„Sousedské" povídání se starostkami a starosty na Broumovsku

JINDŘICH HORKEL

Pátek, 30. prosince 2011

Sdílet na:

Někteří máme takový zvyk. Koncem roku se snažíme bilancovat rok uplynulý. V redakci jsme však nechtěli v níže uvedené anketě bilancovat. Otázka „Co hezkého vám udělalo letos opravdu radost?" byla položena respondentům bez možnosti přípravy a někdy s dovětkem „první, co vás napadne". Nejde tedy o „starostovské" bilancování. A odpověděli všichni, které jsme oslovili.

Odpovídá starostka Police nad Metují Ida Jenková

Když jsem začala přemýšlet o programu posledního veřejného zastupitelstva v tomto roce, vzala jsem si tužku a papír a začala si psát, co se uskutečnilo, co se mělo uskutečnit a co se neuskutečnilo, co by bylo dobré uskutečnit. A najednou jsme zjistila, že mám popsaných 10 listů A4 a že se toho povedlo víc než nepovedlo. A byla jsem sama překvapená, při tom celoročním ohlednutí, co všechno se nejen mně, ale samozřejmě spolupracovníkům, radním, některým zastupitelům a komisím podařilo.

Požádala jsem paní Jindru Vaníčkovou, která dělá kronikářku města, vede veškerou fotodokumentaci, aby podle těchto mých závěrů udělala prezentaci na veřejné jednání zastupitelstva. Ona zpracovala fotografie do 16 minutové prezentace, a tu jsme pustili na zastupitelstvu. A tam jsem si uvědomila, že mám radost z toho, že mám vedle sebe lidi, kteří pochopili, jakým způsobem chci pracovat a jakým způsobem je dobré pracovat.

Já nechci vypíchnout žádnou akci. Samozřejmě mám radost z toho, že se dokončila intenzifikace čističky odpadních vod, což byla stěžejní investiční akce roku, ale neméně velkou radost mám třeba i z toho, že se nám podařil prosadit záměr zřízení muzea papírových modelů, neméně radostnější je pro mne skutečnost, že opět funguje Mamina, občanské sdružení, že se nám podařilo do školy dostat nový nábytek, ...

Takže já mám obrovskou radost z toho, že když se teď na konci prvního roku dalšího volebního období za sebou otočím, že mám čisté svědomí a vidím, že se udělalo kus práce.

Odpovídá starosta Broumova Milan Kotrnec

To je těžká otázka. Tahle práce je takové aprílové počasí, protože se střídá sluníčko s deštěm nebo s chumelením. Takže někdy to zalézá za nehty, někdy má člověk radost.

Největší radost mám, je to jen můj pocit, že jsem přišel do styku se spoustou lidí, kteří jsou již v komunální politice zaběhnutí, že jim nevadím, že jsme spolu našli nějakou společnou řeč, ať už to jsou místní nebo okolní starostové nebo i starostové Náchodského okresu. To jsem nikdy netušil, že to takto může fungovat, že se scházíme v podstatě ve svém volném čase a nějak si pomáháme i tím, že o té práci mluvíme. No a samozřejmě, pak jsou ještě ty hmatatelné výsledky, ať už to jsou investice, někdy pomoc lidem, kulturní akce. Pak jsou ty neúspěchy, které si samozřejmě musíme přiznat také.

Odpovídá starosta Otovic Petr Novák

Souvisí to s Vánoci. Před třemi lety jsme začali s vánočním zpíváním tady v kostele. Když bylo 20 let od revoluce, tak byla v Broumově mše. Za dar svobody. V klášterním kostele. Já jsem na té mši byl a ta atmosféra, vzpomínky a myšlenky mne motivovaly. K čemu, to jsem ještě nevěděl, avšak nějakou radost jsem z toho měl.

Zašel jsem za farářem Martinem Lanžim a povídali jsme o tradicích, o pokoře. Já byl nějak rozladěný z těch reklam před Vánoci a tak jsem to řekl panu faráři. Přemýšleli jsme co udělat, aby lidi o těch tradicích zapřemýšleli. A do Vánoc jsme s panem Lanžim vymysleli štědrovečerní zpívání na desátou hodinu v otovickém kostele sv. Barbory. To bylo velice odvážné. Pan farář řekl, že mši ne, že slouží půlnoční, že přijede a jenom lidem požehná a my tam pustíme nejznámější české koledy. Ještě jsme udělali pro lidi zpěvníky, napsali jsme to velkými písmeny, aby to i ty babičky bez brýlí přečetly. A já jsem říkal, že když přijde 10 lidí, že to bude hezký, když přijde 30, že to bude zázrak. A ono přišlo asi 100 lidí.

Tím jsme si hrozně „naběhli", protože jsme to nečekali. Říkal jsme si, že přijde pár lidí a pak si dáme svařáka někde před kostelem. Přišlo 100 lidí. A tady v hospodě jsme seděli ještě do dvou hodin. To byla výzva pro další rok.

Takže loni už to nebylo z CD, loni jsme tam už zpívali sami. Říkali jsem tomu „improvizovaný pěvecký sbor". A ono přišlo asi 160 lidí.

Nejde o to, zazpívat profesionálně. Tam jde o to, aby to někdo táhnul a ostatní se přidají. Budou opět v každé lavici zpěvníky a my chceme, aby lidi zpívali s námi. Je tu klučina, říkáme mu umělecký vedoucí, Jirka Kolert, jeho táta zpíval s Metronomem, měl přezdívku Golem. Ten trochu připravuje, co budeme zpívat. Jde o to, aby se lidi dávali dohromady.

Já vůbec neumím zpívat, jsem "hluchej, jak pařez" a chodím zpívat do kostela. Ale já tam jdu proto, aby se lidé přidali. Já vím, že tomu sboru nepomůžu, ale chci, aby věděli, že když mohu zpívat já, může každý.

