Maturita v 21. století – nutnost nebo přežitek?

Mgr. Tomáš Hamberger

Pondělí, 14. června 2021

Sdílet na:

Shrnutí

Snahy radikálně reformovat české školství se objevují s velmi přesnou pravidelností již několik desítek let. Občas je reformní snaha moderní a pokroková, častěji nikoliv. Maturitní zkouška však významné reformě odolává více než 150 let. Pandemie nabídla odborné veřejnosti příležitost tuto zkoušku reformovat. Reformovat nikoliv její rozsah, ale hlavně její podstatu, formu a obsah. Tuto šanci jsme nevyužili. Oslavujeme zpátečnictví našeho vzdělávacího systému. Pokrok jsme odmítli.

Jak a zdali vůbec maturovat – hlavní téma pandemie

Letošní pandemický rok nebyl typický pouze distanční výukou na základních a středních školách. Svou pozornost si získala také maturitní zkouška. Několik měsíců se vedly ostré diskuse či spíše rozepře o tom, zdali letošním maturantům jejich závěrečné zkoušky udělit úředně či nikoliv. Široká, ale i odborná veřejnost a samotní žáci se rozdělili na několik táborů. Jedni argumentovali tím, že i během distanční výuky dokázali učitelé své žáky připravit na maturitní zkoušky v klasické podobě. Druzí naopak viděli problém hlavně v tom, že ne všichni žáci měli stejné podmínky pro výuku na dálku. Někdo neměl vlastní digitální zařízení, jiný zase neměl internetové připojení a bylo by tudíž velmi nespravedlivé vyžadovat po těchto žácích standardizované testování, na kterém je část maturitní zkoušky v České republice postavena. Ať jste zastáncem jednoho či druhého názoru, tak v obou případech byste měli vzít v úvahu hledisko časové. Je opravdu žádoucí, abychom se v roce 2021 přeli o to, kolik testových otázek žákům přidáme nebo ubereme, a stejně tak s maturitními předměty? Náš vzdělávací systém se zmohl pouze na to, že zrušil slohové práce z českého jazyka, ústní zkoušky z českého jazyka a literatury a cizího jazyka. Letos jsme ubrali, na přes rok přidáme, i tak by se dala popsat rošáda kolem letošních maturitních zkoušek. Kdo čekal pokrokové debaty o tom, zdali má maturitní zkouška skutečně ověřovat pouze jednotlivé vědomosti nebo má naopak prověřit obecnou úroveň studentovy vyspělosti jinak než formou testu, ten se nedočkal.

Naděje v podobě Strategie vzdělávací politiky do roku 2030

 Lze očekávat, že se příští rok podoba maturitní zkoušky vrátí opět do normálu. Na druhou stranu je tu jakýsi příslib v podobě odvážné strategie vzdělávací politiky do roku 2030, která má ambici modernizovat vzdělávací systém Česka v oblasti regionálního školství, zájmového a neformálního vzdělávání a celoživotního učení a připravit ho na nové výzvy a zároveň řešit problémy, které v českém školství přetrvávají. Jedním z takových problémů je současná podoba maturitní zkoušky. Nevýhoda jakékoliv závěrečné zkoušky spočívá v tom, že ji předchází několikaletá cesta vzdělávacím systémem, který jedince formuje a připravuje na požadovanou formu těchto zkoušek. Pokud bychom nyní změnili maturitní zkoušky a ponechali stávající formy a metody vzdělávání, tak je to jako začít stavět dům od střechy. Maturitu nelze modernizovat, dokud nezmodernizujeme přechozí výuku. A kdo z vás ví, jaké formy a metody výuky převažují, tak vám dojde, že jiná, než stávající podoba maturity v současnosti nemá šanci.

Dnešní žáci maturují podobně jako v 19. století

Abychom mohli lépe porozumět nedostatkům maturitní zkoušky, musíme se podívat do historie této zkoušky, ale také do zahraničí. Od doby svého vzniku prošla maturita řadou změn, které se ale týkaly především obsahu. Již od počátku byla tato zkouška postavena na analyticko encyklopedizujícím charakteru vědění se silnou orientací na naučené jednotlivé vědomosti, a ne na celkový rozhled po kultuře a na schopnosti samostatné duševní práce a na praktické používání získaných vědomostí. Maturita byla na našem území zavedena v roce 1849 a již brzy po jejím zavedení se začalo mluvit o její reformě. Zásadnější reforma dosud nepřišla. Vždy bylo přijato konzervativní stanovisko, i přes to, že se čas od času progresivní tendence objevily.

