Dobrého učitele si budete pamatovat celý život
Čtvrtek, 10. února 2022
.jpg)
„Chceme všechny učitele připravit na to, že jsou formovatelé charakteru, ať učí, co učí,“ říká pedagog a znalec díla Jana Amose Komenského Jan Hábl. Spolu se skupinou dalších pedagogů založil Centrum rozvoje charakteru se sídlem v Broumově.
Mohl byste představit Centrum rozvoje charakteru?
Jak název napovídá, věnujeme se rozvoji charakteru, a to konkrétně pedagogického charakteru. Sice jsme zpočátku zvažovali širší záběr, protože takovým naším heslem je „Na charakteru záleží“. A záleží na něm nejenom ve výchově a vzdělávání, ale i v byznyse, v politice, v podnikání, v medicíně… Nemůžeme však spasit celý svět, a protože jsme všichni v centru napojeni na pedagogiku, zaměřili jsme se na charakter učitelů a chceme příštích 30 let říkat, že na charakteru záleží.
Rozhodli jste se zaměřit na výuku pedagogů?
Ano, prakticky se zaměřujeme na výuku pedagogů. Současní studenti se připravují na ledasco – mají oborové předměty, psychologie, didaktiky, komunikace… Svému oboru musejí učitelé rozumět, ale popravdě, když se zeptáte jakéhokoli člověka, na jakého učitele vzpomíná, tak obvykle zavzpomíná na nějakou osobnost, a ne na to, jak báječně učil chemii. Tu a tam je také někdo, kdo skvěle učil, a ještě byl skvělý člověk. Často studenty pedagogiky přivedla ke studiu nějaká učitelka, která dokázala děti nadchnout a byla na ně hodná. Když se tato kombinace potká, každý na to vzpomíná. Spíš si tedy pamatujeme charakter, nebo lidskost toho člověka, než jak nás naučil násobilku.
Dalo by se tedy říct, že chcete vést budoucí učitele k laskavosti?
My tomu říkáme charakter. S laskavostí to samozřejmě souvisí. Můžeme tomu říkat různě, laskavost, lidskost, být dobrou osobností. My jsme hledali to správné slovo a našli jsme charakter. Je tady učitel a jeho předmět a jeho charakter. A ten zásadně ovlivňuje formování budoucí generace. Tohle je něco, co se na pedagogických fakultách vůbec netematizuje, vůbec se to neučí. Výzkumy přitom jasně ukazují, že hned po rodičích je druhým nejvlivnějších člověkem učitel. Nejsou-li vztahy v rodině dobré, dítě si často na první místo dosadí učitele. A když uvážíte, kolik času tráví učitel s dětmi, je to kolikrát více než rodič. Pokud je doma nefunkční, ambiciózní, nebo zcela nepřítomný rodič, pak má učitel významný vliv. Proto také říkáme, že je nesmírně důležité, jakého je charakteru.
Jak prakticky to vypadá s formováním charakteru ve školách?
Asi víte, že někdy od roku 2011 je v Česku zavedena etická výchova do škol, to je ale ještě něco jiného než charakterová. Obsahově se sice jedná o předmět, který usiluje o morálku, dobro, charakter… Koncept etické výchovy v Česku je však takový, že je to nepovinně volitelný předmět. Takže když se někde najde osvícený ředitel školy, který ho zavede, tak se na té škole vyučuje. Musíte ale na to mít kapacitu, peníze… Jestli se tedy ptáte na stav jakéhokoli morálního formulování v našich školách, tak skrze designovanou hodinu etické výchovy je to zcela zanedbatelné. Už nyní jsou osnovy přeplněné, co všechno se musí odučit, do toho ještě pandemie... Etická výchova se tedy příliš neučí. Jediným místem v Česku, kde si můžete udělat magisterský titul z etické výchovy, je Hradec Králové. Ale moc studentů tam nechodí, protože vědí, že nebudou mít uplatnění. Situace pro etickou výchovu není moc příznivá. Ale pozor, charakterová výchova, tak jak my o ní přemýšlíme, není jedna hodina týdně. Je to koncept, pomocí kterého chceme všechny učitele připravit na to, že jsou formovatelé charakteru, ať učí, co učí. Můžou to učit tak, že je děti budou nadosmrti milovat, anebo je budou nenávidět. A daný předmět taky. A o tom právě rozhoduje, jakého budou charakteru.
Vy jste začali spolupracovat s pedagogickými fakultami?
Navázali jsme spolupráci s Pedagogickou fakultou v Hradci Králové. Centrum je takovým mezistupněm mezi Agenturou pro rozvoj Broumovska a Pedagogickou fakultou v Hradci Králové. Dali jsme se dohromady lidi, kterým toto leží na srdci a budeme teď hledat způsoby, jak pro to získat ostatní pedagogické fakulty a veřejnost. Toto je něco, co nemůžete shora nakázat, nedá se to nařídit. Musí to jít odspodu. Chceme komunikovat s veřejností a s odbornou veřejností a nadchnout ji pro tuto myšlenku.
Zaznamenala jsem, že tento víkend je v klášteře nějaká skupina studentů. Copak se tu děje?
Dneska je v klášteře skupina studentů a doktorandů z celé republiky. Je jich okolo třiceti. Máme takový intenzivní víkend, kde chceme představit hlavní ideu toho všeho a nastavit jim tzv. akční plán. Pomoci jim formulovat, jak se idea dá převést do praxe. Je ale jasné, že člověk, který přijede na akci s názvem Na charakteru záleží, tak už přijíždí vnitřně předpřipraven. Během víkendu však studenti mají zjistit, že celá práce začíná u nich. Je to takový aha moment a pro mě je vždy radost vidět, když to studentům dojde.
Pokud by se vám dařilo připravovat takto mladé pedagogy do škol, mohla by se také zvednout úroveň českých škol?
No, jsme střípek v obří mozaice… Ale právě, jak udělat reformu? Odkud se dělá? Z ministerstva? My zjišťujeme, že to jsou nepohnutelné instituce, to je jako chtít přesměrovat Titanik. A vzhledem k tomu, že už o tomto tématu roky přemýšlíme a máme i zahraniční zkušenosti, neděláme si iluze, že je to jinde lepší. Vznikli jsme vlastně po vzoru jednoho centra v Birminghamu ve Velké Británii, kde už deset let na tématu charakterové výchovy pedagogů pracují. Naštěstí měli zdroje a vytvářeli metodické zázemí pro školy, aby školy věděly, co mají udělat a mohly vytvořit dobré klima pro kultivaci charakteru. Jeden učitel nic nezmůže, ale ředitel s týmem učitelů už může klima školy přenastavit. Pak to má sílu. Toto britské centrum se následně stalo vlivnou institucí na úrovni školní inspekce. Takže se dostali hodně vysoko odspodu. Stejně tak začínáme zdola pracovat my. Nevím, kam se dostaneme, ale chceme dostat do veřejného prostoru debatu, na čem vlastně ve škole nejvíce záleží. Je to kotoul letmo? Nebo znalost -ný, -natý, -itý, -ičitý? Anebo to, až žák školu opustí, bude z něj člověk určité integrity? To je to, co chceme říkat.
