Eva Kašparová: "Tato doba nám ukázala i charaktery lidí a jejich slabé i silné stránky."

Je to už rok, kdy byl vládou vyhlášený nouzový stav. Prožíváte i teď obavy z nakažení, z budoucnosti, nebo se situace již stala denním chlebem současné doby?

Mám obavy z onemocnění druhých lidí, ale více z toho, co nám tato doba vzala a ještě vezme. Určitě nebude již tak bezstarostná. Na druhou stranu ukázala i charaktery lidí a jejich slabé i silné stránky. Lidi kolem mne vnímám jako smutnější, ale přesto odhodlané. Jsou však mezi námi i ti, kteří bojují proti chandrám a apatii a pomáhají například hudbou, přiloží pomocnou ruku, milý úsměv. Všímejme si a opětujme to dobré a bude zase lépe.

Internet je plný různých teorií o původu viru, účinnosti vakcín či důvěryhodnosti vedení státu. Jak si to vše vysvětluje váš "selský" rozum?

Myslím, že za nějaký čas se ukáže, jak to s virem bylo nebo nebylo. K důvěryhodnosti vedení státu se nechci vyjadřovat. Jsem nucena se pokusit v daných, mnohdy chaotických rozhodnutích orientovat, ale spíše být vždy o krok napřed. Někdy je ten "selský" rozum k nezaplacení, protože bez pragmatického a někdy i hraničního rozhodnutí by nás to stálo i cenu nejvyšší.

Studenti broumovského gymnázia v nedávné anketě objevili dosud netušené možnosti, jak trávit volný čas o samotě a sám se sebou. Jak je to u vás?

Já se samotou nemám vůbec žádný problém. I bez covidu jsem vždy upřednostňovala spíše samotářský "mód". Člověk, který je celý den mezi lidmi, řeší jejich starosti a problémy, musí tu energii někde načerpat. Každodenním pohonem a velkou láskou jsou moji lovečtí psi a pobyt v přírodě při výkonu práva myslivosti. Ne každý však samotu vnímá pozitivně. Vidím to každý den u nás v domově pro seniory, kdy takto dlouhý čas bez kontaktu s blízkými způsobuje velké a nezhojitelné šrámy na duši těch nejzranitelnějších.

Co vám zaručeně zvedne náladu?

Nejvíc mi zvedne náladu, když vidím alespoň na chvilku štěstí a spokojenost v unavených, ale laskavých očích našich obyvatel domova pro seniory. Mám také ráda dobré vínko a hudbu. Miluju zahradničení, i když je to systém pokus – omyl. Každá kytička nebo keř jsou zárukou lepší nálady a znamením, že po každé, sebekrutější zimě přijde zase jaro.

Asi většinou ženy mají v současné době trable s tím, co pořád doma vařit. Poraďte nějaký svůj oblíbený recept! Podrobně prosím, ať si to můžeme uvařit či připravit.

S oblíbeným receptem to je u mne složitější. Vařím ráda a hodně, protože mými strávníky jsou čtyři chlapi tří generací. Ti mají rádi klasiku, jako jsou omáčky a masíčka 1000 x jinak. Jako myslivkyně zařazuji pravidelně také zvěřinu. S receptem je to ale těžké, protože při vaření improvizuji a nikdy se nedržím žádných receptů, to mě nebaví. Pokaždé je to vlastně překvapení.

Co uděláte, až to všechno skončí? A nechci slyšet, jak naočkovaní vyrazíte do Chorvatska.

Obávám se, že to ještě dlouho neskončí. Touto zkušeností bude naše konání ovlivněno určitě i v budoucnu. Nechci to nijak zakřiknout, ale budu ráda i jen za bezstarostnou možnost posedět se sousedy a kamarády, opéct si buřta a navštívit známé, které jsme dlouho nemohli vidět. Ráda si zajedu zase zalyžovat a bez Chorvatska a přeplněných pláží se s klidným srdcem obejdu.