Ve světě již dávno tuto cestu opustili

V polovině 20. století se ve světě začíná horlivě diskutovat o tom, zdali jsou maturity potřebné. Francie jako jedna z prvních zemí poukázala na jednostrannost hodnotících kritérií, a na nemožnost ověřit u žáků například schopnost experimentovat. Poprvé tak někdo dokázal upozornit na produkci „standardizovaných mladých lidí“, kterým chybí tvořivost. O něco později, v 70. letech Švédsko zrušilo písemné a ústní maturitní zkoušky a nahradilo je kvantitativním a kvalitativním hodnocením v průběhu celého středoškolského studia. Jak je tedy možné, že se u nás v České republice v roce 2021 stále tak horlivě bijeme za zachování maturitních zkoušek? Hlavně ne žádnou změnu, žádnou úlevu. Nikdy. 

Nejdůležitější je stihnout probrat lumírovce

Pandemie covid-19 ukázala, že jiné formy maturitní zkoušky mohou být dobré i právě pro jiné formy vzdělávání, například distanční. Státy, které měly již v minulosti zavedeny jiné způsoby provádění závěrečných zkoušek, například na základě hodnocení žákovských portfolií či kritických esejí, tak se dokázaly lépe vyrovnat s přerušením prezenčního vzdělávaní. O tom, že v současnosti v České republice stále Cermat rozváží papírové sady maturitních didaktických testů do všech škol snad raději psát nebudu.

Chci ale zmínit některé země, které v letošním roce ustoupily od maturitních zkoušek. Motivy byly velmi podobné. Nejčastěji to byla snaha snížit stres studentů a podpořit duševní zdraví a pohodu. To samozřejmě v českém vzdělávacím systému, který je zaměřený na výkon, nebylo vůbec bráno v potaz. Duševní zdraví? Stres studentů? Ne, důležitější jsou jejich maturitní zkoušky a naším úkolem je na ně žáky připravit. Na stres není čas. Musíme stihnout probrat lumírovce. A tak šance zařadit se po bok Kanady, Norska či Velké Británie neprošla, ba o co více, byla zadupána do země.

Na reformu maturitní zkoušky zapomeňme

Do jisté míry bychom měli brát situaci, která se v České republice odehrála kvůli změnám u maturitních zkoušek jako varovný signál do budoucna. Lez očekávat, že jakmile se objeví v budoucnu myšlenka na reformu maturitní zkoušky, bude přituhovat. Nicméně, jak jsem zmínil na začátku, bez změny procesu vzdělávání to nepůjde. Otázka je, zdali přijde změna procesu vzdělávání? Upřímně nevím, ale některé vzorce chování odborné veřejnosti mi naznačují, že nikoliv. Nejzřetelněji jsme to mohli sledovat na hodnocení distanční výuky, kdy bylo velmi často komunikováno, že se tímto způsobem daří probírat všechno učivo potřebné k maturitní zkoušce. To, že přenos učiva probíhal prostřednictvím moderních technologií po lince žák, učitel, žák by mohlo někoho ujistit, že žáci skutečně musejí být dostatečně připraveni.

Špičkoví učitelé trpěli nejvíce

Nicméně, kdo alespoň trochu rozumí moderním technologiím, ale zároveň je i špičkovým pedagogem, tak ví, že pro efektivní přenos učiva je potřeba pracovat s emocemi, s motivací, evokací, s neverbální komunikací nebo nechat jen tak působit svou osobnost na žáky a tím jim pomoci osvojit si nové znalosti a dovednosti. A právě tito učitelé, kteří mají na tomto postavenou svou výchovně vzdělávací činnost si velice brzy uvědomili, že jsou bezmocní, že tyto tolik důležité aspekty vzdělávacího procesu skrze obrazovku počítače nepošlou svým žákům, a tudíž je nemohou dostatečně připravit na maturitní zkoušky. Na druhé straně jsou pak ti učitelé, kteří jsou zaměřeni na přenos informací prostřednictvím frontální výuky, bez jakýchkoliv prvků moderní pedagogiky, což se dá velmi jednoduše aplikovat i v online výuce a vyučujícího to pak skutečně může přesvědčit, že odvedl skvělou a práci a žák tedy musí být výborně připraven na vykonání maturitní zkoušky.

V celé této situaci kolem maturitních zkoušek v České republice se tak nádherně vykreslil náš vzdělávací systém, ve kterém zůstává hlavním motivem vzdělávání naučit žáky především to, co potřebují k přijímacím či maturitním zkouškám a nikoliv to, co sami chtějí a co je zajímá a jejich pokroky ověřovat jinak než pouhým testováním.

Zdroje

1. Kádner, O.: Vývoj a dnešní soustava školství. Díl I. Praha, Sfinx Bohumil Janda 1929

2. Štech, J.: O novou úpravu maturitních zkoušek. Nové školy, 3, 1928/29

3. Uher, J.: Pedagogická encyklopedie. Red. O. Chlup, J. Kubálek, J. Uher. Heslo „maturita“. Díl II. Praha, 1939.