rozkvět zažil Görbersdorf (Sokolowsko) v 19. století, kdy zde působil Dr. Hermann Brehmer, ve své době jeden z nejúspěšnějších lékařů, který se zabýval léčbou plicních chorob, hlavně tuberkulózy. Ten zde v roce 1855 otevřel sanatorium Grunwald, kde se jako na prvním místě na světě začala léčit plicní tuberkulóza průkopnickými metodami, které posléze převzala většina tzv. klimatických lázní. Základem zdejší léčby byla dieta a pobyt na slunci a čerstvém vzduchu. Rozhodují roli ve velmi úspěšné léčbě mělo místní mikroklima s čistým vzduchem, důležitá byla i poloha městečka uprostřed hlubokých lesů v údolí, což chránilo obec před větrem a případným znečištěním. Díky svému novátorskému přístupu dosáhl Dr. Brehmer fenomenálních úspěchů a věhlas jeho léčby i sanatoria rostl. Görbersdorfu se postupně začalo přezdívat "Slezský Davos", i když mnohem výstižnější by bylo, kdyby se Davos označoval jako "Švýcarský Görbersdorf", protože proslulé klimatické lázně ve Švýcarsku byly vybudovány podle vzoru sudetského Görbersdorfu. Tehdejší kvalita místního ovzduší musela být opravdu úžasná, vždyť Sokolowsko leží v nadmořské výšce pouhých 500 m.n.m. a všechny ostatní srovnatelně významné klimatické lázně byly vysoko v horách (Zakopane – Tatry, Davos – Alpy). No dnes by se tu pacienti asi udusili – místní topí hlavně nekvalitním uhlím a v zimě visí nad obcí těžký jedovatý mrak plný síry.

Na konci 19. století v dobách největší prosperity se v Görbersdorfu léčilo až 2 000 pacientů. Aby uspokojil rostoucí příval pacientů, vybudoval Dr. Brehmer v Görbersdorfu naprosto neuvěřitelnou stavbu – Sanatorium Grunwald. Obrovská budova sanatoria byla celá vyzděna z červených cihel v neogotickém stylu s jemnými orientálními prvky. Pohádková stavba se vyznačuje četnými věžičkami, arkýři, balkony s cihlovými ornamenty nebo okenní otvory s ostrými i jemnými křivkami. Stěny byly zdobeny keramickými obklady a glazovanými cihlami. I dnes, kdy z bývalé slávy sanatoria zbývá jen pouhý zlomek, působí první setkání s ruinami téhle stavby ve vylidněné obci uprostřed kopců polských Sudet zcela neopakovatelným dojmem.

Jak už to tak v Sudetech bývá, znamenalo vysídlení Němců po válce pro místní lázně obrovský úpadek. Městečko bylo přejmenováno na Sokolowsko a postupně začalo chátrat. I když si udrželo jakýsi status klimatických lázní, přišlo o veškerou zahraniční klientelu a pád do zapomnění a bezvýznamnosti byl rychlý.

I když bylo Sanatorium Grunwald v r. 1966 zapsáno na seznam chráněných památek, stát se o znárodněné lázně nestaral a budova nezadržitelně chátrala. Další ránu pro unikátní stavbu byla 90. léta s privatizací, která v Polsku probíhala podobně na divoko jako u nás. Budova sanatoria přešla nejdříve do vlastnictví obce, která ovšem neměla na údržbu a potřebné opravy peníze. Řešením se stal odprodej budovy soukromému investorovi, který zde chtěl nejdříve vybudovat obří kasino, později tu měla být dokonce klinika plastické chirurgie.

Všechny investiční záměry ovšem zkrachovaly, budova sanatoria neustále měnila majitele a chátrala. Poslední ránu z milosti zasadil sanatoriu Grunwald místní dobrovolný hasič, který budovu ze "cvičných důvodů" v r. 2005 dvakrát podpálil. Kdysi nejznámější klimatické lázně jsou dnes v tak katastrofálním stavu, že se místy jedná jen o rozvaliny a ruiny. Dnešním majitelem je Varšavská Nadace pro současné umění, která se snaží alespoň o zakonzervování stávajícího stavu a má do budoucna s budovou sanatoria velkolepé plány, ale těžko říct, jestli je ještě v lidských silách tuhle obdivuhodnou stavbu zachránit. Teprve při pohledu na tyhle ruiny a se znalostí historie, která se k místu váže, si člověk uvědomí, jak moc "prokleté" jsou Sudety a jak moc se vymykají zbytku střední Evropy.

(Pozn. redakce: Jan Ježek je učitel přírodopisu a zeměpisu na Jiráskově gymnáziu v Náchodě. Ve volném čase se věnuje praktické ochraně přírody Náchodska, mapování a ochraně ohrožených druhů, organizaci brigád a osvětových akcí pro mládež i veřejnost. Od roku 2010 je členem náchodského zastupitelstva. Jan Ježek vydává internetový server o krajině a přírodě východních Čech, odkud pochází tento příspěvek.)