Odpovídá starostka Meziměstí Eva Mücková

To je velice jednoduché. Co mne nejvíce potěšilo, co se nám povedlo v letošním roce. Po téměř sedmi letech rekonstruovat budovu bývalé Zvláštní školy v Meziměstí na Zdravotní středisko. Byl to běh na dlouhou trať. Začali jsme podáváním žádosti již v roce 2004 a teprve v roce 2007 jsme mohli začít s realizací, a to po etapách. A teď, v závěru roku 2011, končíme etapu 3B, poslední etapu rekonstrukce.

Zdravotní středisko již částečně v provozu je. První etapa tedy začala v roce 2007, takže od roku 2008 tam jsou obvodní lékaři, od roku 2010 se přestěhovali zubaři a internista, budou zde prostory pro dětského lékaře, gynekologa a také lékárna. Teď to bude komplet dokončené. Je to velice slušný objekt a doufám, že bude hodně dlouho sloužit lidem.

Odpovídá místostarostka Heřmánkovic Irena Gabrielová

Lidé pochopili, že obci jde o pořádek ve vesnici a začali se daleko více starat o zeleň. Vydali jsme vyhlášku, kterou vybízíme lidi k tomu, aby se starali nejen o to, co je před plotem, ale i o to, co je za plotem. A musím říci, že se nám to dost podařilo. Když k nám přijdou třeba cizí lidé, konstatují, že obec je vysečená, uklizená, že je čistá, v pořádku. A z toho máme radost.

Odpovídá starosta Teplic nad Metují Milan Brandejs

Je to taková obyčejná věc. Řadu let nás občané, žijící trvale i „chalupářsky" na Nových Dvorech (vesnice s deseti či dvanácti domy, ke které odbočíte asi na půli cesty mezi Bohdašínem a vlakovou zastávkou Bohdašín – pozn.redakce) žádali, aby se jim tam opravila silnice, místní komunikace (asi 1,5 km). Sháněli jsme na to peníze z různých dotací, také byl příslib, že se bude dělat rekonstrukce tady mezi stáčírnou Toma a penzionem Rybárna, krajská silnice, a že se tam bude dělat nějaká objížďka a v rámci toho, že tu silnici opraví Správa a údržba silnic. A stále se to odkládalo.

Nakonec jsme se rozhodli, že to uděláme sami z vlastních prostředků. Že vyčleníme jeden a půl milionu z obecního rozpočtu a tu akci zrealizujeme za obecní peníze. Samozřejmě je to pro ty lidi, co tam bydlí, obrovský posun dopředu, tedy samo o sobě radost. Ale když si vezmu, že byl původní rozpočet řádově kolem 5 milionů korun, o kterém jsme říkali, že do toho nemůžeme nikdy dát, a teď se posunuly ceny tak výrazně dolů, že se firmě vyplatilo nám to nabídnout i za 1,5 milionu, tak jsme toho rychle využili.

To je taková věc, která potěšila. Ne sice velkou skupinu lidí, ale máme takového jednoho kostlivce vyhnaného za skříně.

Ale jinak samozřejmě jsou věci které jsou takové každoroční, skoro každodenní. Člověk má radost, když se povede festival (28. Mezinárodní horolezecký filmový festival - pozn.redakce) zorganizovat tak, jak si člověk představuje, že vyjde počasí a že to funguje. Není to vždycky o velkých penězích, ta radost. Je to jako Vánoce. Někdy máte radost z malého dárku, a potěší, že si někdo vzpomene, nebo že někdo zatelefonuje.

Odpovídá starostka Křinic Libuše Rosová

Opravdu radost mi udělalo, že nás navštívil pan převor Siostrzonek. Seběhlo se to tak, že když jsme v létě připravovali letošní pátou Křinickou pouť, domluvili jsme s panem farářem Lanžim, pro nás je pouť i náboženský svátek, že by bylo dobré někoho pozvat. A protože pan převor měl v ten den mši na Hvězdě, požádal jej pan farář naším jménem, jestli by k nám přijel. A podařilo se. Z toho mám velikou radost.

Udělali jsme letos poprvé pouť na Americe, protože jsme předpokládali, že bude víc lidí. A šli jsme ke kapličce Panny Marie (pod Hvězdou), kterou jsme na jaře upravili a vysvětili jsme tu novou sochu. Nešli jsme tedy k sv. Hubertovi, jako jiné roky. Tak to bylo trochu jiné. A bylo dost lidí. To mi udělalo velkou radost, protože ta vzácná návštěva bylo něco navíc. A pan převor slíbil, že k nám bude jezdit na pouť každý rok.

Odpovídá starosta Martínkovic Jaromír Jirka

Radost mám z toho, že spolky a složky, které tady v obci něco organizují, víc spolupracují. Byla taková doba, kdy panovala určitá, nechci říkat nevraživost, ale takové soupeření. A teď bych řekl, že se lidé nějakým způsobem dali víc dohromady, že spolu víc mluví a navzájem komunikují, snaží se spolupracovat. Když jedna složka něco dělá, pořádá, tak přijdou i z těch ostatních. A lidi chodí na ty akce víc, než chodili dříve. Na některé, ne na všecky. A to je dobře, protože nejhorší je, když se něco dělá, dá to hromadu práce a starostí a pak tam nikdo nepřijde. To pak je velké zklamání. To mne obecně těší.

Dále, a to není jenom letos, ale již několik posledních let mám radost, že se tu postavilo pár rodinných domků. Staví lidé místní i zvenku. Já jsem tu od malička a někdy od 70. let se tu nepostavil jediný dům.

Všem zúčastněným děkujeme za čas i za vstřícnou ochotu odpovídat.