Jiří Škop: "Když něco vypadá jako kachna, kváká, plave a lítá jako kachna, tak to s největší pravděpodobností kachna bude."

Je to už plus minus rok, kdy byl vládou vyhlášený nouzový stav. Prožíváte i teď obavy z nakažení, z budoucnosti, nebo se situace již stala denním chlebem současné doby?

Přiznávám, že určité obavy mám pořád. Sám jsem zatím s největší pravděpodobností onemocnění neprodělal, a stejně je na tom i má rodina. Zprávy o mutacích viru proto vnímám velmi citlivě, a snažím se v rámci prevence dělat vše, co považuji za rozumné, abych ochránil sebe i své blízké. Obávám se i dalšího vývoje ve společnosti, když slyším názory některých politiků o ukončení podpor státu, nebo nápady na další tvrdší omezení. Tedy ano, obávám se, a situace se pro mne dosud nestala "denním chlebem".

Internet je plný různých teorií o původu viru, účinnosti vakcín či důvěryhodnosti vedení státu. Jak si to vše vysvětluje váš "selský" rozum?

Selský rozum na tohle všechno asi úplně nestačí. Selský rozum člověk může použít ve chvíli, kdy má určité možnosti pro vlastní rozhodnutí, a kdy si sám umí vyhodnotit dopady svého rozhodnutí. Typicky při očkování, kdy na jedné straně rozhodovacího procesu stojí objektivní data (o složení a výrobě vakcíny, o procesu jejich testování, účincích – včetně těch nežádoucích, dopadu na vývoj pandemie) a na straně druhé mé právo přijmout očkování jako "společenskou odpovědnost", resp. právo odmítnout tento lékařský zákrok (např. z obavy o své zdraví). Bohužel, řada lidí do tohoto v celku jednoduchého rozhodovacího procesu vpustí neověřené informace (fake news), případně pak i názory některých politiků, které však zcela postrádají jakoukoliv objektivitu, což rozhodování nad očkováním dosti zamlžuje, a účinnost vakcín do budoucna v rámci společnosti sníží.

S původem viru je to obdobné. Existují vědecky podložené studie, a existují do nebe volající nesmysly. Je na každém, čemu se rozhodne věřit. Ve světě, kde stále určitá skupina lidí věří, že země je placatá, je to bohužel realita. Relativizace faktů či alternativní pravda, to je materiál, kterou si jako společnost dláždíme cestu do pekla.

Při svém rozhodování se opírám o jedno pravidlo: Popravdě je aplikovatelné celkem jednoduše ve všech oblastech lidského života, a myslím, že je to právě jeden z nástrojů zdravého selského rozumu.

Vedení státu, čímž mám na mysli především vládu, se dle mého totálně zdiskreditovalo. Na jedné straně je dílem vlastní neschopnost některých klíčových lidí ve vládě, na straně druhé je to pak zaslepenost sebou samým v podání pana premiéra, a dlouhodobé odmítání všech racionálních návrhů, se kterými od počátku přichází opozice před vládou, přičemž vláda je nejprve odmítá, a po týdnech či měsících v panice přijímá. Svůj díl viny nese i prezident, který není (a s ohledem na jeho zdravotní stav už prostě nemůže být) morální oporou národa. Bohužel, volby jsou daleko, a řešení vnitřního rozkladu a neschopnosti koaliční menšinové vlády v nedohlednu. Takový stav prostě nemůže vyvolávat potřebnou důvěru! I přesto se (stejně jako zástupci dalších obcí) spíše snažíme motivovat veřejnost k dodržování opatření a nevymýšlet jakýkoliv kapric, nicméně je to čím dál tím těžší.

Studenti broumovského gymnázia v nedávné anketě objevili dosud netušené možnosti, jak trávit volný čas o samotě a sám se sebou. Jak je to u vás?

