Milan Kotrnec: Měšťanský pivovar Broumov – můj pohled

MILAN KOTRNEC, BÝVALÝ STAROSTA BROUMOVA

Čtvrtek, 1. prosince 2016

Sdílet na:

Na měšťanském pivovaru lze historicky zaznamenat spoustu "otisků" lidí, kteří měli v našem městě nebo regionu úmysl vtisknout této nemovitosti nový smysl, účel a přínos pro město. Padl dotaz na názor "minulost, současnost a případnou budoucnost řešení tohoto projektu". Uvažuji v rovině, kdy předpokládám, že minimálně většina účastníků měla dobrý úmysl řešit prospěšnost této nemovitosti.

To, že se věci vyvinuly tak, jak se vyvinuly, mělo své důvody odlišné v čase, ve kterém probíhaly. Linie neúspěchů je ale společná pro minulost a obávám se, že i pro současnou iniciativu, případně ty budoucí. Ovšem pouze v případě, kdy bude zachován demokratický systém v komunální politice města a nevrátí se v jakékoli podobě skrytý totalitní systém, který si svůj názor protlačí.

Proč jsme nenašli společnou řeč

Obecně platí, že projekty, které nemají občanskou (politickou) shodu, jsou od samého počátku kontroverzní záležitostí. Při zpětném pohledu nám to dává úžasnou zkušenost, pokud ji chceme vnímat, jak to v našem městě a politice chodí...

První jednání o obnově proběhla koncem devadesátých let. Sledoval jsem ji jako běžný občan. S odstupem času to vidím jako dobu, kdy se střetla politická a ekonomická rozvážnost s naivitou (omlouvám se, ale nenašel jsem jiné přirovnání) i přes nadšení nepřišla většinová dohoda (říkejme tomu politická nedohoda).

Druhá jednání (první nabídka odkoupení soukromým investorem pro obchodní dům) byla též ukázkou politické a občanské nedohody. Těsná výhra jednoho názoru byla na další léta konzervací problému.

Další zlomový okamžik byl poznamenán tím, že se pivovar stal předvolebním tahákem nejmenované zájmové skupiny lidí (politických stran?). Podstata zůstala! Další politická nedohoda. Bylo to téma politicky líbivé a průchozí, ale současně lživé a ekonomicky nesmyslné.

Na předposledním projektu se opět promítlo to, že se nepodařilo najít společnou kreativní dohodu o ochotě hledat společné řešení. Na dohled nejsou evropské fondy, programy, ani finanční projekty. Financování projektu z majetku města (vzhledem k módě "výhodných dluhů") je z mého laického pohledu pouze přes další zadlužení nebo zvýšení daní – a to nám ve městě jde.

Nyní se vracíme zpět. Budou proti sobě stát vize, analytická hodnocení a emoce. Žijeme v době, kdy každá zájmová skupina využívá možnost, aby se veřejnost nechala unášet a strhávat úvahami účelových analytiků. Někde chybí srdíčko, někde finance nebo ochota se dohodnout. Ukáže se, zda je pivovar "Achillova pata" města, prostor pro mediální kulturistiku zainteresovaných či pojítko k rozumnému dialogu, se kterým si naše generace poradí. Nebo řešení zdědí mladší generace?

Položme si otázku, zda je nutné, aby přínos pro město musel být v zásadě postaven na majetku a hospodaření města. Existují projekty, kdy se férově prolíná společenská prospěšnost se soukromými financemi. Z obyčejných lidských důvodů by měla být politika na každé úrovni do jisté míry kreativní a měla by mít nadhled. Nemyslím si, že musíme držet svůj pět, deset, patnáct let starý názor za každou cenu. Životní situace a politické názory se nám mění, jak jde život. Je dobré mít názor, ale i jít správným směrem - k cíli nevede zpravidla přímočará cesta a občas je dobré, když se pocestný optá na radu kudy?

Bohužel, na některých událostech je i můj otisk, ale nestydím se za to i přesto, že se mi nepodařilo sjednotit názor na řešení.