Naše Broumovsko Přejít na hlavní navigaci Přejít na změnu jazyka Přejít na přihlášení Přejít na vyhledávání
  • Lidé
  • Magazín
  • Zřícená skála odhalila doupě druhohorních živočichů

Zřícená skála odhalila doupě druhohorních živočichů

Michaela Plchová, foto MP a archiv Správy CHKO Broumovsko

Pondělí, 27. prosince 2021

Zřícená skála odhalila doupě druhohorních živočichů

Reportáž k nedávnému skalnímu řícení v národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály v Anenském údolí

„Jé, koukejte, tady je ta spadlá skála!“ ozývá se z pěšiny směrem od Záboře a za chvíli se vynoří několik turistů. „No tady bych teda nechtěla být, když to spadlo! To by tě mohlo klidně taky zabít,“ komentuje další návštěvnice scházející po schodech ve směru od Chrámových stěn. Z dřevěného chodníčku musí ale po chvíli sejít na náhradní pěšinu, která obchází místo rozpadu skalního pilíře. Na dolním okraji schodů a na původním chodníku totiž leží obrovské kusy pískovce. Dva největší bloky dosahují výšky člověka a okolo je spousty dalších menších kusů i žlutavého písku.

Ke zřícení skalního pilíře na turistickém okruhu v Teplických skalách došlo z 11. na 12. listopadu letošního roku. Naštěstí se to stalo během noci, takže nebyl nikdo ohrožen. Ze západního okraje skály s názvem Krápníková spadl zhruba 10 metrů vysoký skalní pilíř. Ten se rozbil na 6 větších a mnoho menších kusů, které v současnosti leží několik metrů od skály a zcela znemožnily průchod po turistickém chodníku. „Byli jsme na místě spolu s Mgr. Jiřím Adamovičem z Geologického ústavu AV ČR. Podle hrubého propočtu budou největší bloky vážit dohromady okolo 77 tun. I s těmi nejmenšími kameny lze odhadovat celkový objem utrženého pilíře na necelých 100 tun,“ hodnotí situaci Petr Kuna z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Broumovsko.

Místo samozřejmě přitahuje pozornost zvědavců. Město Teplice nad Metují ihned zajistilo ohrazení pískovcových bloků páskou a nyní je celé místo obehnáno lesnickou drátěnou oplocenkou. Přesto už z jedné strany okolo vede pěšinka přímo pod místo, odkud se pilíř odlomil. „Zvědaví návštěvníci opravdu riskují. Podle Jiřího Adamoviče existuje velké riziko, že by se zavěšený zbytek skály mohl ještě odlomit,“ ukazuje Petr Kuna směrem k čerstvému lomu na horní část pilíře a dodává: „Kdy? To se nedá přesně odhadnout. Záleží na mrazových cyklech během této zimy. Mohou to být dny i měsíce.“ Správa CHKO požádala o posouzení další odborníky z Geologického ústavu i ze Správy národního parku České Švýcarsko, kteří by měli celou situaci zhodnotit a případně doporučit stržení zbylé části pilíře. K takovému zásahu by Agentura ochrany přírody a krajiny ČR musela povolit výjimku z ochranných podmínek rezervace. Každopádně do konce roku by na místě převislé skalní šupiny měla být instalována měřidla, která posoudí její stabilitu.

 

Co ukrýval pískovec

Před 90 miliony lety v období druhohor se ve zdejším mělkém moři proháněli hlavonožci, a možná i velcí ryboještěři, jejich pozůstatky tu však ještě nikdo nenašel. Na dně moří žili mlži chránění lasturou, jejichž zkamenělé schránky nebo otisky najdeme tu a tam v kamenech na polích nebo ve výkopech. Stopy po druhohorním životě lze s jistým štěstím najít ve zdejším pískovci dodnes. Nezkušené oko takové otisky většinou nevidí, ale odborníci je rozpoznají poměrně snadno.

Rozpadlý skalní pilíř svítí zpod zbytků sněhu do dálky žlutavou pískovcovou barvou se zvlněnou okrovou kresbou. „Tato kresba je způsobená proželezněním nebo zbarvením od tenkých vrstviček zuhelnatělého organického materiálu, to jsou ty černé proužky,“ vysvětluje Petr Kuna. „Našli jsme ale ještě něco zajímavějšího. Podle všeho tu měl svoje doupátko nějaký krab.“ Jeho slova potvrzuje i RNDr. Václav Ziegler, bývalý pracovník Polabského muzea v Poděbradech: „Je to doupě kraba, jakého přesně takhle neřeknu. Zřejmě si v něm hověl při nebezpečí či přílivu. Navíc jsou tam znatelné ještě stopy od mlžů, co prolézali sediment, hledajíce něco k snědku.“

 

Skalní řícení je pravidelným jevem

Mnoho impozantních částí skalního města, které dnes návštěvníci obdivují, vzniklo právě zřícením nebo pomalým sesunutím části skály. Na teplickém okruhu je to například Skalní brána nazývaná Harfa, skrze niž turisté procházejí a jež je opatřena pamětní cedulí k návštěvě J. W. Goetha či nizozemské královny. V tomto případě váží odlomený blok 2 tisíce tun. V Adršpachu je známý třeba Hromový kámen ležící u stezky mezi skalní věží Eliška a Malým vodopádem.

