Jeden svět: Témata, o kterých se nemluví

PAVLÍNA HARTMANOVÁ

Sobota, 9. dubna 2016

Sdílet na:

Od 31. března do 3. dubna 2016 se v Polici nad Metují konal festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který má vytrhnout lidi z netečnosti a nezájmu o širší okolí a přimět nás zamyslet se nad důležitými tématy, o kterých se běžně nemluví.

Jako jedna z dobrovolnic festivalu Jeden svět jsem zhlédla převážnou většinu filmů a konfrontace zprostředkovaná jednotlivými dokumenty se životními příběhy a problémy lidí z diametrálně odlišných prostředí mne přiměla srovnat s nimi hodnoty mého světa.

Je mi devatenáct let a domov a svá práva na plnohodnotný život – na vzdělání, na svobodu, na důstojné jednání - považují (ne)právem víceméně za samozřejmost. Život jedné mé egyptské téměř vrstevnice zachycený v dokumentu "Po arabském jaru" je od mého vzdálený více než pouhé čtyři hodiny cesty letadlem. Mladá dívka je v době drsných politických převratů bita a mučena armádou vlastní země, která, jako mnoho dalších, se ženami stále nezachází jako s plnoprávnými členkami společnosti.

Myslím si, že nejen mladí lidé v České republice, ale i dospělí občané si mnohdy neuvědomují jednak své bezpečné zázemí, a jednak obrovskou míru osobní svobody v porovnání s životní situací milionů jiných lidí vzdálených často ne více než pár stovek kilometrů. Řešíme, zda koupit televizi o osm palců širší, a ne že jsme se vrátili z nákupu domů o osm palců na nohou chudší nebo že by najednou nebylo kam se vracet.

Teď obraťme hledí o 180° na sever. Ve filmu "Švédská teorie lásky" byl graf ukazující Švédsko jako jednu z celkově nejvyspělejších zemí. Co se však skrývá za oponou "ideálního sociálního státu budoucnosti" s programem podporující absolutní nezávislost jednotlivce? Odcizení, osamělost, zpřetrhaná rodinná pouta a fakt, že můžete ležet měsíce, ba roky ve svém bytě bez povšimnutí mrtví, aniž by vás kdokoliv postrádal. Je to snad onen zelenější trávník, po kterém toužíme?

Koho chladný konzumní svět neuspokojuje nebo zde nenachází smysl života, může vycestovat stejně, jako to udělal jeden švédský doktor, který opustil Švédsko. Vzal si Etiopanku a odešel pracovat do materiálně nuzné, ale lidského kontaktu plné etiopské vesnice. Opustil drahé lékařského náčiní, na léčbu zlomenin používá součástky od kol, vrtačka na kosti za pět euro je z místního trhu a něco tak banálního jako výpadek proudu během improvizované operace ho nemůže rozhodit. Má krásný výhled z terasy, exotickou milou ženu a do "civilizace" se zatím vracet nehodlá.

Za pár desítek let však i naše moderní společnost dostane šach-mat. Dokument "Cowspiracy" upozornil na neudržitelnost současného marnotratného způsobu života ve více směrech. Hrozící nedostatek půdy pro uspokojení poptávky po živočišných výrobcích otevírá další pandořinu skříňku, a tou je uvolňování velkého množství metanu dobytkem do ovzduší. Že jste o tom dosud neslyšeli? Zatajování tohoto problému se závažnými důsledky i ze strany většiny "zelených" organizacích zavání konspirací. Nezbytnou diskuzi nepodnítí ani fakt, že ekologové a jednotlivci, kteří problematiku vynáší na povrch mediálního balastu, jsou profitujícími korporacemi násilně umlčováni.

Jak je možné, že i naše svoboda slova má stále nějaká tabu? Jak to, že o nějakých podstatných událostech noviny ani nepípnou, nebo jsou v kontextu bulváru bagatelizovány na noticky pod čarou? Nad těmito otázkami bychom se měli zamýšlet častěji a nejen sály festivalů jako Jeden svět by k tomu měly být vhodnou příležitostí.