Obecně samotu příliš nevyhledávám. Naopak mám rád čas trávený s rodinou, mám rád společnost, možnost bavit se a pobavit se, je pro mne kořením života. Nicméně i v tomto mém osobním nastavení platí výjimky, neboť jsou dny, nebo části dnů, kdy je únik do samoty jedinou možností jak si uhájit zdravý rozum. Procházka do lesa nebo skal či vyjížďka na kole jsou pak ideální psychohygienou, kdy si mohu o samotě a sám se sebou vyčistit hlavu, utřídit myšlenky, nebo úplně vypnout!

4. Co vám zaručeně zvedne náladu?

Náladu mi zaručeně zvednou moje děti! S ohledem na jejich věk jsou jejich nápady či hlášky opravdu tím, co mi umožní vidět svět hned v lepším světle! No a pak samozřejmě dobrá muzika, dobrý film! A dokud se to ještě smělo, tak výborně na zvednutí nálady fungovalo setkávání s přáteli! Snad to zas již brzy bude patřit k dennímu standardu.

Asi většinou ženy mají v současné době trable s tím, co pořád doma vařit. Poraďte nějaký svůj oblíbený recept! Podrobně prosím, ať si to můžeme uvařit či připravit.

(smích)... opravdu se neřadím mezi muže, co umějí vařit... tedy, pokud bych nyní uvedl jakýkoliv recept, tak by to byl buď recept, používaný mojí manželkou, nebo recept opsaný z internetu (ano, tam často hledám nápovědu, když se v kuchyni ocitnu sám). Doma jinak vaříme klasiku, takže ani z tohoto úhlu pohledu zde nepřinesu nic objevného. Bezradnost ve vaření občas doma řešíme nějakým úletem typu brambory na loupačku, topinky s máslem a česnekem, palačinky, lívance, nudle s mákem. Nicméně, co mohu doporučit jako dobrou věc do kuchyně, která změní chuť řady Vámi dosud připravovaných jídel, je dobrý kontaktní gril. Jsem sám překvapený, jak chutné a šťavnaté maso se dá díky němu doma připravit! A dodávám, že na kontaktním grilu jdou připravit i jiné výtečné vylomeniny, přičemž jiný rozměr dostává i obyčejný sendvič se šunkou a sýrem.

Co uděláte, až to všechno skončí? A nechci slyšet, jak naočkovaní vyrazíte do Chorvatska.

Když si představím den, kdy si budeme moct říct, že je to martýrium za námi, tak se mi promítne jeden z dílů seriálu Teorie velkého třesku, ve kterém Sheldon (coby ústřední postava seriálu) čelí výchovným opatřením své přítelkyně Amy, která ho chce vyléčit z jeho "chorobného" dokončování všeho. Postupně se tak celým dílem vine linie nedokončených situací, her, úkonů, které z popudu Amy nemůže Sheldon dokončit. On to trpělivě snáší, a člověk při sledování nebude dojmu, že se Amy podařilo Sheldona předělat. Jakmile se Sheldon s Amy rozloučí, a za Amy zaklapnou dveře bytu, vrhne se Sheldon na vše, co nemohl během výchovné lekce dokončit, a dokončí to. Tento dokončovací "nálet" ho naplní obrovským uspokojením, které si pak – zmožený – vychutnává v poloze ležmo na podlaze svého bytu. No a takhle nějak to vidím já, až to všechno pomine... uděláme setkání s přáteli, pojedeme na výlet na hory (kde jsme od léta nebyli), stavíme se na dobrý oběd někde v restauraci, půjdeme do kina, na koncert, na divadlo, zajdu se nechat ostříhat, půjdu do kavárny, skočím si nakoupit oblečení do obchodu, zajdu si na točené pivo, a pak, až pomine prvotní uspokojení, se připravím na další výzvy, které na nás život přichystá. Stran dovolené v Chorvatsku pak u mne existuje pravděpodobnost hraničí s jistotou, že tam na dovolenou určitě nepojedu:)