Cech panen rukodělných pořádal Velikonoční jarmark v Křinicích

ANTONÍN KOHL

Úterý, 24. března 2015

Sdílet na:

I když astronomické jaro letos začalo několik minut před půlnocí v pátek 20. března a tedy oficiálně je 20. březen prvním jarním dnem, já těch několik nočních minut nepočítám. Den byl až ráno a byl tedy první jarní. A v tento den 21. března byl ve Křinicích v bývalé škole pořádán již tradiční Velikonoční jarmark s prodejní výstavou "Cechu panen rukodělných" spolu se starším sdružením "Ruce", neboť ony jedno jsou a společně se v úterý scházejí a věnují svým zálibám v tradičních rukodělných činnostech.

Výstava se pro návštěvníky otevřela v 9 hodin v bývalé škole, která je přivítala nově rekonstruovanými prostorami. Nová kuchyň zvala vůní koláčů a kávy k občerstvení, neboť mnozí návštěvníci přišli z okolí pěšky. Počasí přálo, a kdo nezaváhal, užil si pod modrým nebem plným slunce jarní chladnou procházku. K obědu pak byla vynikající domácí "babiččina" nudlovka", vepřová roláda s bramborem a sekaná s bramborem. Vše chutnalo jak od babičky. I to je dnes vzácnost. Návštěvníků přišlo asi 200. Kdo nepřišel, zase o něco přišel. I velikonoční výrobky a dekorace na velikonoční stůl se dobře prodávaly.

Kuchyní rekonstrukce bývalé školy neskončila. Jsou nové i malé kuchyňky v patře, nové pokoje a WC. Ty jsou nyní vzorné, a jako starší pán jsem si je pochvaloval. Tentokráte výstava zaplnila celou budovu. V přízemí v jedné místnosti byly krásně naaranžované dva stoly Ines Šťovíčkové, modrý a zelený, další stoly byly paní Věrky Kopecké. Zde se daly porovnat výrobky dělané postaru s moderními. Dva stoly rovněž byly práce děvčat, které sem dochází na kroužek. Vše se tedy vyvíjí. Na chodbě vystaveny velikonoční motivy jako z přírody. Pak kuchyně a jídelna a dvoje WC. Tedy potřebné zázemí. V mezipatře výstava a prodej obrazů, enkaustika a batikované šátky. Ve velké horní místnosti další výstavní a prodejní stánky i s předváděním výroby.

Jak mi sdělila Ines Šťovíčková, pořádají se zde pravidelně čtyři akce do roka. Křinická pouť, Dožínky, Velikonoční jarmark a Vánoční jarmark. A to zasluhuje pochvalu. Jsou také obce, které dnes slouží jen jako noclehárna a ráno lidé odjedou jinam za prací a děti jinam do škol. Musí to být nuda. Sám jsem kluk z vesnice. Oceňuji, když vesnice žije trochu pospolu, včetně tanečních zábav a tradičních plesů hasičů, myslivců atd,, funguje zde třeba pěvecký kroužek a hraje se divadlo. Ano, vyžaduje to řadu aktivních lidí, kteří dělají něco pro druhé a většinou zdarma. Ale pobaví se všichni pospolu. A právě to zdarma je dnes asi pro mnoho lidí problém. Avšak štěstí se za peníze koupit nedá.

Foto Antonín Kohl (Na společné fotografii je Cech panen rukodělných, které se o celou výstavu a jarmark zasloužil. Na druhé společné fotografii mají zvednutou ruku ty dámy, které se hlásí k onomu hrdému titulu panny!)

Foto Antonín Kohl, video Gabriela Sevfilm