ICT Digital Excelence Forum 2019 Helsinki

MGR. TOMÁŠ HAMBERGER

Sobota, 7. září 2019

Sdílet na:

Fórum, na kterém se sešlo až tři tisíce účastníků, poskytlo prostor pro získávání a výměnu zkušeností v oblasti ICT a digitálních dovedností obecně. Toto setkání se konalo ve dnech 19. – 20. 9. 2019 v helsinském kongresovém centru Messukeskus. Program byl rozdělen do několika částí, přičemž nejvíce prostoru bylo věnováno umělé inteligenci a jejímu využití ve zdravotnictví, průmyslu a vzdělávání. Další významná část programu přinesla nové poznatky z oblasti IoT a EOSC (internetu věcí a cloudových úložišť) z oblasti Blockchainu a obecně z oblasti kybernetické bezpečnosti.

Již v minulém roce jsem informoval českou veřejnost o pojmu digitální izolace, ve které se nacházejí vyspělé evropské systémy, které mají svou digitální infrastrukturu na tak vysoké úrovni, že jim to paradoxně neumožnuje efektivně spolupracovat či obchodovat se zeměmi, které takové úrovně v oblasti digitální infrastruktury ještě nedosahují. Z globálního pohledu mi účast na ICT fóru pomohla lépe pochopit v jakých podmínkách v oblasti digitální infrastruktury se státy Evropské unie nacházejí.

Vyspělejší severské země neustále informují o nových technologiích, inovacích a posunech ve výzkumu, avšak nepřímo vyslovují přání, aby se i další státy EU začaly více soustředit na oblast dnes označovanou jako Průmysl 4.0. Z tohoto důvodu by to i pro Českou republiku měla být závazná výzva, které by se měla věnovat dostatečná pozornost.

Co tedy konkrétně můžeme udělat?

1. Vyrovnávat podíl finančních prostředků, které jdou do oblasti vědy, výzkumu a inovací tak, aby stejná část byla investována do vzdělávání.
2. Podporovat vysokoškolské studenty ve spolupráci s podniky s inovativním zaměřením.
3. Na úrovni základních a středních škol vytvořit propracovaný systém technického vzdělávání s důrazem na nové technologie.
4. Na úrovni základních škol začlenit do učebního plánu vzdělávací oblast Člověk a technika s cílem umožňovat žákům řešit technické problémy, ovšem inovativními způsoby a prostřednictvím moderních technologií. Obecně je nutné technické vzdělávání pro 21. století.
5. Ve vztahu k výše pospaným bodům je pak nutné požadovat od pedagogických fakult produkci flexibilních pedagogů, kteří budou odborníky na nové vzdělávací oblasti.
6. Průběžná aktualizace vzdělávacích programů, aktualizace vzdělávání pedagogů.

Na tom, že žijeme v době digitální transformace evropské společnosti a průmyslu se shodneme. Ovšem musíme se shodnout také na tom, jak dokážeme naši společnost připravit na změny, které tato nová doba přináší. Pakliže budou na českých školách absentovat prakticky aplikovatelné dovednosti v oblasti techniky, technologií a inovací či s vazbou na nové technologie, tak nikdy nemůžeme předejít tak zvanému paradoxu technické vzdělanosti, pro který je příznačný právě pouhý konzum na úkor opravdovému porozumění a znalosti, jak nové technologie fungují.