Skalní řícení nebo pohyb skal je přirozeným jevem, který vzniká v důsledku zvětrávání a eroze. Bývá podmíněno méně odolnou vrstvou ve spodní části skalního útvaru, nesoudržností a úklonem vrstev nebo puklinami tektonického původu. Balvaniště na dně roklí jsou dokladem postupného rozpadu okolních skal. Většinou je pohyb pomalý a velké bloky se postupně propadají a natáčejí tak, jak dochází k vyplavování písku z jejich podloží (to se odborně nazývá sufoze). Dochází ale také k dramatickým jevům. Spouštěcím mechanismem může pak být cokoliv, letní bouřka, rozmrzání ledu, kácení stromů v blízkosti narušené skály nebo malé, sotva znatelné zemětřesení způsobené pohybem zemských desek.

Petr Kuna vysvětluje, jak to bylo se zřícením převisu ze skály Krápníkové: „Kontaktovali jsme odborníky z Ústavu struktury a mechaniky hornin AVČR, kteří v blízkých seismických stanicích monitorují relativně aktivní hronovsko-poříčský zlom. Ti ale nezaznamenali žádné zemětřesení, které by mohlo skalní řícení způsobit jako ta pomyslná poslední kapka. Nebylo to příliš vidět, ale skalní pilíř byl značně nesouměrný, takový břicháč, jeho váha spočívala na úzkém základě. A shora ho ke skalnímu masívu přidržovala jen tenká stopka, která bránila pádu do strany. Postupným zvětráváním ten blok prostě ztratil celkovou stabilitu. Jestli to byly změny vlhkosti nebo rozdíly teploty, co způsobilo přetížení a ztrátu pevnosti horniny v těch kritických místech, můžeme jen hádat.“

 

VÝZNAMNÁ SKALNÍ ŘÍCENÍ

Opravdu velké skalní řícení bylo naposledy zaznamenáno v noci z 10. na 11. května 1921, kdy se zřítila skalní věž z okraje stolové hory Bor (Skalniak). Z polské (tehdy německé) části hory padaly a sesouvaly se skalní bloky desítky metrů dolů do lesa na české území. Hmotnost zřícených skalních bloků je odhadována na 1500 tun. K menším skalním řícením v řádu desítek tun však v Adršpašsko-teplických skalách dochází cca jednou za 10 let. Na podzim roku 2019 bylo zaznamenáno skalní řícení o celkové hmotnosti skalních bloků přes 100 tun v lese nedaleko zříceniny hradu Adršpach. Přes 10 tun měl také skalní blok, který se zřítil v v dubnu 2015 ze skalního útvaru Dragounská helma v Teplických skalách. V květnu 2013 došlo ke zřícení mnohatunových balvanů po skalním srázu z okraje strukturní plošiny nedaleko zříceniny hradu Střmen přes stezku až na dno Teplického údolí. V roce 2011 bylo zaznamenáno malé skalní řícení několikatunových bloků v lese nedaleko Milenecké hory. Více pohybů bylo možno v posledních desetiletích pozorovat v okolí jezírka Pískovna v Adršpachu, kde jsou však skalní řícení podmíněna tím, že stabilita svahů a skal je narušená historickou těžbou sklářského písku. Skály jsou zde vlastně stěnami opuštěného lomu. 

 

Druhá fotografie zprava ukazuje původní stav skály před zřícením.

Přidejte komentář:

Tato část je určená k ochraně proti spam robotům. Vidíte-li tento text, vyplňte pole uvedené za otázkou. Tlačítko jsem robot ignorujte.
Kolik je dvě plus tři
Pro odesláni musíte být přihlášeni
Přihlaste se: E-mail
Nebo se zaregistrujte

Tato část je určená k ochraně proti spam robotům. Vidíte-li tento text, vyplňte pole uvedené za otázkou. Tlačítko jsem robot ignorujte.
Kolik je dvě plus tři
Odebírejte náš newsletter
O portálu

Zpravodajský portál Naše Broumovsko, který vznikl v říjnu 2010, se zaměřuje na informovanost obyvatel broumovského regionu. Web poskytuje každodenní informační servis a kulturní, společenské, ekonomické či sportovní zprávy nejen z Broumovska, ale i z Královéhradeckého kraje.

Kontakt

Michaela Plchová
Telefon: +420 734 257 512
Email: redakce.nase@broumovsko.cz

Adresa redakce:
Klášterní 1, 550 01 Broumov (Google Mapy)