Devadesát let broumovské kopané zalité sluncem, vzpomínkami a nadějí
S díky i radostí jsem přijala za město Police nad Metují pozvání na oslavy Slovanu Broumov. Přiznám se, že ne jako znalec kopané. Vzpomínám si na jediný svůj aktivní zápas. Při poslední hodině tělocviku na broumovském gymnáziu – na Tužme se. Holky proti klukům.
Fotbal mě provázel od mládí. Brácha, manžel i oba synové věnovali kopané srdce i mnoho osobního času. Nešlo být mimo. Praní dresů, čekání na trénincích, doprovody na zápasy, podpora při akcích, kdy se přivydělávalo na činnost oddílu...
Při broumovských oslavách jsem si opětovně uvědomila nutnost poděkování hráčům, funkcionářům, správcům, donátorům, ale především maminkám, manželkám, družkám. Vlastně i babičkám. Vnouček Tobík už také zkouší neposlušnost fotbalového míče a já opět začínám navštěvovat tréninky, zápasy, turnaje...
Fotbal žije a věřme, že žít bude. Broumovský i polický. V příští sezoně budeme mít opět možnost zakusit atmosféru derby. Kéž by se i v dnešní virtuální době vrátila zdravá rivalita provázená patriotismem. Nesmiřitelná na hřišti, přátelská mimo něj.
Smekám před organizátory oslav. Děkuju za možnost setkání s lidmi, legendami, srdcaři. Čas se na nás podepsal, vzpomínáme, ale především přejeme pokračování nelehkého fotbalového koloběhu. Potěrem počínaje...
Hodně sil, zdraví a fotbalu ZDAR!
Foto Miroslav Šmíd a Eliška Palhounová